Klíčové falešnosti dnešních proroků

První polistopadové elity zapomněly na výchovu a přirozené vzdělávání běžného člověka. Na aktivní dennodenní výchovu umocněnou vlastním příkladem. Možná příliš věřily ve schopnosti a pracovitost každého z nás. Spletly se. A plody našeho duševního stavu, (ne)vzdělanosti, domněle nenaplněných očekávání, zapomínání nebo relativizace minulosti sbíráme v současnosti. Respektive, současné elity tento moment vystihly a ať již vědomě, či z vlastní nevědomosti svoji vládnoucí současnou roli na těchto náladách postavily. Zde jsou klíčové falešnosti dnešních proroků:

1. Přišli s rozsáhlou kritikou minulosti, a zejména se sdělením: teď konečně přišli odborníci, kteří za vás vše vyřeší, vy jen seďte, nic nemusíte dělat, my to zařídíme, bude lépe, těšte se. Pro lidi kriticky neschopné myslet, což jsou skoro všichni, je to snové a lákavé sdělení. Nekupte to.
2. Již řadu let žijeme v ekonomice, která není pravdivá. Není jednak pravdivá civilizačně, statusově, protože celá současná vyspělá civilizace má zavřené oči a žije na dluh, žije za peníze nevydělávané, pouze tištěné na rotačkách a nikdo neví, co s tím. Respektive, co s tím bezbolestně. Ale to je na jinou esej. Česká ekonomika, evropská, středně velká, kromě toho sama o sobě podává nepravdivé zprávy. Naše elity nepravdivě informují veřejnost o stavu země, možná dokonce samy ten stav netuší. Co z toho je horší? Většinová veřejnost ve své nevzdělanosti a neinformovanosti není schopna adekvátně reagovat.
3. Dle údajů MMF a Světové banky (každý si tato data může najít) jsme málo výkonná ekonomika. Ve statistice HDP/na hlavu z dubna 2019 jsme 43. na světě, třikrát méně výkonní než SRN a Rakousko, čtyřikrát méně výkonní než Švýcarsko. V žebříčku výkonnosti stojíme za celým Západem, ale také za Bahamami, Portorikem, Kyprem, Bahrajnem… jedinou příčku nad St. Kitts a Nevis. Jsme extrémně přebyrokratizovaní, soudě nejen dle již legendárního vystavení stavebního povolení „po smrti stavebníka“ (157. na světě), ale jsme utlačováni naprosto vším, co souvisí s chodem a výkonností našich firem i s naším běžným životem. Přesto jsme denně mluvícími hlavami v médiích přesvědčováni, že jsme ekonomickými tygry Evropy a že jediné, co nám (nespravedlivě) chybí, jsou německé platy… Absurdní, falešné.

Sdělení našich elit: my zařídíme větší daňové výběry, a to nám bude stačit, abychom skvěle, lépe než v minulosti prosperovali… bylo a je smrtící. Všechny daňové výběry všude na světě mají svoje limity, za které nelze jít, jednalo by se o „vodu tekoucí do kopce“ a ta tak neteče nikdy. Zejména však elity svoje daňové aktivity zaměřily pouze na malé tuzemské firmy a živnostníky, nadnárodní a velké národní korporace ponechaly bez povšimnutí, naopak dokonce se státními podporami. Zřejmě se jich bojí. Ročně tak z naší ekonomiky odtékají prostředky minimálně ve výši poloviny státního rozpočtu, pravděpodobně však vyšší. Současné elity touto svojí politikou nově nastavily atmosféru v zemi a rozdělily zemi na škůdce (aktivní menšina) a postižené (nevědoucí většina). Zoufalá role zoufalé EET nestojí na své ekonomické podstatě (která je ostatně rovněž ekonomicky záporná), ale ve sdělování společnosti, že označené „EET skupiny“ jsou zloději, které je potřeba tvrdě hlídat a ještě tvrději postihovat. V nastávající vlně již dokonce i lékaře a advokáty. Strašlivé, zničující, demotivující. A podněcující závist a nenávist mas.

Jakákoliv prosperita přitom z definice vždy byla a je postavena pouze na aktivitě statisíců aktivních lidí, nikoliv na činnosti nějakých úředníků na ministerstvech. Je třeba z hlav lidí vyvrátit zřetelný dojem, že někde v kanceláři vlády je reostat s nápisem Česká ekonomika a že stačí, aby osvícený premiér tímto reostatem osvíceně otáčel. Nic není vzdálenější pravdě. Pouze tisíce aktivních dříčů jsou reostatem ekonomiky. Vláda má nepřekážet, v nejlepším případě věrohodně děkovat tahounům, že táhnou ekonomiku a prosperitu země, že to jsou oni, kdo živí státní zaměstnance, s vládou v čele. Nic více.

Současné elity tuto realitu netuší nebo nechtějí tušit. Nepřejí si aktivní a vzdělané lidi. Dochází dokonce k největší absurditě v dějinách českého školství. Zatímco všude na světě vzrůstají studijní nároky na studenty, u nás se změkčují. Vrcholem ledovce je probíhající faktická likvidace výuky matematiky na středních školách. Pod špičkou tohoto ledovce je obří problém, který se v čase musí projevit. Aneb pracujeme na trvale a bezútěšně klesající konkurenceschopnosti Česka, na nedohánění Západu, na odchodu mladých nejtalentovanějších lidí do zahraničí. Jak rád bych se mýlil!