×

MICE – speciální příloha časopisu KOMORA

Středa 7. prosince 2022
Přihlásit se / Zaregistrovat se

Na Alzheimera můžeme zapomenout

S lékařem Martinem Tolarem jsme se spojili online. V dané chvíli to ani jinak nešlo. Žije a pracuje v USA a jeho návštěvu Česka jsem těsně zmeškal. A hodně mě to mrzí. Bylo to totiž jedno z těch setkání, u kterých víte, že naživo by vás obohatilo mnohem více. Ale i přes počítačovou kameru zářila pohoda, skromnost a úsměv. Zpočátku jsem měl poněkud trému. Aby ne, když mluvíte s někým, kdo nejspíš přišel na to, jak porazit dosud nevyléčitelnou Alzheimerovu nemoc a možná ho za to čeká Nobelova cena. Jakékoli napětí ale ze mě spadlo hned v první vteřině. A mně bylo jasné, že právě tato Martinova schopnost, tedy navodit klidnou, příjemnou a zejména přátelskou atmosféru, je jeho klíčem k úspěchu.

Daniel Mrázek ikona hodiny10. 7. 2022 07:00
Foto: Alzheon ALZ-801, nadějná pilulka proti Alzheimerově nemoci Foto: Alzheon

„Trápilo mě, že nemocným lidem nemůžu dát žádnou naději. Že jim můžu říct tak akorát ‚uvidíme se za půl roku‘, ale že jim nijak nemůžu pomoci, nebo dát naději, že se jejich stav zlepší,“ vysvětluje Martin Tolar svou motivaci, proč se začal lékem na Alzheimerovu chorobu zabývat. Je to hlavní důvod ztráty kognitivních schopností a nemocí trpí desítky milionů lidí po celém světě. Ačkoli se v současnosti dají na krátkou dobu několika měsíců příznaky zmírnit, léčit zatím nelze a pacient dříve či později na nemoc a její komplikace zemře. A o kvalitě života lidí s demencí ani nemluvě…

„Vždycky mě lákala filozofie, a tedy porozumění, jak mozek funguje, co nás dělá lidmi a jaké procesy v mozku probíhají,“ líčí dále Tolar. A právě to bylo pro vývoj léku na „Alzheimera“ zásadní. Vědci ani lékaři dlouho nevěděli, jak přesně tato nemoc vzniká. Zásadní zjištění se podařilo až Martinu Tolarovi a jeho společnosti Alzheon. Lidský mozek produkuje velké množství zplodin a toxinů, za rok je jich asi 1,5 kg, což je stejné jako samotná váha mozku. Tyto zplodiny se cévami odplavují pryč. Jenže s postupujícím věkem je pro organismus stále těžší a těžší mozek od těchto nežádoucích látek čistit. Jednou z těchto zplodin je i toxin způsobující Alzheimerovu chorobu. Vědci ho usilovně hledali více než 100 let. Tolar na jejich výzkumy navázal. Podíval se na ně s odstupem a poučil se z poznatků i dosavadních chyb. „Nám se podařilo udělat čtyři zásadní objevy. Zaprvé, objevili jsme konkrétní toxin, který Alzheimerovu nemoc způsobuje, zadruhé jsme zjistili, jak tento toxin deaktivovat, zatřetí, jak lék dostat do mozku a nakonec, jak lék vyrobit ve formě pilulky. Takto máme příležitost nejen pomoci lidem, u kterých se nemoc už projevuje, ale dokonce i vzniku nemoci předcházet,“ nadšeně vypravuje.

Všechny ostatní dosavadní léky se podávají ve formě intravenózní infuze. Ty mají celou řadu nežádoucích vedlejších účinků jako třeba otok mozku i krvácení do mozku. Náš lék je tedy mnohem bezpečnější než dosavadní postupy.

Martin Tolar

Jedním z důležitých zjištění Martina Tolara a jeho týmu byl objev systému, který odplavování toxinů umožňuje a který do určitého věku člověka před Alzheimerovou chorobou chrání. Tolarův lék tomuto systému dává 12krát větší sílu. Samovolně čistit mozek od nežádoucích látek organismus zvládá asi do 40 až 50 let věku. Pak ta schopnost rychle slábne. Důvod je hlavně zhoršující se stav cév. V tuto chvíli se toxin v mozku začíná hromadit a zabíjet nervové buňky a jejich spojení. Prvních 20 nebo 25 let se to nijak viditelně neprojevuje. Nakonec ale toxin zničí tolik mozkové hmoty a spojení mezi neurony, že se Alzheimer začne klinicky projevovat…

Důležitá je včasná diagnostika

Lék, který český vědec žijící v Americe vyvíjí, dokáže toxiny nahromaděné v mozku odplavit. „Náš lék se velice efektivně dostává do mozku. Když spolknete tabletu, lék se vstřebá a zabrání formování toxinu tím, že změníme jeho tvar a schopnost agregace,“ vysvětluje dále. Lék se aktuálně nachází ve třetí, tedy závěrečné fázi klinických studií, které budou pokračovat ještě dva roky. Pokud je zdárně dokončí, léku se otevře cesta k získání osvědčení od regulačních orgánů v Americe i v Evropě a může se dostat na trh. „Vývoj léku v průměru trvá čtrnáct let. Napřed musíte zjistit, na co přesně chcete lék zacílit. Tedy jaký má mít mechanismus. Pak musíte vyvinout ty správné molekuly, zjistit, že je to bezpečné, že se lék dostává tam, kam potřebujete. Pak následují tři stadia klinických zkoušek. V prvním stadiu sledujete, jak lék u lidí funguje, jak ho dávkovat a ověřujete jeho nezávadnost pro lidský organismus. Ve druhé fázi zjišťujete, jestli lék má skutečně efekt na tu nemoc, kterou chcete léčit. Třetí fáze pak všechny poznatky ověřuje na velké, několikatisícové skupině pacientů,“ popisuje Tolar.

Lék zatím vyzkoušelo přes dva tisíce nemocných. „Měl by to být první orální lék, první pilulka, která dokáže zabránit vzniku a progresi nemoci. A druhá věc je, že všechny ostatní dosavadní léky se podávají ve formě intravenózní infuze. Ty mají celou řadu nežádoucích vedlejších účinků jako třeba otok mozku i krvácení do mozku. Náš lék je tedy mnohem bezpečnější než dosavadní postupy,“ dodává Tolar a pochvaluje si velký zájem o zapojení do studie, která probíhá asi ve stovce pracovišť po celém světě. Je to logické – pacienti s Alzheimerovou nemocí v současnosti mnoho jiných možností a nadějí na úspěšnou léčbu nemají…

Ultracitlivý senzor odhalí vážné nemoci

Jak už to u léků často bývá, i ten Tolarův má šanci být nejúčinnější v počátečních fázích Alzheimerovy nemoci. Tedy v době, kdy se sice už hromadí toxiny, ale nemoc sama se ještě viditelně neprojevuje. Pokud se lék nasadí v této době, existuje velká pravděpodobnost, že se nemoc klinicky nerozvine a viditelně se tedy nikdy neprojeví. Pakliže už je nemoc pozorovatelná, lék je účinný také a může zabránit zhoršovaní, ale odstranit všechny příznaky nemoci už nedokáže. Důvod je ten, že, jak už jsme řekli, toxin způsobující Alzheimerovu nemoc zabíjí nervové buňky a jejich spojení. A oživit je zpátky nelze. Pokud jich je mrtvých více, než dokáže organismus unést, nemoc se projeví, a to nezvratně. Díky Tolarově léku se ale nebude zhoršovat. A pokud ano, tak jen velmi pozvolna.

Ruku v ruce s vývojem léku tak musí jít i vývoj včasné diagnostiky Alzheimerovy choroby. Na tom Martin Tolar spolupracuje s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v Praze. Přístup použití diagnostického testu bude podobný jako v případě kardiovaskulárních onemocnění. Vyšetření by měli podstoupit všichni, kteří spadají do rizikové kategorie. Jedná se hlavně o lidi mezi 40 a 50 lety, přitěžujícím faktorem je genetika a také špatný cholesterol a další vaskulární faktory. Obzvlášť zpozornět by měli ti, jejichž pokrevní příbuzní „Alzheimerem“ onemocněli, a tedy mají genetickou zátěž. Nová diagnostická metoda odhalí, že k poškozování mozku už dochází a že je tedy načase lék aplikovat. Pokud všechno dobře dopadne – a zatím tomu všechno nasvědčuje – Alzheimerova nemoc přestane být strašákem. Existovat bude, protože je to nemoc stárnutí, ale už ne ve své drastické podobě…

Zajímavé je i ekonomické hledisko. „Cena léku se odvíjí od toho, kolik pacientů ho bude užívat. Náš lék se dostane k milionům lidí. Navíc forma pilulky je výrazně levnější než infuze. Nejsou k němu potřeba infuzní centra, také není potřeba přísně sledovat vedlejší účinky. Náš lék může mít velice výrazný dopad na ekonomiku každé země. V USA se odhaduje, že náklady na péči o pacienty s Alzheimerovou nemocí dosahují 500 miliard dolarů ročně a během několika desítek let dosáhnou bilionu dolarů. Ve srovnání s tím je jakákoliv léčba, která by byť i jen trochu zmírnila průběh nemoci, ekonomicky velice efektivní,“ vysvětluje Tolar.

Foto: Alzheon Martin Tolar Foto: Alzheon

Vlastně se to ani nemělo podařit

Zatímco dnes o možném úspěchu léku můžeme mluvit s notnou dávkou optimismu, před takovými dvaceti lety by se to zdálo být zhola nemožné. Tolar na jeho vývoji totiž nepracuje pod hlavičkou nějakého výzkumného ústavu nebo univerzity. Vydal se cestou založení soukromé společnosti Alzheon. Pravděpodobnost, že uspěje biotechnologická firma zabývající se tím, s čím si dosud neporadily celé týmy vědeckých kapacit a obrovské farmaceutické společnosti s tisíci zaměstnanci, je asi tak jedna ku milionu…

Martin Tolar zpočátku studoval počítačové vědy na ČVUT v Praze. Nakonec v něm ale zvítězily jeho geny. Pochází totiž z lékařské rodiny – a tak ve studiu pokračoval také na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1991. Během studia se jako jeden ze studentských vůdců aktivně zapojil i do sametové revoluce. A také se mohl stát politikem, ale nakonec dal přednost vědě. Využil nabídky a doktorát odešel studovat do Spojených států. „Amerika je úžasná v tom, že tady člověk může přijet s jedním kufrem a vytvořit si úplně novou budoucnost. Těžko se to popisuje, pokud tady nežijete, ale je to země, která vás nejen přijme jako svého, ať už jste odkudkoliv, ale také vám dá veškerou podporu pro vaše sny – jediný předpoklad je optimismus, odvaha a schopnost tvrdě pracovat. Tady nikdo není cizinec a do Ameriky lidé přicházeli realizovat své sny po desítky generací. Pro mě to je země upřímného nadšení a podpory pro i ty největší plány, na kterou nejsme z Evropy zvyklí. Pokud tady někdo chce něco udělat, ostatní se mu snaží pomoct. Amerika je navíc velice různorodá. Je tu sice stejný politicky systém, vláda a soudržnost v rámci federace, ale každý stát je úplně jiný. Když jsem sem přijel, objevování Ameriky, krásné přírody a možností, které nabízí, pro mě bylo obrovské dobrodružství,“ nadšeně vzpomíná Tolar.

Životní styl na míru. Zajímavá aplikace od českého startupu

Právě ty otevřené možnosti se nakonec staly důvodem toho, proč se Martin Tolar rozhodl v Americe zůstat. Podpořila ho v tom i jeho manželka, kterou poznal ještě za studií v Praze. V té době měli čtyřletou dcerku. Přestože počítali s brzkým návratem do vlasti, plány mnohokrát přehodnotili. Po absolvování doktorského studia zahájil neurologický klinický trénink v Bostonu a pak přednášel na univerzitě v Yale. Protože ho trápilo, že neexistují léky na neléčitelné neurodegenerativní nemoci, odešel pracovat do Pfizeru. Tam pracoval na vývoji léků a zároveň se naučil byznysovým dovednostem. Pak přešel do biotechnologické firmy v San Franciscu, aby následně působil jako CEO ve dvou dalších biotechnologických firmách. A pak to přišlo. Získané zkušenosti a dovednosti ho přiměly k založení vlastní společnosti Alzheon. Právě v ní přišel na to, jak bojovat s „Alzheimerem“. „To, co dělám, by nebylo možné na žádné univerzitě. Tam na to nejsou lidi, expertíza, prostředí, ani peníze. Když si založíte vlastní společnost, máte úplnou svobodu volby lidí i toho, co chcete dělat. Věnujete se tomu, co považujete za správné a také máte možnost si vše sám rozhodnout. To je základ našeho úspěchu – že nám nikdo neříkal, co máme dělat, nemusíme se zatěžovat zbytečnou byrokracií a organizací,“ líčí Tolar.

Martin Tolar (*1964), MD, Ph.D.

Český vědec a neurolog, zabývá se výzkumem Alzheimerovy nemoci. Jeho dědeček učil na Univerzitě Karlově a později působil jako primář a šéflékař u Bati, kde založil a vybudoval pracovní lékařství ve zlínské nemocnici. Martin Tolar studoval nejdříve počítačové vědy a pak medicínu v Praze. Po studiu odjel kvůli doktorátu do amerického New Yorku a následně rozvíjel klinickou specializaci v neurologii v Bostonu. Titul Ph.D. získal na University of Cincinnati School of Medicine a už tehdy se věnoval výzkumu Alzheimerovy nemoci. Na Boston Medical Center dokončil klinickou specializaci v neurologii a pak působil jako Assistant Professor na Yale University School of Medicine. Pracoval na různých pozicích v několika farmaceutických a biotechnologických společnostech. V roce 2013 založil firmu Alzheon, kterou vedeFirma se věnuje vývoji léků na Alzheimerovu chorobu a další neurodegenerativní onemocnění. V současnosti je ve světě mezi dalšími farmaceutickými společnostmi nejblíže k vývoji pilulky proti Alzheimerově chorobě, kterou bude možné použít jak pro léčbu, tak i pro prevenci nemoci.

Za další faktor úspěchu považuje fakt, že si své spolupracovníky, kterých má asi sto padesát, mohl vybrat sám. Soustředil se na naprosté špičky v oboru, které jsou zároveň schopné vlastní iniciativy a vzájemné spolupráce. Jedním z Tolarových spolupracovníků je i Stanley Prusiner, který za objev prionů (specifických bílkovin způsobujících neurodegenerativní mozková onemocnění) dostal Nobelovu cenu. Přesto to byl obrovský risk. „Stejnému problému, jakým se zabýváme my, se věnují velké farmaceutické firmy, které můžou operovat s miliardami dolarů. Dosud se ještě nikdy nestalo, že by řešení tak zásadního vědeckého problému objevila malá biotechnologická společnost. My jsme ale věřili ve vědecký pokrok a vědecký nápad, který jsme měli, a stavěli na našich objevech,“ vypráví Tolar s tím, že tohle by se nikde jinde než v Americe nepodařilo. Američtí investoři, na rozdíl od evropských, fandí zajímavým nápadům, i když se zpočátku zdají být „šílené“.

V malé společnosti je každý zodpovědný za svá rozhodnutí. Tolar chce, aby každý jednotlivý pracovník byl iniciativní a dokázal bez emocí analyzovat data, a když se něco změní, aby hned začal pracovat v novém směru. Toto ve velkých společnostech tak jednoduše nejde. Když v nich nějaký program už běží, těžko se mění směr a organizace. Samozřejmě by nic z toho nemohlo fungovat bez investorů. Alzheon jich v současnosti má asi dvě stě padesát. Jejich podpory a důvěry si Tolar velice váží. O to více, že Alzheon se vývoji léku na Alzheimerovu nemoc začal věnovat v době, kdy se téměř všechny ostatní firmy a instituce naděje na úspěšnou léčbu vzdaly a šance na úspěch se zdála být velmi malá.

Velké plány v Česku

Výzkum mozku je pro Martina Tolara koníčkem. Jinak to ani nejde, je to práce, která si vyžaduje téměř neustálou pozornost, skoro se dá říct sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. A je rád, že stejně to mají nastavené všichni jeho spolupracovníci. „Je to velká legrace, skvělá skupina nadšených lidí a úžasné dobrodružství,“ říká bezelstně s úsměvem. A rodina ho v tom podporuje. Ostatně jeho manželka je také lékařka, tak má pro medicínský výzkum pochopení.

„Dopředu mě žene touha po poznání a vědomí toho, že dělám velice zajímavé věci s lidmi, které jsem si sám vybral. Kde jinde máte takovou možnost? Všichni ti lidé jsou mí kamarádi, všechny je dobře znám a vím, proč jsem si je do týmu vybral. Věděl jsem, že to musí být lidé, se kterými jsem rád, vždyť s nimi trávím většinu svého času. Nikdy by mě nenapadlo, jak je kreativní vytvořit úplně novou firmu a dát jí duši. To je to, co jí musíte dát. Pokud to neuděláte vy jako ten, kdo tu společnost založil a vede, nikdo jiný to za vás neudělá. Přitom bez duše a inspirace firma nemůže žít a být úspěšná,“ pokračuje nadšeně.

Česko se podílí na rozvoji unikátní živé diagnostiky

V odborných kruzích zaznívá, že pokud Martin Tolar se svým lékem proti Alzheimerově nemoci uspěje, stane se žhavým kandidátem na Nobelovu cenu. Pokud by se tak stalo, byl by teprve třetím Čechem a druhým českým vědcem, který by na toto nejprestižnější ocenění dosáhl. Když to zmíním, jen se potutelně usměje: „Pro nás je důležité, aby se nám podařilo vyvinout účinný lék pro miliony pacientů a jejich rodiny. To je to hlavní. Zbytek jsou pozlátka, která tak důležitá nejsou. Ostatně máme tolik práce, že na nic jiného než na samotný výzkum a vývoj nemáme čas myslet…“

Martin Tolar ale nechce své poznatky a zkušenosti nechat za oceánem. To, co se v Americe naučil, chce přinést i do Česka. Před rokem tak spoluzaložil institut INDRC, International Neurodegenerative Disorders Research Center. Ten v sobě kloubí všechny Tolarovy specializace – neurologii, počítačové vědy a byznys. Institut k výzkumu neurodegenerativních onemocnění využívá umělou inteligenci. „Vždycky mě zajímalo využívat technologii k porozumění tomu, jak mozek funguje. Proč jsme takoví, jací jsme, co z nás dělá lidi, proč přemýšlíme a děláme to, co děláme – to je ten základní filozofický problém, který mě vlastně k neurologii a studiu mozku přivedl. Umělá inteligence je dnes už velice rozvinutá a divím se, že ještě nikoho nenapadlo ji použít ke studiu mozku a jeho poruch. My jsme první, kdo s tímto přístupem začal, a institut INDRC je doposud světově unikátní,“ hrdě oznamuje Tolar.

Do Česka chce přivést světové špičky zabývající se umělou inteligencí i neurovědami a byznysem. Zároveň plánuje ještě založit investiční fond, který rozvoj informačních technologií a biotechnologie bude podporovat. „Česko je v úžasné pozici ve středu Evropy s mnoha schopnými a vzdělanými lidmi, takže se určitě může stát technologickou velmocí. Rád bych ji pomohl vybudovat,“ plánuje Tolar. Nejenže tak pozvedne české technologické odvětví, ale zároveň si splní svůj sen – vrátit se do Česka.

Nejnovější články

Aktuality
Jednejte s cizinci bez problémů. Ve svém jazyce

TAP2U je aplikace, která spojuje ty, kteří jsou...

Nápad vzešel z potřeby dorozumět se v rámci...

Expertní pohled
Jak dosáhnout stability cen energií v Česku?

Začátkem třetí dekády tohoto století bude Česká republika...

Komunitní sítě umožňují subjektům nakupovat nebo dodávat elektřinu...

Na trhu je mnoho menších i větších firem,...

Současný vývoj velkoobchodních cen elektřiny a jejich strmý...

Česko má největší poměr výroby elektřiny z uhlí...

Energetická koncepce založená na decentralizaci, zvýšené flexibilitě, inteligenci...

Analýzy ze Spořky
Kam se ztratila schopnost stavět rychle a efektivně?

Empire State Building byl nakonec dokončen před stanovaným...

Na druhé straně, aktéři, kteří se staví proti...

A kdeže jsme tedy ztratili tu rychlost a...

Nejnovější Aktuality

Aktuality
Jednejte s cizinci bez problémů. Ve svém jazyce

TAP2U je aplikace, která spojuje ty, kteří jsou...

Nápad vzešel z potřeby dorozumět se v rámci...

Věda a výzkum
Akademici s firmami budou řešit transformaci energetiky

„Hlavním cílem projektu je vytvoření komplexní strategie, která...

„Vodík je strategická surovina nejen pro oblast energetiky,...

Aktuality
Zapomeňte konečně na papírové normy!

Nový e-shop Agentury ČAS totiž umožňuje – vůbec...

Koupit si potřebnou technickou normu by skutečně mělo...

E-shop je dalším krokem České agentury pro standardizaci...