Sick days jako benefit může využívat 30 % českých zaměstnanců
6. 1. 2025 14:57Situace na trhu práce si žádá zavádění nejrůznějších nadstandardních benefitů, kterými se zaměstnavatelé snaží získat a také udržet své zaměstnance....
Riziková aktiva, které od počátku tohoto roku trápily rostoucí úrokové sazby v USA, dostala v tomto týdnu dvojnásobnou porci úlevy v podobě amerických inflační dat. V úterý to byly údaje za výrobní inflaci, včera pak daleko důležitější čísla za klasickou spotřebitelskou inflaci.
Růst celkové spotřebitelského indexu sice v prosinci akceleroval, takže meziroční míra inflace se zvýšila z 2,7 % na 2,9 %. Zrychlení celkové inflace bylo tentokrát zcela jasně tažené cenami energií a především pohonných hmot. Nicméně jasně nejdůležitějším vzkazem prosincového inflačního reportu byla informace o relativně umírněném růstu tzv. jádrové složky – tj. inflace očištěné o ceny energií a potravin. Zde bylo důležité to, že sezónně očištěný růst jádrové inflace činil jen 0,2 % meziměsíčně (což převedeno na roční bázi implikuje inflaci fakticky na dvouprocentním cíli), ale navíc lze ocenit, že ceny zboží a nájemného rostly velmi přijatelnými tempy. Naopak růst cen služeb (bez bydlení) zůstává stále relativně vysoký, z čehož by nemuseli mít radost američtí centrální bankéři, ale je třeba vidět, že v rámci této položky pro-inflačně zaúřadoval překvapivě vysoký růst (volatilních) cen letenek.
Jak již bylo zmíněno výše – výnosy amerických vládních dluhopisů včera reagovaly na inflační data výrazným propadem, který tak trochu korigoval poněkud hysterické obavy z toho, že nástup nové administrativy a uspěchaně předvolební uvolňování měnové politiky ze strany Fedu v roce 2024, dají vzniknout nové pro-inflační historce.
No uvidíme. V pondělí se v USA odehraje inaugurace příštího prezidenta D. Trumpa, což bude dost možná klíčová pobídka začít přepisovat inflační projekce na rok 2025, neboť dostaneme do ruky konkrétní čísla sazeb a země, na která budou uvalena nová cla. Stejně tak může být jasněji v otázce migrace, která se také může stát (pro)inflačním faktorem.
Víme, že D. Trump na jednu stranu umí překvapit, na straně druhé neváhá od prvního okamžiku plnit svůj předvolební program. Ten se přitom v hospodářské rovině hodně točil okolo vyšších cel, což je klasický pro-inflační faktor. Bez vyšších cel by se přitom americká inflace v první polovině tohoto roku přiblížila dvouprocentnímu inflačnímu cíli. Stále ještě vysoké výnosy dluhopisů naznačují, že trh s něčím takovým příliš nepočítá. Možná se ale plete a příští americký prezident, který volby vyhrál také díky nepopulární inflaci, hodí zpátečku a vyšší cla nasměruje jen v omezeném měřítku pouze na Čínu. V takovém případě by inflační impuls byl daleko nižší a aktuální úroveň výnosů stále dost nadstřelená. V pondělí či možná až v úterý budeme moudřejší.