Peněžité odměny

Již se objevují známky nastupující recese. Bude zajímavé, jak se praxe vypořádá se zaměstnanci, kteří si zvykli hodně přijímat a příliš nedávat, kteří se nenaučili vážit si práce a mají pocit, že jen fakt, že se včas dostavili do zaměstnání, je hodný odměny. Je třeba se připravit. Neopomenutelnou částí přípravy musí být i správné nastavení vnitřních předpisů, pracovních smluv a dalších dokumentů. Je přitom nejvyšší čas, neboť těžiště leží v zakotvení možnosti zaměstnavatele s benefity jednostranně disponovat.

Pracovněprávní legislativa nabízí možnost přiznat zaměstnanci vedle mzdy i další motivační, stabilizační a jiné formy odměn mzdového i nemzdového charakteru. Při jejich formulování, zavádění a přiznávání napoví mnohé § 1a odst. 1 zákoníku práce (dále ZP), v němž jsou formulovány základní zásady pracovněprávních vztahů. V kontextu ústavněprávních limitů, neboť jde o další dodatečná práva zaměstnanců, mohou být tyto benefity a výhody přiznány buď na základě dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jednostranně zaměstnavatelem mzdovým výměrem, nebo vnitřním/mzdovým předpisem. Z hlediska zaměstnavatele je vhodné vyhnout se přiznávání dalších práv na základě dohody a jednoznačně lze doporučit navázat nárok na rozhodnutí zaměstnavatele. I při podmínění vzniku práva rozhodnutím zaměstnavatele vedle toho, že vnitřní předpis musí výslovně stanovit, že vznik práva závisí na rozhodnutí zaměstnavatele, je třeba respektovat dále zejména následující aspekty.

Má-li se jednat o plnění, které má mzdový charakter, musí být pravidla podmiňující možné přiznání nároku stanovena před výkonem práce, za kterou může zaměstnanec odměnu získat. Při formulaci podmínek stejně jako při rozhodování o nároku je třeba přihlížet k zákazu diskriminace, k zásadě rovného zacházení a spravedlivého odměňování, resp. k zásadě stejné odměny za práci stejné hodnoty; zaměstnavatel musí být schopen tvrdit a prokázat, vykonává-li více zaměstnanců stejné pracovní úkoly a mají-li rozdílné konečné mzdové ohodnocení, rozdílnou hodnotu jimi odváděné práce zdůvodňující jejich odlišné odměňování. Vedle toho je třeba zachovat pravidlo, že zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat; jinak řečeno, pokud zaměstnanec práci odvede a poruší nějakou ze svých pracovněprávních povinností, nemělo by být využito jako sankční opatření nepřiznání odměny mzdového charakteru, neboť takové jednání zaměstnavatele by mohlo být kvalifikováno jako svého druhu peněžitý postih, přičemž současně by výsledná situace (zejména při přiznání odměny ostatním zaměstnancům) mohla být v rozporu se zásadou spravedlivého odměňování a stejné odměny za práci stejné hodnoty.

Nikoli výjimečně zaměstnavatelé chybují i při určování průměrného výdělku, zejména jde-li o to, jaká peněžitá plnění mají mzdový charakter a zda mají být zahrnuta do průměrného výdělku. Mzdový charakter nemá například náborový příspěvek, odměna při dosažení pracovního jubilea či odměna za včasně nastoupenou směnu. Vedle toho, přiznávají-li odměnu mzdového charakteru za delší období jak jeden kalendářní měsíc, pomíjejí i úpravu § 358 ZP.

U plnění nemzdového charakteru je třeba dbát primárně zákazu diskriminace a zásady rovného zacházení. Spolu s tím, což bývá opomíjeno, je třeba reflektovat veřejnoprávní odvodové povinnosti, tedy daně, odvody na zdravotní pojištění, sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Při splnění zákonem předepsaných podmínek je třeba zaměstnanci dodanit například zajištění přechodného ubytování, příspěvek na dopravu, včetně například zakoupení časového kuponu na městskou hromadnou dopravu nebo úhradu pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu.

Nerespektování zákonné úpravy může mít za důsledek vznik odpovědnosti soukromoprávní (odpovědnost za hmotnou a nehmotnou újmu včetně povinnosti snést jiné právní důsledky coby odpovědnostní následek, jímž může být například okamžité zrušení pracovního poměru za strany zaměstnance) i veřejnoprávní. Vedle správněprávní odpovědnosti za přestupky a správní delikty zejména podle zákona o inspekci práce (dále jen InsP) se může jednat, při neodvedení daní a pojistných odvodů, o daňové delikty a delikty v oblasti pojistných systémů. Jejich nepříznivým důsledkem může být vedle uložení pokuty doměření daní nebo odvodů za současného uložení povinnosti uhradit penále. Vyloučena není ani trestněprávní odpovědnost, viz například § 241 trestního zákoníku, který vymezuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, včetně trestní odpovědnosti právnické osoby.