Dokážou poslanci vykopat psa?

V německy mluvících zemích tomu tak není. V Německu a Rakousku jsou přesně stanovená pravidla, kdy se kurzarbeit spouští. Ke spuštění čerpání kurzarbeitu tedy není potřeba žádné politické rozhodnutí, hlasování, zákulisní vyjednávání ani politická korupce. Kurzarbeit v německy mluvících zemích tedy může čerpat i třeba jen jedna firma. Čerpání navíc není závislé na státním rozpočtu.

Možná je předem nutné říci si, k čemu je vůbec nějaký kurzarbeit potřeba? Nežijeme na počátku devatenáctého století, kdy se u nás kapitalismus překotně rozjížděl ruku v ruce s technickým a technologickým pokrokem. Když v té době majitel továrny neměl pro své zaměstnance práci, jednoduše jim sdělil, ať další den již nechodí a přijdou třeba až za týden. Pokud pracovníci nepracovali, nedostali žádnou mzdu ani dávky. Samozřejmě, že takovýto postup, tehdy naprosto legální, vzbuzoval často nevoli. Dnes jsme samozřejmě v jiné pozici. V ČR existuje unikátní sbírka zákonů, takzvaný zákoník práce. Podnikatel má v jednání se zaměstnanci mnohem více svázané ruce. Může se nám to líbit nebo ne, ale výsledkem je, že se tímto způsobem skutečně daří vytvářet sociální smír.

Moderní technologie, využívané téměř ve všech průmyslových oborech včetně výroby nábytku, vyžadují proškolené zaměstnance, do nichž podnikatel dlouhodobě investuje. Nelze se tedy stavět k problému zaměstnanosti tak, jako v devatenáctém století. Ekonomické výkyvy se ovšem opakují bez ohledu na to, které století se právě píše. Proto je podnikání a přístup k zaměstnancům nevyhnutelně jiný, než býval dříve.

Česká cesta kurzarbeitu je slepá ulička z několika důvodů. Jedná se o to, že tu bude nějaká politická reprezentace, pravděpodobně vláda, která schválí v daném čase pomoc pro určitou skupinu podnikatelů. Jinými slovy to znamená, že politická reprezentace také třeba neschválí pomoc pro jinou skupinu podnikatelů. Tím vzniká extrémně nespravedlivé prostředí, kdy pomoc daňových poplatníků budou čerpat určité podnikatelské subjekty a jiné třeba v jiném čase čerpat nebudou. Vyvstávají otázky, jak se politická reprezentace zachová k nějakému řekněme energetickému gigantu? Jak se zachová k automobilce? Jak k ocelářskému gigantu?

Již nyní se objevují vyjádření činitelů předních politických stran ve smyslu: „Hlavně, aby zákon nezpůsoboval zabetonování pracovních míst v neperspektivních oborech.“ S takovým vyjádřením lze jen souhlasit. Ale kdo posoudí, zda daná firma je nebo není v perspektivním oboru. Na takovémto hodnocení se nejsou schopni shodnout ani odborníci z daného oboru. A má to být politik nebo skupina politiků, kdo takovéto odvážné hodnocení provede. Jak se asi bude rozhodovat politik s vazbou na nějaký obor? Jak se bude rozhodovat politik s vazbou na nějaký obor podnikání, když rozhodnutí může jeho přímou konkurenci dostat do nesnází? Kdo vyhraje? Zájem veřejnosti nebo obchodní zájem? A takový případ není nereálný.

Odpolitizování spuštění kurzarbeitu je přímo v zájmu všech politiků, politických stran a hnutí. Na druhou stranu představuje ohromnou moc a možnost získávání voličů. Bohužel získáváním voličů za peníze daňových poplatníků. Z toho důvodu zaslala Asociace českých nábytkářů minulý měsíc dopis ve věci kurzarbeitu na všechny parlamentní politické strany a hnutí. Pro nás je jediné přijatelné řešení zavést kurzabeit podle německého vzoru. Všechny ostatní takzvané české cesty budou nefunkční.