Kde se vzal nečekaný hlad po koruně?

Předpokládá se, že se to týká dvou typů klientů: české vlády, která své koruny na těch pár dní přesune z bank přímo do ČNB, a také privátních klientů, kteří své koruny prodají na pár dní do ciziny, a to konkrétně zahraničním subjektům, které mají možnost ukládat v ČNB, aniž by musely přispívat do rezolučního fondu. Těmito subjekty jsou zejména centrální banky a Evropská komise.

Tuto hypotézu vcelku slušně podporují data o vývoji bilance ČNB: před koncem roku 2019 i 2020 se prudce, v řádu nízkých stovek miliard korun, zvýšil objem peněz uložených u ČNB českou vládou i objem peněz uložených u ČNB zahraničními subjekty, načež ihned po začátku roku 2020, respektive 2021 se oba objemy zase prudce snížily. Vládní kanál je využíván výrazně více, ale minimálně sto miliard se protočí i kanálem ze zahraničí.

Dá se předpokládat, že prodávání korun ke konci roku přispívalo k oslabování koruny a zpětné nakupování počátkem dalšího roku zase ke jejímu posilování. Jak tomu bylo naposled, tedy na přelomu let 2021 a 2022?

Nárůst vkladů zahraničních subjektů u ČNB i vkladů české vlády koncem roku 2021 nastal, a to dokonce ve větším rozsahu než na konci let 2019 a 2020. Nebýt tohoto vlivu, koruna by v posledních loňských týdnech posílila nejspíš ještě víc, než co jsme viděli, když za prosinec posílila z 25,50 na 24,85 Kč za euro.

Na začátku letoška sice došlo ke zpětnému poklesu těchto vkladů od cizích subjektů do ČNB, nicméně pokles byl v porovnání s minulými roky velice nevýrazný, a navíc k 20. lednu byla zahraniční pasiva ČNB už zase vysoko, dokonce nad onou uměle vyhnanou silvestrovskou úrovní. Přitom ale do českých bank se koruny vrátily. Jako by zahraniční subjekty letos přišly korunám na chuť, a poté, co vrátily koruny českým bankám, si koupily během ledna svoje vlastní.

Tento nečekaný zahraniční hlad po české měně – v objemu zhruba 150 mld. Kč nad úroveň, která by byla v tuto dobu normální, což je zhruba čtyřnásobek – mohl přispět k lednovému posilování koruny. V lednu ale koruna posilovala podobně jako zlotý nebo forint.

Takže buď 150 miliard vlastně není zase tolik, aby to bylo na kurzu koruny znát, anebo ČNB tyto peníze oněm cizím subjektům prodala mimo trh, podobně jako podle letité dohody vyměňuje eura za koruny české vládě. Ochota ČNB prodávat zahraničním subjektům koruny mimo trh by ale byla trochu zvláštní, protože v rámci aktuálního boje ČNB proti vysoké inflaci a vysokým inflačním očekáváním by bylo logičtější sdělit každému novému zájemci o koruny, ať si je jde pořídit pěkně na trh, neb tím napomůže koruně k posílení, a tedy inflaci k poklesu.