Ve facility managementu hraje ESG stále důležitější roli

„Od roku 2024 má vstoupit v platnost směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), která bude standardizovat reporting udržitelnosti u větších firem v EU. Ta se postupně bude aplikovat i na malé a střední podniky,“ říká odborník na udržitelnost poradenské společnosti Accenture Karel Kotoun.

„Tato směrnice bude mít již brzy přímý vliv na většinu firem. Aby ji dokázaly splnit, budou muset dodržovat a reportovat svoji uhlíkovou stopu také v oblasti provozu firemních prostor, včetně kancelářských. Manažeři v sektoru nemovitostí a facility managementu by tedy měli být nyní co nejaktivnější. Kdo rychle a správně implementuje principy ESG, zvládne legislativní podmínky včas a s menšími náklady. Bude také více konkurenceschopný a atraktivnější pro zaměstnance,“ říká Ondřej Mareček z SSI Group.

S tím, jak se nemovitosti pronajímají, byly nedávno podrobeny novým účetním standardům.  Ty vyžadují poskytnutí dobře strukturovaných, fakticky správných a dohledatelných dat. Podobný přístup nyní probíhá i u tzv. ekologického účetnictví, kde se místo finančních toků budou sledovat toky CO₂. V základu je cílem formální uveřejňování ekologické stopy dané společnosti v rámci aktuálních emisí CO₂ a potenciálního CO₂, někdy nazývaného také naskladněné CO₂. V konečné bilanci ji stačí porovnat s kapitálovými výdaji v průběhu roku, vedle kapitálu přiřazeného k aktivům.

Podle ESG existují tři definované rozsahy emisí. Přímá emise skleníkových plynů, která pochází ze zdrojů vlastněných nebo ovládaných danou organizací. Nepřímé emise skleníkových plynů, asociované s nákupem elektřiny, páry, vytápěním či chlazením. A třetí rozsah, emise, které jsou výsledkem činnosti majetků, které daná organizace nevlastní ani neovládá, ale nepřímo ovlivňuje hodnotu tohoto řetězce.

Jakmile si společnost pořídí například novou vzduchotechniku, musí do svého účetnictví zařadit emise, které vznikají při výrobě tohoto zařízení. Ty budou účtovány výrobcem vzduchotechniky a budou zaznamenány jako emise obsažené v samotném zařízení. Vybavení bude muset být do budovy dovezeno, tím vznikají emise CO₂ účtované přepravní společností. Instalace také vyprodukuje emise CO₂, ty účtuje poskytovatel služby instalace. Emise se následně budou odepisovat v účetnictví.

Pokud společnost odepíše zařízení dříve než objem zbývajícího CO₂, pak ty emise nahlásí jako čisté emise. Pokud bude zařízení v chodu déle, bude objem CO₂ v účetnictví plně odepsán. Zboží a služby se tak prakticky stanou pro klienty společnosti levnější. Správci budov budou podle ESG a principů ekologického účetnictví povinni zavést pevně vedenou evidenci.

Směrnicemi se provozovatelé budov budou muset řídit také v dalších oblastech. Z hlediska životního prostředí budou sledovat efektivitu zdrojů (redukování spotřeby energií a vody, racionalizace portfolia a efektivní provoz budov), obnovitelné zdroje (náhrada uhlíkově náročných zdrojů energie za zdroje šetrné k životnímu prostředí), kredity a kompenzace (nelze-li standardů u budov dosáhnout, je možné přebytečné emise kompenzovat), hodnotu a dodavatelský řetězec (zde je součástí také recyklace a odpadové hospodářství), přepravu (zde například instalace nabíjecích stanic pro elektromobily či minimalizace dopravních vzdáleností).

Sledovat se bude také sociální hledisko. Zdraví a bezpečnost (zajištění bezpečí, kvalita vzduchu, úklid a čistota), komfort (optimalizace teploty, vlhkosti, akustiky a osvětlení) či tzv. angažování budovy (usnadnění interakce s uživateli budovy).

„Moderní budovy jsou na tuto situaci připraveny lépe. V realitách se v tomto ohledu začaly před lety používat certifikace jako LEED, BREAM nebo WELL, které vyhodnocují míru udržitelnosti budovy. U starších budov je pak pro jejich provozovatele nejvyšší čas tyto otázky řešit co nejdříve,“ říká Ondřej Mareček z SSI Group.