Materiály a design pro udržitelnější budoucnost

Emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek, narůstající množství odpadů, ztenčující se zásoby neobnovitelných, ale klíčových surovin. To vše s materialitou dneška souvisí. Nabízí se tedy otázka, jestli se materiály, původci jednoho z globálních problémů, mohou stát také součástí řešení. Já věřím, že ano. Abychom změnili způsob, jakým s nimi zacházíme, musíme nejprve přehodnotit naše zažité způsoby uvažování. Především si připusťme, že nestačí používat selský rozum. Ten nás bohužel při řešení takto komplexního úkolu může přivést do slepých uliček. Například domněnka, že přírodní materiály jsou automaticky udržitelnější než ty syntetické, byla již mnohokrát vyvrácena, a přitom se stále setkáváme s marketingem, který tato zavádějící tvrzení hlásá do světa. Dalším nešvarem je označování materiálů za recyklovatelné, přestože neexistuje lokální infrastruktura pro jejich přeměnu v druhotnou surovinu.

Řešením není tyto materiály zcela zavrhnout. Záleží ale, jak a kde je použijeme. Pokud chceme dosáhnout reálných zlepšení a přispět k řešení klimatické krize, nikoliv k vytváření nových problémů, potřebujeme uvažovat komplexně a získat přístup k relevantním datům. Ty nám může poskytnout analytická metoda Life Cycle Assessment (LCA). Díky ní jsme schopní vyčíslit environmentální dopady výrobku napříč jeho životním cyklem, tedy od získávání surovin přes výrobu, transport, balení a používání výrobku až po jeho odstranění či znovuvyužití. Zatímco v zahraničí získává LCA stále větší pozornost, u nás se s její aplikací v praxi setkáváme spíše výjimečně. Přitom zapojení této metody již ve fázi designu výrobků přináší opravdu pozitivní změny. Co se materiálů týče, můžeme zjistit například to, jestli je u daného produktu důležitější hledat šetrnější materiálové alternativy, optimalizovat spotřebu materiálů nebo upřít pozornost ke konci životního cyklu – tedy na to, jak s materiály zacházet, když výrobek doslouží. Odhalením takzvaných environmentálních hotspotů můžeme přispět nejen ke snížení zátěže na životní prostředí, ale také optimalizovat výrobní procesy, logistiku či minimalizovat množství předspotřebního odpadu, a tím i ušetřit náklady.