úterý 5. listopadu 2024
ikona hodiny 12. 1. 2020 14:47

Hraniční porucha společnosti

Žijeme takový svět, jací jsme my sami. V roce 1980 přibyla do klasifikace nemocí další. A to pod kódem F60.31 a názvem Hraniční porucha osobnosti. Vždycky mi přišlo symbolické, jak to zní v angličtině: Borderline Personality Disorder. „Prostě lidi, co maj‘ v sobě bordel,“ jsem říkal, „nevědí, co chtějí a nedaj‘ pokoj, dokud to nedostanou.“ Vztahově chvilku druhé zbožňují, chvilku nenávidí. „Hraničáři“, kteří to neumí s hranicemi v sobě i k druhým. Psychologové, terapeuti tvrdí, že hraničních poruch je v jejich klientele víc a víc, neurotiků naopak ubývá.

Oldřich Kvasnička autor

lektor, konzultant, kouč, jednatel Aperta, s. r. o.

O pět let později (jak symbolické), 14. června, podepsalo prvních pět evropských států Schengenskou smlouvu. Ve stručnosti smlouvu o postupném rušení kontrol na státních hranicích. Žijeme takový svět, jací jsme my sami. Hranice v nás i ve světě se nějak podivně rozmlžují.

Dokonce to vypadá, že mluvit o nějakých hranicích je divné, škodlivé, prostě není to dnes „in“. Hranice je něco zpátečnického. Cítíme v tom omezení, a to nemáme rádi. Jenže! Asi jsme zapomněli, že hranice kromě omezení, také přinášejí bezpečnost a bezpečí. Člověk, který nedokáže asertivně vymezit své vlastní hranice, je v ohrožení v samé své podstatě. Stát, který nedokáže své hranice uhlídat, nemá nárok na dlouhé trvání. A ten, kdo neumí respektovat hranice druhých, překračuje je a soustavně porušuje, je vnímán jako minimálně necita, spíše despota a tyran. Hranice prostě potřebujeme k vlastnímu sebeurčení, k dobrému žití vztahů, k rozumnému nakládání s časem, k tomu, abychom věděli, kde jsme doma, co je naše a co už cizí… Potřebujeme je ke své existenci.

Pamatuji si, jak jsem jako dítě prvně přecházel hranice. Před Vánoci jsme do tehdejší NDR jeli nakupovat. Bylo v tom něco posvátného. Ve vlaku se mlčelo a táta s mámou při odpovědích celníkům měli jíkavý a stažený hlas. Chápu, že dnes to tak málokdo chce. Nicméně ta zkušenost, že vstupujeme do jiného světa, že domov s jeho hodnotami, způsoby chování a prožívání zůstal za hranicemi, je, tvrdím, dobrá zkušenost. Dnes je takových silných dojmů hranic pomálu. Žijeme takový svět, jací jsme my sami. Žijeme svět hraniční poruchy. Uvedu deset silných příkladů současného rozmývání hranic:

Mnoho lidí žije sedmidenní pracovní týden. Sobota a neděle nejsou dny odpočinku od práce, ale mnohdy příležitost dotáhnout resty z minulých dní. Vytáhnout laptop je tak snadné. Hranice mezi pracovním a svátečním je setřena.

Otevřené kanceláře a flexi pracoviště. Kancelář s dveřmi, stolek s květinou, fotkou blízkých, vlastní nepořádeček na stole, to začíná být minulost. Už nechodíme do „kouska svého“ ve firmě. Hranice mezi moje a firmy je víc než nezřetelná. Všechno je firmy. Jenže pozor: subjekt vzniká vymezením svého. Pamatujete na hádky sourozenců, to je moje auto, moje panenka, to je moje postýlka? Většina z nás zatím stále potřebuje někde bydlet, mít hranice toho svého a o to se také zodpovědně starat. Jsme ale tlačeni (reklamou, firmami, poradenskými společnostmi, moderními personalisty) do nomádství. Potulovat se světem i různými zaměstnáními. Jenže pozor, nomád spase pastviny, vyloví řeky a putuje dál. Opravdu to tak chceme?

Home office. Další způsob, jak si nechat vlézt práci a zaměstnavatele do soukromí, u mnohých přímo do ložnice.

Ne-samota a sebe-sdílení bez kontroly. Ano, myslím tím permanentně pípající mobily, heslovité zprávy o banálnostech dne a fotografie čehokoliv, které bez omezení vyrábíme nebo nám bez stejného omezení vstupují do tak drahocenného času na soustředěné přemýšlení, povídání si s blízkými, nerušený odpočinek.

Soumrak přechodových rituálů. Každá zdravá společnost má a měla vypracované soubory rituálů, které pomáhaly jejím členům procházet různými životními etapami. Podstatné u těchto rituálů bylo, že se odehrávaly za účasti širokého společenství – vesnice, kmene, přátel… Klasickými křesťanskými rituály byly křest, biřmování, svátost manželství, poslední pomazání nebo pohřeb. Některé už většinová společnost ani nezná (biřmování), některých valně ubývá nebo se stahují do privátu (svátost manželství–svatba, pohřeb).

Odpočinek jako druhá práce. Mluvit dnes o pasivním odpočinku, obyčejném válení, je skoro nemravné. Můžete odpočívat, ale aktivně: jezdit, skákat, poznávat, dobývat, organizovat. Hlavně něco dělat. Třeba číst si celé dny zavdává podezření, jestli nejste náhodou lenoch a budižkničemu. Pokud ale za čtrnáct dní sjedete celé Španělsko, navštívíte dvacet kulturních památek a ještě se stihnete potápět, případně si přímo namístě střihnete kurz vaření paelly (vše samozřejmě náležitě zdokumentujete stovkami fotek a vyvěsíte je na všechny možné sítě), pak teprve umíte odpočívat. Opravdu? Umíte?

Ztráta schopnosti přirozeně si rozumět a vnímat se. Tak tady se jedná o opravdu velký kšeft, jehož objektem jsou současné ženy, ty ze střední třídy především. Ze všech médií se na ně hrnou všemožné kurzy na to, co ženy od pradávna doslova biologicky znaly či co bylo předáváno v největší intimitě stylem matka-dcera, nebo kamarádka-kamarádka. Těch kurzů jsou stovky, Cyklickou ženou počínaje přes Sebelásku až k tomu Jak si dobře uklidit domácnost. Dnes je hranice důvěrnosti mezi nejbližšími a důvěry v sebe sama a své schopnosti doslova veřejná, a tedy žádná. (Pár příkladů až obskurních kurzů: Znakování aneb jak porozumět svému dítěti. Zde se například dozvíte, že když kojenec vyplazuje jazyk, má hlad. Kurzy cvičení pánevního dna. Předporodní, poporodní a připorodní kurzy. Výchova a ne-výchova dětí. Hygge, dnes fakt velký hit, který přišel z Dánska. Naučíte se, jak mít pohodový život, jak hledat kousek štěstí v každém okamžiku).

Dualita právních systémů. V Evropě se pomalu ztrácí jeden pro všechny platný právní systém. V tichosti některé státy dnes tolerují existenci šaría práva v celých obrovských muslimských komunitách. Hranice, co se může a nemůže, kam až zajít, není už dávno výkladem jednoho práva. Často se jedná o souboj dvou právních systémů v jednom státě. Což, bez všech apokalyptických vizí, je začátek konce.

Pravda je jen úhel pohledu. I ona ztratila svou jistotu. Je interpretací, veličinou ani ne tak rozumovou, ale spíše pocitovou. Stačí říct: „Já to tak prostě cítím,“ a je konec diskuze. Což vede k tomu, že za problém, chybu, průšvih mohou vždycky oba, nebo tak nějak všichni. Čili nikdo. Hranice správného chování jsou dnes hodně rozplizlé. Platí ještě, že chybami se člověk učí?

Tradiční rodina se ztrácí v duhových oparech. Jistě, myslím dnes tolik proklamovaná duhová partnerství, stejnopohlavní svazky, trojsvazky, patchworkové rodiny. To vše s nárokem nejen být spolu, ale mít děti. Moc typické slovní spojení v tomto případě. Jako by mít děti znamenalo, že jdou nějak pořídit, objednat. A to navzdory přirozenému, jasně vymezenému a ohraničenému řádu přírody mužsko-ženského plození.

Bohužel v tomto, jakožto i v předešlých devíti bodech je dnes poněkud obtížné vést seriózní diskuzi. A jen hlásit se v ní ke zdravému rozumu, určité opatrnosti, hlubšímu promyšlení, hledání souvislostí a jiných alternativ znamená, že jste hned označen za zpátečníka, ultrakonzervatistu, machistu a nevím, za koho všeho ještě. Skupinová nenávist je v tom případě velmi vypjatá, což bohužel jen dokládá hraniční nemoc, kterou trpíme. Svět je takový, jací jsme my. Jací z toho všeho tedy jsme? Říkám, že trpíme neustále bzikavou nejistotou. Tu, že nám něco uniká, tu, že všeho je tak nějak hodně, že nestíháme, že se to na nás valí, že jsme vlastně měli být už jinde, mít jiný vztah, jinou práci, trápíme se, jestli jsme dostatečně a správně šťastní… Máme v sobě prostě tak trochu bordel. Tak co kdybychom začali uklízet?

 

 

 

 

 

 

Články autora Oldřich Kvasnička

Nejnovější články

Cestovní ruch

Kudy z nudy je už dvacet let spolehlivým parťákem na cesty!

Kudy z nudy (KzN) provází už dvě dekády...
Aktuality

Neosobního jednání se děsí obchodníci i zákazníci

Hovory ze záhrobí, strach z odmítnutí nebo ghosting....
Trendy

Velvet Innovation: ambice jako motor podnikání i inovací

Mezinárodní konference Velvet Innovation, která se uskuteční 14....

Nejnovější Nezařazené

Nezařazené

Jak digitalizují malé a střední podniky v Česku?

Malé a střední podniky se v České republice,...
Nezařazené

CzechTrade nabídne na MSV exportní konzultace i semináře

Agentura na podporu obchodu CzechTrade bude v říjnu již...
Nezařazené

Pražské věže táhnou

Pražské věže za červenec a srpen navštívilo téměř...