Čeští vědci zužitkují odpad z výroby bionafty a vylepší palivo

Výroba a použití biopaliv jsou v současnosti žhavým tématem, které rovněž čelí kritice. Přesto jejich spotřeba celosvětově dramaticky roste a také v příštích letech budou hrát významnou roli, proto je potřeba jejich výrobu optimalizovat. Přídavek bionafty – ekologického paliva rostlinného původu – do nafty výrazně snižuje emise toxických plynů v ovzduší. Při její výrobě z rostlinných olejů ovšem vzniká jako odpadní produkt glycerol, známý také jako glycerin, používaný například v nemrznoucích směsích do automobilů.

„Naším cílem bylo nalézt cestu pro přeměnu glycerolu na chemickou formu, kterou bude možné znovu využít v oblasti biopaliv. Vyvinuli jsme uhlíkový materiál na bázi grafenu, chemicky upravený pomocí přírodní aminokyseliny,“ objasnil Radek Zbořil, vědecký pracovník CATRIN-RCPTM Univerzity Palackého a vedoucí Materiálově-environmentální laboratoře CEET Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Zachrání Evropu syntetická paliva?

Tento ekologický materiál dokáže s doposud nejvyšší účinností urychlit přeměnu glycerolu na sloučeninu s vysokou přidanou hodnotou. „Vzniklý alkohol, takzvaný solketal, po přidání do paliva značně vylepšuje jeho kvalitu a oktanové číslo, snižuje nežádoucí tvorbu mikročástic, ale i emise oxidu uhelnatého a jiných organických toxických látek. Navíc zvyšuje viskozitu a stabilitu biopaliva, což je významné pro dlouhodobé skladování bionafty,“ uvedl první autor publikace Aby Cheruvathoor Poulose z CATRIN.

Vývoji nových nanomateriálů odvozených od „nobelovského“ grafenu se olomoučtí vědci věnují dlouhodobě, například i v rámci prestižních projektů Evropské výzkumné rady (ERC). Tentokrát ke kýženému výsledku pomohlo ukotvení jednoduché aminokyseliny do struktury grafenu.

Michal Otyepka: Chci si koupit svůj vynález

„Experimentální i výpočetní studie ukázaly, že právě tato aminokyselina výrazně zvýší schopnost grafenu navázat na svůj povrch reakční komponenty, v našem případě aceton a glycerol. Nový biomateriál je pro přeměnu glycerolu výrazně účinnější než doposud průmyslově používané kyseliny, jako jsou kyselina sírová nebo chlorovodíková. Na rozdíl od nich je ale šetrný k životnímu prostředí. Dovoluje také kontrolované řízení chemické přeměny glycerolu výhradně směrem k výrobě užitečných přísad do biopaliv, bez jakýchkoliv dalších odpadů,“ doplnil Aristeidis Bakandritsos, který působí v CATRIN i ostravském centru CEET.

V roce 2021 přesáhl trh s biopalivy 110 miliard dolarů, přičemž do roku 2030 se očekává přibližně dvojnásobný nárůst. Bionaftu lze použít přímo jako ekologické palivo do vznětových motorů, ale z větší části se přidává do nafty vyrobené z ropy. Při výrobě bionafty se ročně vyprodukuje přibližně 40 miliard tun odpadního glycerolu, jehož další využití tak představuje obrovskou výzvu zejména s ohledem na principy cirkulární ekonomiky. Přes stále rostoucí spotřebu biopaliv zaznívají nejen v Evropské unii kritické hlasy upozorňující na plýtvání potravinovými zdroji a zátěž krajiny. Například v případě použití řepkového oleje jako zdroje pro výrobu bionafty navíc dochází k emisím oxidu uhličitého v celém řetězci zpracování řepky olejné – od osevu až po zpracování. Celkové snížení uhlíkové stopy tak není zcela optimální, jak upozorňují i čeští vědci.

„Osobně jsem příznivcem vývoje uhlíkově zcela neutrálních a udržitelných paliv zejména na bázi vodíku získaného z obnovitelných zdrojů. Tomuto výzkumu se také intenzivně věnujeme.³ Nicméně výrobu biopaliv nelze přehlížet, naopak je žádoucí tento proces vylepšit. Námi vyvinutý materiál dokáže nejen zužitkovat odpadní glycerol z výroby bionafty, ale v pilotních experimentech se ukázal mimořádně účinný také při samotné výrobě biopaliva z rostlinných olejů včetně odpadních tuků. Chceme proto ve výzkumu pokračovat a zaměřit se na efektivnější přeměnu již použitých odpadních rostlinných olejů pro vývoj biopaliv druhé generace tak, aby celkový proces výroby bionafty byl energeticky i ekologicky udržitelný a nepoškozoval zemědělskou krajinu,“ uzavřel Zbořil.