Firmy musí umět udržet si zaměstnance

Index trhu práce společnost ManpowerGroup celosvětově stanovuje od roku 1961, v České republice pak od roku 2008. Každého čtvrt roku firmy odpovídají na otázku „Jak očekáváte, že se změní celkový počet zaměstnanců ve vaší společnosti v následujícím čtvrtletí v porovnání se čtvrtletím aktuálním?“. Tentokrát se do průzkumu zapojilo 521 českých zaměstnavatelů. Přibližně třetina jich očekává, že navýší počet svých zaměstnanců, asi pětina naopak plánuje jejich pokles a skoro polovina žádnou změnu nečeká. Z toho poměru vychází hodnota indexu deset procent, což značí mírný optimismus na trhu práce.

Firmy vidí rok 2024 optimisticky

„Mírný růst trhu práce koresponduje s mírným nárůstem HDP, jehož tahounem je aktuálně především spotřeba domácností. Spotřebitelský optimismus se odvíjí od klesajících obav lidí z rizika ztráty zaměstnání a nárůstu reálných mezd. Nárůst je ale velmi nerovnoměrný. Více přidáno dostali především vysoce kvalifikovaní specialisté na klíčových pozicích než zaměstnanci se mzdou pod celostátním průměrem,“ hodnotí výsledky průzkumu generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika Jaroslava Rezlerová a dodává: „Trh práce bude v posledním čtvrtletí roku pokračovat ve stabilním růstu. Úřady práce sice zaznamenaly v době prázdnin nárůst nezaměstnanosti, ale jedná se o každoroční jev způsobený příchodem absolventů. Září a říjen je v pracovním světě hlavní sezónou, protože firmy nejvíce nabírají. Největší míru optimismu pro konec roku hlásí sektory informačních technologií, financí a logistiky. Pesimismus pokračuje již více než rok ve veřejném sektoru a nárůst nervozity pozorujeme v komunikačních službách.“

Přestože nárůst pracovních míst má být jen mírný, prognóza přesto zaměstnancům umožňuje ohlédnout se po výhodnějším pracovním místě. Zaměstnavatelé tedy uvažují nad tím, jak si kvalitní, spolehlivé a osvědčené pracovníky udržet. „Je snazší si udržet a rozvíjet stávající zaměstnance, finančně je to méně náročné, než když musíte nabírat nové zaměstnance,“ je přesvědčená Jaroslava Rezlerová. Proto ManpowerGroup zjišťoval mezi českými společnostmi i to, jak chtějí své pracovníky přesvědčit, aby novou práci nehledali. Stejně jako v případě indexu trhu práce se do průzkumu zapojilo 521 českých zaměstnavatelů. Ukázalo se, že nejvíce se jich snaží umožnit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, tzv. work-life balance. „Ve firmách se už ví, že zaměstnanci dnes chtějí trávit svůj volný čas, jak oni si představují, a nebýt celý den v práci,“ podotýká Rezlerová, kterou doplňuje manažer náboru a marketingu ve společnosti ManpowerGroup Jiří Halbrštát: „Je to téma, které firmy akcentují již od covidu, kdy si uvědomily, že je to velmi důležitý aspekt stabilizace zaměstnanců. Takže se to v našich průzkumech ukazuje opakovaně.“ Největší důraz na to klade IT sektor, logistika, automotive a energetika.

Dále se firmy snaží svým zaměstnancům nabídnout lepší technologické nástroje a také investují do školení manažerů, aby dokázali lépe podporovat své podřízené. „Dneska je zcela evidentní a také se o tom v posledních letech hodně mluví, že zaměstnanec je tak spokojený, jak se k němu chová jeho nejbližší liniový manažer. Můžete mít fantastickou firmu s fantastickým brandem a s fantastickými benefity, ale pokud liniový manažer nezvládá svoji práci a neumí se o své lidi dobře postarat a dobře je vést, je vám to úplně k ničemu,“ varuje generální ředitelka českého zastoupení ManpowerGroup.

Vynechat samozřejmě nelze finanční motivaci. Té se společnost ManpowerGroup věnovala ve svém průzkumu na začátku letošního roku a vyšlo jí, že 33 % procent dotázaných společností navyšuje mzdy pro nalákání nových zaměstnanců a 31 % jich dokonce nabízí nástupní bonusy.

Ačkoli dosud uvedené může budit opačný dojem, při vyjednávání pracovních podmínek mají navrch zaměstnavatelé. Alespoň je o tom přesvědčeno 63 % účastníků průzkumu. Týká se to jak místa výkonu práce, tak platových podmínek i pružné pracovní doby. „Závěry průzkumu jsou poměrně překvapivé. Firmy sice musí v některých případech dělat těžké ústupky, aby přilákaly nebo udržely zaměstnance v klíčových rolích, v celkovém pohledu ale v aktuální situaci na trhu práce cítí, že mají ve vyjednávání navrch. Roste sice poptávka po kvalifikovaných specialistech na IT, strojírenství, finance a back office, v ekonomice ale klesá počet zaměstnanců na méně kvalifikovaných pozicích v administrativě, výrobě a manuálních zaměstnáních,“ hodnotí Rezlerová.

Jak firemní kultura ovlivňuje zdraví zaměstnanců

Další výzvou na pracovním trhu je nástup mladých lidí narozených po roce 2000, tzv. generace Z. Obecně vzato jim zaměstnavatelé v Česku věří, v průzkumu to uvedly přibližně dvě třetiny respondentů. Nejvíce nejmladší generaci na pracovním trhu věří zaměstnavatelé v energetice a IT, naopak nejmenší důvěře se těší v průmyslu, stavebnictví a v neziskovém sektoru.

O generaci Z podle Jaroslavy Rezlerové panuje hodně mýtů a předsudků: „Prý nechtějí pracovat, jsou líní, neví, jak to v práci vypadá, neumí to i ono, jsou pořád ve stresu, mají psychické problémy… Osobně si myslím, že to je jako vždycky. Každá nová generace, protože rostla a vyvíjela se v jiném socioekonomickém prostředí, je trochu jiná a pracovní prostředí se na to musí postupně adaptovat.“

Nejen v případě generace Z není podle Rezlerové zas tolik důležité, co uchazeč o práci už umí, ale co je schopen se naučit: „Většina zaměstnavatelů už ví, že si musí své zaměstnance školit a vychovávat sami. Dnes se tedy bavíme o tom, jaké mají kandidáti kompetence, jaký mají potenciál, jestli jsou otevření tomu, učit se nové věci.“

Na co ale Rezlerová obzvláště upozorňuje, je chování zaměstnavatelů k zaměstnancům. Přezíravost a povýšenecký přístup do firemní kultury nepatří: „Firmy musí změnit svůj přístup k zaměstnancům, jinak skončí. Generace Z bude do deseti let převládající silou na pracovním trhu a chování firem se bude muset přizpůsobit jim, nikoli naopak. Velmi fandím této generaci a myslím si, že konečně změní fungování pracovního prostředí v České republice, které ještě je v mnoha oborech a v mnoha oblastech trochu pozadu.“

Každá generace čeká něco jiného

ManpowerGroup zároveň komentuje údaje zveřejněné Českým statistickým úřadem, který mj. monitoruje počet zaměstnanců na jednotlivých typech pozic. „Česká ekonomika prochází velkou transformací od průmyslové, výrobní ekonomiky k ekonomice, která bude víc a víc ve službách, která bude potřebovat jiné typy talentů. Současná čísla to už ukazují,“ říká Rezlerová.

Za posledních třicet let se zdvojnásobil počet specialistů z 500 tisíc na jeden milion. Do této kategorie řadíme zdravotníky, pedagogy nebo právníky, jejichž počty dlouhodobě rostou. Nejrychleji ale roste poptávka po back office funkcích, což jsou specialisté na finance, HR, marketing, nákup a prodej. Dále jsou to specialisté v IT a inženýringu v průmyslu, stavebnictví, elektrotechnice, vědě a výzkumu. Jednou z nejrychleji rostoucích kategorií je také podnikový management.

Nárůst počtu specialistů výrazně kontrastuje s vývojem na manuálních pozicích. Nejvíce je to patrné u řemeslníků a opravářů, jejichž počet 30 let klesal z 1,1 milionu na 800 tisíc, což je pokles o 27 %. V posledním desetiletí začala klesat celá řada dalších manuálních profesí, jako obsluha strojů, nekvalifikovaní dělníci, ale také techničtí pracovníci a nespecializovaní pracovníci v administrativě a na úřadech. „To podle mého názoru ukazuje na několik velmi zajímavých aspektů. Struktura zaměstnanosti se proměňuje ve prospěch specializovaných pozic s vyšší přidanou hodnotou, posilují zaměstnavatelé v sektoru služeb, zdravotnictví a školství. Jelikož celková zaměstnanost roste, dochází tedy k úspěšnému přechodu lidí z manuálních pozic na pozice ve službách nebo se rekvalifikují na odbornější práce. Ukazuje to také, že automatizace a robotizace sice nahrazuje nekvalifikované profese ve výrobě a administrativě, tito lidé ale dlouhodobě o práci nepřicházejí a najdou uplatnění v jiných oborech. Dlouhodobá postupná transformace ekonomiky také ukazuje, jak potřebné jsou humanitní střední a vysoké školy, které dokážou vychovávat univerzální jedince schopné přizpůsobovat se neustálým změnám a schopné se celoživotně učit nové věci,“ uzavírá Jaroslava Rezlerová.