České nemocnice nemají dostatečně zajištěnou kyberbezpečnost

Nemocnice většinou nemají správně zavedené systémy a procesy na zvládání kybernetických hrozeb, v některých případech ani neřeší dostupnost, spolehlivost a integritu svých IT systémů. Nejsou tak dostatečně připraveny reagovat na kybernetické útoky, což může mít negativní dopad na jejich fungování, ale i ohrožovat data a zdraví pacientů. Vyplývá to z analýzy české společnosti ComSource, která se zaměřuje na kyberbezpečnost, síťovou infrastrukturu a datovou analytiku.

„Když před pěti lety hackeři ochromili fungování nemocnice v Benešově a o pár měsíců později zopakovali to samé v Brně, předpokládali jsme, že se z toho všechny nemocnice poučí. O to více nás překvapuje stávající realita. Nemocnice sice investovaly pod tíhou událostí do svého kybernetického zabezpečení, ale i tak jsou stále případy, kdy veškerá bezpečnost začíná a končí ochrankou na vrátnici, antivirovým programem a heslem do počítače. To opravdu nestačilo k zajištění bezpečnosti a fungování nemocnice před pěti lety, natož nyní. Informační technologie jsou v nemocnicích přítomné prakticky na každém místě a v každém zařízení. Jakýkoliv jejich výpadek může mít dalekosáhlé následky a ohrožovat zdraví pacientů. Nejde vůbec jen o dodržování zákona, zajištění dostatečné kybernetické bezpečnosti by mělo být v dnešní době samozřejmostí nejen pro nemocnice,“ říká Michal Štusák, expert na kybernetickou bezpečnost a spolumajitel společnosti ComSource.

Legislativa stanovuje dva okruhy kyberbezpečnostních opatření – organizační a pak samotné technické. Podle poznatků expertů ComSource plní nemocnice v průměru přibližně pouze třetinu z nich – 65 % opatření nefunguje správně nebo dokonce není vůbec zavedeno, 25 % vykazuje určité nedostatky a pouhých 10 % opatření funguje přesně tak, jak je třeba.

Nemocnicím často chybí systémy řízení bezpečnosti informací, nastavení řízení rizik, nebo zajištění bezpečnostních rolí, nemají stanovené požadavky na zvládání kybernetických incidentů a nastaveno fungování v případě útoku. Stává se, že například využívané IT sítě tak nemají žádný provozní ani bezpečnostní monitoring, chybí jednotná správa účtů a nepoužívají se nástroje pro detekci kybernetických bezpečnostních událostí.

Naopak zpravidla všechna zdravotnická zařízení se věnují určitému řízení dodavatelů nebo lidských zdrojů i z pohledu kyberbezpečnosti. „Důvodem je pravděpodobně i to, že jsou nemocnice již dlouhodobě zvyklé vybírat dodavatele v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, nebo kontrolovat trestní rejstřík nových zaměstnanců, seznamovat je s interními směrnicemi a řídit jejich přístupové účty. Často ale chybí pravidelná školení o informační bezpečnosti nebo základních hygienických pravidel online světa,“ říká Michal Štusák.

Zatímco nyní se legislativní požadavky vztahují pouze na přibližně pět desítek největších zdravotních zařízení, do budoucna se budou týkat prakticky všech nemocnic. Ve schvalovacím procesu je totiž nový zákon o kybernetické bezpečnosti, který do českého práva implementuje evropskou bezpečnostní směrnici NIS2, a který rozšíří povinnost dostatečné kyberbezpečnostní ochrany na mnohem větší počet subjektů.

„Nemocnice by si měly provést audit, během kterého by zjistily skutečný stav jejich kybernetické ochrany. Není to totiž jen o tom, že jim něco chybí – setkáváme se i s případy, že mají definované postupy, ale ty jsou jen někde uloženy a nikdo o nich neví, což nedává smysl. Nebo potřebné technické vybavení mají, ale to je špatně nastavené a spravované, protože chybí kapacita kvalifikovaných lidí v jejich IT týmu. Právě dostatečná kapacita a kvalifikace IT pracovníků je v nemocnicích obrovským problémem,“ dodává Michal Štusák.