Dočkáme se změny stavebního práva?

Alespoň to naznačují první návrhy vypořádání připomínek a jejich zapracování do textu nově vznikající právní normy. Ta systematičnost, provázanost a komplexnost, která byla na začátku, je nepromyšlenými zásahy do textu významně nabourána, až zcela potlačena. Při intenzivní práci na vypořádání připomínek se ukazuje bohužel to, s čím se musel odborný tým Hospodářské komory ČR spolupracující s úředníky Ministerstva pro místní rozvoj často potýkat. Jednostranné zahledění a neprovázanost návrhů a znění mezi samotnými odbory ministerstva vede k tomu, že se úředníci uchylují ke stávajícímu znění stavebního práva. Komplexní rekodifikace se tak stává dílčí novelou, navíc velmi špatně připravenou. Tím je prvotní cíl systémové změny, který byl potvrzen schválením věcného záměru stavebního zákona vládou, prakticky rozmetán na kusy.

Může se zdát, že tyto řádky jsou až příliš tvrdé. Jak jinak ale sdělit veřejnosti, investorům a zainteresovaným odborným organizacím, že zrychlení a zefektivnění stavebního práva se v České republice opětovně odsouvá do nedohledna. Smysluplná práce posledních měsíců je v současných pracovních návrzích z pera odpovědného rezortu nahrazena zpomalením procesů s možností opakovaného přerušování řízení, neodůvodněným rozšířením okruhu účastníků řízení či novými kompetencemi dotčených orgánů bez jasné odpovědnosti. Právní jistota, stabilita a předvídatelnost tak nezbytná pro plánování investic je tedy opět v nedohlednu, je to velmi tvrdá rána pro přípravu silnic, dálnic, železnic, liniových staveb i pro další investice, které se nadále budou jen velmi obtížně plánovat.

Aby toho nebylo málo, úředníci v návrhu upouští od základního požadavku na vytvoření právní jistoty v území ohledně funkčního využití tím, že namísto obecně závazné vyhlášky se vrací k opatření obecné povahy. Rušením zrychlených postupů pořizování územních plánů nebo opětovným rozšířením rozsahu dokumentace na stávající stavební povolení zkázu původního pragmatického návrhu, na němž se komora podílela, úředníci vše dovršili.

Na druhou stranu je potřebné zdůraznit, že jsou do určité míry pochopitelné některé změny a politické ústupky, ke kterým došlo na začátku roku po mezirezortním připomínkovém řízení. Některé partikulární zájmy bylo ovšem možné do původního návrhu zákona zapracovat promyšleně a s mnohem menšími škodami pro finální výsledek. Úředníky zvolená cesta a přístup k vypořádání připomínek je ovšem začátkem konce jakékoliv šance na změnu.

Zajímalo nás, proč Svaz měst a obcí ČR, jehož námitky byly nejhlasitější, vidí v zákonu, a především v principu jednoho státního stavebního úřadu problém, když hlavní pole působnosti obcí a měst v ochraně jejich zájmů je v územním plánování a řízení a tyto kompetence zůstávají zachovány? Stavební řízení je přenesenou působností státu. Skutečně je princip jednoho úřadu pro obce a města tak nepřijatelný? „Panuje obava z oddálení státní správy občanům. Není k dispozici podrobná analýza ,transformační operace‘, která je nezbytná pro posouzení dopadů celé akce. Teoretická šance na úspěch reformy organizační struktury stavebních úřadů může přijít pouze na základě spolupráce se samosprávami. Pakliže by mělo dojít k navrhovanému řešení systému stavebních úřadů, mělo by vzejít z jednání vlády a samospráv a mělo by mít podporu většiny parlamentních stran, protože jde o zásadní reformu v horizontu desetiletí. K jednání mezi vládou a samosprávami v tomto smyslu nedošlo,“ sdělila Alexandra Kocková, tiskový zástupce SMO ČR. Věcná a odborná zdůvodnění výtek ve sdělení chybějí, jde o procesní, správní a technické parametry systému. Je pak otázkou, proč takový odpor.

Zjišťovali jsme i stanovisko Asociace krajů. „Jsme toho názoru, že je třeba stavební právo rekodifikovat, urychlit celý proces stavebního řízení. Ale odmítáme rozebrání stávajícího modelu,“ uvedl Jiří Běhounek, 1. místopředseda Rady Asociace krajů pověřený vedením tohoto orgánu a hejtman Kraje Vysočina. „Když vznikne jeden státní stavební úřad se svými územními pracovišti, vliv měst a obcí například na ochranu památek či životního prostředí se podstatně sníží. Nikdo z autorů novely zatím nevyvrátil naše obavy z ohrožení veřejného zájmu ze strany velkých developerů,“ upozorňuje Jiří Běhounek a dodává: „Soustředění odborných agend zajišťujících respektování veřejného zájmu do jediného státního úřadu by mělo za následek pokles odbornosti a citelné zvýšení korupčního rizika.“ Nabízí se otázka, zda personálně silnější a odborně způsobilejší je malý regionální úřad či specializované odborné pracoviště. Experti často zmiňují, že vydávat odborné posudky a stanoviska by nemělo být v pravomoci ministerstev, krajských úřadů ani obcí, ale měly by je vydávat kompetentní expertní organizace, které si stát za tím účelem zřizuje a platí.

Podle vyjádření ministryně Kláry Dostálové jsou připomínky vypořádány a dolaďují se poslední detaily, v dubnu návrh zákona bude předložen vládě. Věřme, že duch zákona zůstane v celém následném legislativním procesu zachován a že Česká republika nebude muset na kvalitní a jednoduchou právní normu, která zjednoduší a zrychlí stavební řízení, čekat dlouho. To čekání totiž stojí stát i nás všechny nemalé peníze.