Fenomén pro 3. tisíciletí

Sdružení Baobaby jsem před lety zakládal s Danielem Grmelou, který na téma slaměných domů a přírodních staveb psal doktorandskou práci, s Lídou Temelovou, která se zajímala o výtvarné využití přírodních materiálů v rámci prostorové tvorby, a také s Martinem Dřímalem, architektem, který se zajímal o nízkoenergetické stavby z přírodních materiálů. V podstatě mě k tomu nápadu přivedla zkušenost při stavění mého vlastního domu, kdy nebylo možné sehnat architekta, balíky slámy ani dělníky schopné s nimi pracovat. V letech 2003–2008 se postavily v ČR tři slaměné domy, v posledních třech letech jsou to již desítky domů. A v loňském roce například byla již každá přibližně čtyřicátá realizovaná dřevostavba rodinného domu u nás izolovaná slaměnými balíky.

Přírodní stavitelství vyhovuje dnešním trendům a požadavkům, stavby mohou dosahovat na nízkoenergetický až pasivní standard, vznikají často se specifickým designem, který využívá přírodně rostlé dřevo a přiznává i nejrůznější přirozené křivosti a zaoblené tvary. Do karet tomuto stavebnímu systému může hrát i to, že nabývá na síle odpor vůči plastům a toxickým materiálům, které prokazatelně ničí ekosystém a často i zdraví. Ve stavebních materiálech to je například polystyren, různé druhy polyuretanů, hliník, formaldehyd, cement a mnoho dalších materiálů využívaných v konvenční stavařině. Ta také ve velké míře využívá neobnovitelné zdroje a materiály, které velmi zatěžují ekosystém uhlíkovou stopou a jsou také těžce recyklovatelné a rozložitelné. Existují například studie, které upozorňují na to, že nám dochází písek, materiál nezbytný pro výrobu betonů. Současně je zřejmé, že v následujících letech bude v Česku vzhledem k nedostatku dřeva, probíhajícímu suchu a kůrovcové kalamitě nedostatek dřeva. Slaměné domy sice dřevo využívají, ale ve výrazně nižší míře než klasické dřevostavby.

Je přírodní stavitelství udržitelné ve větším rozsahu? Tvrdím, že ano. Produkce pšeničné slámy v ČR je nad pěti miliony tun za rok, převážná část se jí nechává na poli jako hnojivo, část se používá na podestýlky, část pro výrobu biopaliv. Přesto se z našich analýz zdá, že pro stavebnictví by se dalo z roční produkce využít asi dvacet procent. To je každý rok materiál až pro 175 000 rodinných domů, navíc s pozitivní CO₂ bilancí. Sláma je totiž lokální zdroj s minimální ekologickou stopou a nízkou zabudovanou energií pro výrobu a provoz budov.

Aby se do budoucna mohl tento stavební systém více rozšířit, je potřeba zapracovat především na inovaci stavebních technologií a materiálových toků na přírodní bázi. Velký potenciál vidím v modulární výstavbě ze samonosných slaměných panelů, což může zrychlit stavební procesy a díky tomu lze dosáhnout vyšší preciznosti a kvality. Proto v současné době vyvíjíme vlastní verzi slaměných panelů, které bychom ještě v tomto roce chtěli představit a nabídnout je zákazníkům.

Vedle materiálů potřebujeme samozřejmě i architekty a projektanty, kteří budou schopní v tomto duchu domy navrhovat. V přírodním stavitelství vidíme velký potenciál i příležitost pro inovace v duchu udržitelného rozvoje.

Setkávám se často s otázkou, jestli je přírodní stavění vůbec pro masovější výstavbu vhodné. Odpověď není složitá, ve světě existuje již mnoho povedených příkladů nejen rodinných domů, ale i větších bytových jednotek. A zajímavé inspirativní projekty existují i u nás, stačí se podívat na ateliér Slamák či projekty Nature systém a Přírodní bydlení. V loňském roce například Slaměný dům postavený Janem Chvátalem získal hlavní cenu Energy Globe. Stavba svépomocí trvala tři roky, materiálem byla sláma, hlína, dřevo a výsledkem je dřevem vytápěný energeticky pasivní dům, který využívá dešťovou vodu i fotovoltaiku. Ze zahraničních projektů stojí za pozornost litevský Ecococon, britský Mod-cell, Rainbow ekosystém a Sergey-Makhno architects z Ukrajiny, německý ateliér Dirka Scharmera, švýcarský ateliér Werner Schmidt a mnoho dalších zajímavých projektů.

Naučili jsme se bezohledně brát to, co příroda vytvářela miliony let, na úkor budoucích generací a naučili jsme se po sobě zanechávat odpad, který dokáže znečišťovat naše životní prostředí stovky až tisíce let. Přírodní stavitelství je malým krokem proti tomuto proudu.