Belgický příklad pro Česko
Trendy
25. 4. 2024 13:40
Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli...
Jak vnímáte vy osobně Green Deal a tlak Evropské komise na environmentální témata?
Jako obrovské riziko a svým způsobem i jako příležitost. Rizik vidím víc než u jiných aktivit, protože v energetice náprava chybného kroku trvá velmi dlouho. Pokud se ukáže, že elektromobilita je krok vedle, firmy to zvládnou během dvou let napravit. Pokud šlápneme vedle v energetice, bude náprava trvat desetiletí, a to je příliš dlouhá doba, během níž země, která to nezvládne, může skončit doslova v rozvojovém světě. To není jen otázka blackoutu domácností, to je hrozba kolapsu celé ekonomiky, všech výrobních aktivit. Z toho mám velmi nepříjemný pocit, protože poprvé v historii lidstva politici přestoupili určitou hranici. Vždy bylo jejich úkolem vytvářet prostředí pro inovace, nyní chtějí inovace přímo tvořit, bez ohledu na fyzikální zákony a možnosti. Z toho mám mrazení v zádech.
A příležitosti?
Zcela jistě tu jsou, technologie pokročily a v energetickém mixu je prostor pro inovace, pro bezemisní a udržitelné zdroje. Nesmíme ale zapomínat, že energetický komplex je velmi konzervativní, a především senzitivní. Energetická soustava musí být v každé vteřině vyvážená, jinak hrozí kolaps. Což neplatí asi v žádném jiném oboru. Navíc většina skutečně potřebných a užitečných nových věcí má svou budoucnost i bez všech možných berliček. Bateriová úložiště tu jsou a jejich budoucnost je zřejmá i bez Green Deal a dotací. Už dnes mohou mít významnou úlohu nejen v rezidenční sféře, ale i v byznysové, mohou zálohovat nejen továrny, ale i celá města.
Když už jste zmínil blackout, je to v pohledu mnohých expertů možná větší hrozba než SARS-Cov-2… Je přesně tohle role bateriových úložišť?
Zcela jistě ano, ale není to pouze otázka blackoutu, je to ta zásadní otázka vyvážení celé energetické soustavy. Odstraněním špiček vede ke zkapacitnění soustavy bez zásadních investic. Podívejte se do Německa, kde nejsou schopni zajistit optimální transfer ze severu, kde jsou obnovitelné zdroje, nebo na jih, kde je větší spotřeba. Lidé se brání tomu, aby jejich územím vedly vysokokapacitní sítě. Jinými slovy, cokoliv se udělá pro to, aby stávající energetická soustava jako celek byla kapacitnější a byla schopna rychle reagovat, to je jen dobře.
Existuje v tomto směru nějaká podpora?
Záleží na tom, co považujeme za podporu. Já jsem zásadním odpůrcem dotací, to je to nejhorší, co křiví trh, a v energetice je to dnes vidět. Nikomu se nevyplatí stavět klasický zdroj, protože není dotován. A stavějí se dotované zdroje, které ale nejsou a nemohou být stabilní, nejsou schopny dodávat trvale, a to zvyšuje nestabilitu sítě. Fotovoltaika a i vítr nejsou schopny vykrýt krátkodobé nedostatky. Bez ohledu na to ale souhlasím, že podíl těchto zdrojů může být vyšší, než dnes je.
Jsme na dotacích drogově závislí. Má to jeden háček, často to vede k tomu, že se investoři pouštějí do projektů, které třeba nedávají ekonomicky vůbec žádný smysl, jediný důvod jsou právě dotace.
A když ne dotace, jaká forma podpory by byla efektivní?
Jako u všeho, neházet klacky pod nohy. Což se netýká jen státu, ale i velkých hráčů. Když u nich se situace pomalu, ale jistě lepší. Mohu to srovnávat s dobou, když jsme před šesti lety přišli s konceptem domu, který je aktivním prvkem v soustavě, dokáže svoji spotřebu optimálně vybalancovat, a dokonce podle požadavků operátora může energii ze sítě jak odebírat, tak ji do ní řízeně dodávat. Tehdy to bylo zcela nemyslitelné, dnes už se dostáváme pomalu k situaci, že by to mohlo začít fungovat jako princip ve velkém. A to je ta hlavní přednost – u jednoho domu je to nic, ale když jich budou tisíce, součtová kapacita může představovat výkon několika elektráren.
To se dostáváme k pojmu smart grids. Tématem jsou deset let, ale ve skutečnosti – kde nic tu nic…
To je takový yetti, všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Nicméně spějeme k nim, protože dává smysl, aby spotřeba byla balancovaná už na mikroúrovni a výkyvy se nepřenášely dál. My jsme v naší fabrice v Jeseníku vyřešili řadu problémů úložištěm, které bylo s kapacitou 640 kilowatthodin svého času největší v republice a až čtyři hodiny dovolí celé fabrice jet úplně off-grid. Nejdříve se řešil příkon a směnnost, třetí směna je totiž nejslabší, takže jsme v noci jeli ze sítě a dobíjeli baterie a ranní i odpolední směnu jsme podpořili z baterie a snížili jsme si tak odběrové maximum ze 750 kilowattů na 420. To je úspora sice nevelká, v řádech statisíců ročně, a investice je naopak značná, takže toto samo o sobě by její návratnost nezajistilo. Ale vyřešili jsme, možná jako jediní v republice, mikrovýpadky, kterých jsme se zbavili úplně. Zatímco v běžném provozu se starými technologiemi při nestabilitě sítě maximálně zabliká žárovka, automatizované linky a roboty reagují na jakékoliv přepětí či podpětí, byť na milisekundu, vypnutím. Jsou to drahé technologie, a to je jejich ochrana. Jenže výpadek něco stojí, rozjezd výroby něco stojí, a navíc v řadě případů všechno, co bylo na lince rozpracováno, půjde do zmetků. A to už jsou milionové úspory. Naše návratnost byla čtyři a půl roku. Bez dotace. V průmyslu je zkrátka efektivita vidět už nyní a bude jen růst. Ceny bateriových technologií totiž klesají jak nominálně, tak tím, že se zvyšuje jejich kapacita.
Zlevnit je mohou i second life baterie…
To je i důvod, proč jsme s koncernem Volkswagen vstoupili do projektu, kde zkoumáme tuto cestu. Po osmi letech životnosti a při extrémní námaze se musejí v automobilech obměnit. Zatím second life baterií mnoho není, ale s rozvojem elektromobility to bude narůstat, a pokud se potvrdí naše dosavadní předpoklady, s nimiž pracujeme, bude to znamenat skokové snížení ceny bateriových úložišť. Očekávám, že v průběhu pěti šesti let budou u nových staveb bateriová úložiště standardem. Zajistí totiž vyšší míru nezávislosti. U rezidenčních projektů nejsou až takovým problémem mikrovýpadky, ale tvrdé výpadky třeba v případě živelních událostí.
Registrujete ze strany podnikového sektoru stoupající zájem?
Zájem je, dnes už máme za sebou tři úspěšné projekty a rozpracované máme další. Co je pro mě ale vlastně velkým překvapením, to je fakt, že bez dotací investoři vlastně o projekty nestojí, i když se investice zaplatí. Spočítáme návratnost pět let, což je super návratnost, ale bez dotací se investoři nehrnou. To je pro mě nepochopitelné, ale je to jen důsledek toho, že dotace jsou na vrcholu. Jsme na nich drogově závislí. Má to jeden háček, často to vede k tomu, že se investoři pouštějí do projektů, které třeba nedávají ekonomicky vůbec žádný smysl, jediný důvod jsou právě dotace.
Energeticky nezávislá kancelářská budova (na fotografii), kterou Cyril Svozil spolunavrhoval a vybudoval jako sídlo firmy, získala ocenění na EXPO v Astaně a stala se také předobrazem rodinného domu, který se dnes staví v Omicích na jižní Moravě. Ten využívá stejné technologie, čímž minimalizuje energetické náklady a posiluje energetickou nezávislost i odolnost proti výpadku.
Pět let vypadá hezky, ale jaká je životnost těch technologií?
To byla naše prvotní otázka a velká neznámá. Ono to není tak jednoduché, počítá se to na cykly, přičemž roli hraje i rychlost a hloubka nabíjení a vybíjení. Ani experti z ČVUT nebyli úplně schopni na začátku říct jasné číslo. Taková hranice pro nás byla osm let. Naše kancelářská budova existuje pět a půl roku a vypadá to, že osm let dokážeme bez problémů více než zdvojnásobit. Takže dnes mluvíme o životnosti pětadvaceti let, přičemž není nutné měnit celou technologii, ale pouze ty nejopotřebovanější součásti. Realitu ukáže čas, ale všechna průběžná hloubková měření, která provádíme, potvrzují, že těch pětadvacet let není chimérou. A to je dobrá zpráva, protože podobně je počítána životnost fotovoltaiky, takže to vypadá, že celá soustava je na tom velmi podobně.
Energie zdražují, není to pro vás a vaši hlavní produkci riziko do budoucnosti?
Spíš naopak. Tlak na úspory právě ukazuje přednosti sálavého topení, což je náš core byznys. Ono totiž dokáže okamžitě reagovat na změnu podmínek v interiéru, a to žádný jiný systém vytápění neumí. Právě ta flexibilita v kombinaci s moderními řídícími systémy je naše výhoda. Prodeje to navíc potvrzují, trvale rostou. Náš koncept fotovoltaiky s bateriovým úložištěm a sálavým vytápěním je prostě v současnosti nejefektivnější. Snažíme se to ukázat i na příkladu rodinného domku v Omicích na jižní Moravě, kam jsme přenesli zkušenosti z našeho kancelářského domu. A šli jsme ještě dál, vybrali jsme české výrobce a s nimi společně dáváme dohromady celý koncept, od hardwaru po řídící systém, který zvládne řídit smart house. A tady vidím budoucnost velmi blízkou.
