Sick days jako benefit může využívat 30 % českých zaměstnanců
6. 1. 2025 14:57Situace na trhu práce si žádá zavádění nejrůznějších nadstandardních benefitů, kterými se zaměstnavatelé snaží získat a také udržet své zaměstnance....
Českomoravská konfederace odborových svazů požaduje zvýšení minimální mzdy od července na 18 300 korun, což by značilo přidání (oproti předchozí úrovni) o 1 000 Kč. Od ledna 2024 pak žádá o přidání o dalších 1200 Kč. Tato navýšení by představovala meziroční nárůst minimální mzdy o 13 % a 12,7 %.
Jak tato tempa ladí s celkovým pozorovaným vývojem mezd? Poslední údaj o růstu mezd v celé ekonomice (za poslední loňské čtvrtletí) zní 7,9 %. Z tohoto pohledu je tedy požadovaný růst minimální mzdy nehorázně vysoký a hrozí šokem do českého mzdového systému (zejména uvážíme-li, že na minimální mzdu je navázána struktura zajištěných mezd pokrývajících celou dolní polovinu všech pracovních míst v Česku) – šokem, který by česká ekonomika nemusela ustát.
Na druhou stranu: měsíční data o mzdách za leden a únor (pravda, tato měsíční data jsou poněkud nespolehlivá, protože jsou získávána jen od velmi částečného vzorku firem) mluví o růstu mezd v průmyslu o 11,4 %. Z tohoto pohledu se růst minimální mzdy o 13 % už tak fatální nezdá.
A konečně na třetí stranu: data o tom, jak si mezi sebe rozdělují zdejší přidanou hodnotu zaměstnanci (skrze mzdy) a kapitál (skrze zisk, včetně zisku OSVČ) ukazují jasně, že zejména v minulém roce došlo k částečné korekci předchozího mnohaletého trendu ve směru růstu podílu mezd.
Klíčová je úvaha o tom, jestli budeme tento někdejší trend pokládat za zdravý, tedy jestli příliš nepoškozoval mezinárodní konkurenceschopnost českých firem. To by se projevovalo mimo jiné masivním propouštěním. Já ten předcovidový trend pokládám za (prozatím) více než zdravý, protože nejen že nevedl k nárůstu nezaměstnanosti nad rovnováhu (někde lehce pod 4 %), ale dokonce nedokázal vrátit nezaměstnanost ani na rovnováhu. V tom případě se ovšem v zájmu návratu ekonomiky na onen trend hodí každý tlak, včetně tlaku ze strany zrychleného růstu minimální mzdy.
Správný liberál by samozřejmě byl rád, kdyby se daný (v tomto případě pracovní) trh vrátil k rovnováze sám, bez administrativních tlaků tohoto typu. Pokud se to ale tomu trhu nedaří, a to už minimálně dobrých šest let, a nepodařilo se mu to ani po důkladných šocích v podobě pandemie a ruské invaze, pak – aspoň dle mého soudu – musí i správný (nedogmatický) liberál uznat, že určitá pomoc zvnějšku dává smysl. Nesmí se to přehnat, ale to asi není tento případ.