Obchodní válka USA vs. EU: 3 scénáře

Nejlepším scénářem pro Evropu by bylo, kdyby Trump přijal návrh Komise (viz níže). To by znamenalo žádné nebo velmi omezené zvýšení cel výměnou za závazky členských států EU k významným nákupům amerického zboží, vyšším výdajům na obranu (včetně podpory Ukrajiny) a tvrdšímu postupu vůči Číně.

Evropská komise by v rámci dohody prosazovala agendu snižování rizik vůči Číně – navzdory přetrvávající neochotě některých členských států EU, zejména v oblasti hospodářské bezpečnosti. Právě neochota některých členských států k zavedení rychlých opatření proti Číně by vedla k tomu, že Trumpovi by postupně docházela trpělivost a hrozil by opět zavedením jednostranných opatření, aby si vynutila rychlejší přizpůsobení EU. Přesto by koordinace byla lepší než v jiných scénářích, což by otevřelo cestu ke společnému postupu na několika frontách.

V tomto scénáři by se rychle zhoršily vztahy mezi EU a Čínou, Peking by zavedl odvetná opatření vůči zemím a firmám EU, včetně cel, kontroly vývozu kritických surovin, útoků na firmy EU v Číně a státem sponzorované spotřebitelské bojkoty nebo cílená vyšetřování.

Chaos je základní scénář analytiků Rhodium group. Předpokládá, že Trump znovu zavede cla na ocel a hliník ze svého prvního funkčního období a zavede další cla na členské státy EU, která budou buď cílená, nebo plošná, ale na spodní hranici očekávání.

EU by téměř jistě reagovala opětovným zavedením svých vyrovnávacích cel a zavedením nových cílených cel na americké výrobky. Americká cla by prohloubila hospodářské potíže Evropy, ale obě strany by se dohodly, že se zdrží další eskalace.

V tomto scénáři si lze představit, že Trump omezí americkou vojenskou a finanční podporu Ukrajině a bude trvat na příměří a významné evropské roli při jeho monitorování. Země EU by byly nuceny zvýšit výdaje na obranu a podporu Ukrajiny. Úplnému transatlantickému rozpadu by však bylo možné zabránit, pokud by Trump zapojil Kyjev a evropské metropole do jednání a zavázal se k pokračující, ale omezené vojenské podpoře USA. EU by mohla podniknout symbolické kroky k omezení sankcí vůči americkým technologickým firmám, aniž by došlo k zásadním změnám její politiky. Výpady Elona Muska do evropské politiky by pokračovaly, ale na nízkém stupni vlivu.

Navzdory zvýšenému napětí mezi USA a EU bychom se nedočkali významného zlepšení vztahů mezi EU a Čínou. Místo toho by se objevila dvoukolejná politika vůči Číně. Komise by nadále prosazovala svou agendu tvrdého postupu vůči Číně v oblastech, kde má pravomoci, například v oblasti ochrany obchodu a nástrojů rovných podmínek. Současně by se v EU prohloubily rozpory ohledně politiky vůči Číně, přičemž skupina zemí – od Německa, Rakouska, Maďarska a Slovenska až po Španělsko a Portugalsko – by se postavila proti drastičtějším opatřením EU a odmítla by agendu EU v oblasti hospodářské bezpečnosti.

Tento scénář předpokládá zásadnější rozpad transatlantických vztahů způsobený rozsáhlými americkými cly vůči Evropě, urychleným stažením bezpečnostních záruk USA a podpory Ukrajiny a aktivním zasahováním Trumpovy administrativy do evropské politiky.

Došlo by k plošnému zvýšení cel vůči EU ve vyšším rozmezí 10-20 %, které Trump sliboval během volební kampaně. Mohl by také obnovit cla na ocel a hliník podle článku 232 a pohrozit zavedením cel podle článku 301 v reakci na daně z digitálních služeb, o které usilují evropské členské státy. EU by mohla reagovat rozsáhlými cly na americké výrobky, což by vytvořilo podmínky pro rozsáhlou transatlantickou obchodní válku.

Trump by mohl stanovit pevnou lhůtu pro ukončení americké vojenské a finanční podpory Ukrajině, trvat na příměří, které Rusku poskytne kontrolu nad ukrajinským územím, které ovládá, a odmítnout, aby američtí vojáci pomáhali příměří monitorovat. Spolupráce v rámci NATO a G7 by se stala stále náročnější a transatlantický dialog o Číně by se rozpadl, přičemž USA by stále častěji používaly jednostranná opatření ve snaze vynutit si přizpůsobení EU.

Ke všemu by se přidalo pokračující zasahování do evropské politiky a tvorby politik, zejména v digitální oblasti, a rozšířily by se protiamerické nálady, protože Trumpa by obviňovaly z prohlubování evropských hospodářských potíží a otravování evropské politické debaty. Existoval by vysoký potenciál pro rozdělení EU, kdy by členské státy sledovaly různé agendy vůči USA, Rusku a Číně. Zdroje Komise na ochranu obchodu by se přesunuly z Číny a zaměřily by se na USA, čímž by se snížila kapacita pro řízení hospodářských dopadů z Číny.

V rámci EU by se rozšířil politický odpor proti politice tvrdého postupu vůči Číně, což by vedlo k tomu, že by se Brusel snažil tlumit napětí. Ačkoli by obchodní a bezpečnostní vztahy pravděpodobně zůstaly napjaté (přičemž hlavní zátěž pro vztahy by představovala pokračující podpora Ruska ze strany Číny), EU by mohla zaujmout spíše transakční přístup a hledat vyjednané řešení rostoucího přílivu čínského dovozu a způsoby, jak vrátit pozitivnější bilaterální agendu (například spolupráci v oblasti ekologické transformace a některých technologických oblastech) výměnou za závazky Pekingu ohledně přístupu na trh a sliby, že využije svého vlivu na Rusko.

Známky toho, že USA a Čína usilují o pokračování své „první fáze“ dohody, by rovněž mohly vyvolat smířlivější přístup EU k Pekingu. Naopak prohlubující se hospodářské potíže v Číně v důsledku amerických cel by mohly vést k tomu, že Peking bude otevřenější symbolickým ústupkům vůči Evropě, aby si zachoval přístup na trh.