Péče o prevenci je benefit, investice, nebo uznatelný náklad?

Česká republika již několik let vydává v absolutních i relativních číslech vysoký podíl na HDP na služby sektoru zdravotní péče. V roce 2025 to bylo již 700 mld. korun. Aktuálně hrozí, že nárůst počtu chronicky nemocných (stárnutí populace), zvyšování nákladů (nové metody v oblasti diagnostiky i léčby, robotizace, nové léky…) nedovolí dostatečně financovat celou škálu potřebných služeb v jejich dobré dostupnosti tak, jak jsme v současné době zvyklí. Přitom statistiky srovnávající různé parametry zdravotních služeb v rámci EU ukazují, že podíl preventabilních a kurabilních (léčitelných) onemocnění jako příčin úmrtí v ČR stoupá.

Nezanedbatelným nebezpečím je, že lobby zdravotnického průmyslu i veřejnost budou v tuto chvíli tlačit na zvýšení odvodů do veřejného zdravotního pojištění nejenom ze státního rozpočtu, ale i z podnikatelské sféry. Zodpovědnost za míru efektivity zdravotnictví nese samozřejmě stát a veřejné zdravotní pojišťovny, kde stát uplatňuje přímý (minoritní) podíl a nepřímý (legislativní) vliv.

Současné MZ razí důležitou myšlenku navýšení vlivu zástupců zaměstnavatelů ve správních radách zdravotních pojišťoven a snížení vlivu zástupců exekutivy a parlamentu. Tento nástroj kontroly a posílení strategických rozhodnutí může rychle změnit priority veřejného zdravotního pojištění a tím zabránit nebezpečí zvyšování nákladů.

Druhou specifickou rolí jednotlivých zaměstnavatelů je posílení vlastní firmy. Celkově lze toto popsat následovně – vlastní strategie udržující zdraví zaměstnanců (viz box Finské okénko), jejich celkovou psychickou i sociální pohodu a prodloužení aktivního věku. Každý z nás si dokáže představit, k jakým efektům může vést snížení pracovní neschopnosti (ať už formou neschopenky, či využití sick days). Podobně je důležité, aby zkušení pracovníci ve výrobě nebo v manažerských pozicích byli i v pokročilejším věku schopni pracovat a poskytovat firmě své dlouholeté zkušenosti, náhrada každého takového pracovníka vede vždy k přechodným ztrátám.

Po sloučení zdravotních benefitů s ostatními zaměstnaneckými výhodami s limitem poloviny průměrné mzdy v roce 2024 umožnila od 1. ledna 2025 novela zákona osvobození zdravotních benefitů od daně z příjmu až do výše průměrné mzdy. Tato změna přinesla významné výhody pro zaměstnavatele i zaměstnance, protože umožnila úhradu zdravotních programů bez dodatečné daňové zátěže příjemce.

V současnosti je projednáván v PČR nový zákon o EET, jehož součástí jsou i úpravy daňového postavení a limitů pro jednotlivé druhy zaměstnaneckých výhod. Zdá se, že budeme pracovat se třemi typy výhod a v oblasti zdravotnické prevence dokonce s benefitem daňově uznatelným bez nákladového stropu. Dojde‑li k prosazení tohoto pohledu v rámci dodatků k zákonu o EET, budou moci od 1. ledna 2027 zaměstnavatelé organizovat a hradit preventivní programy, které jasně přispějí ke zdraví a spokojenosti jejich zaměstnanců a tím ke zvýšení efektivity podniku. Můžeme pak implementovat osvědčené příklady ze Skandinávie, Británie či Rakouska, které ukazují rychlé snižování výskytu preventabilních onemocnění, což vede prokazatelně ke snížení pracovní neschopnosti i k obecnému zlepšení zdraví populace (viz graf).

Zahraniční zkušenosti ukazují, že preventivní programy organizované zaměstnavateli mají v některých zemích výrazně vyšší míru využití než v ČR. Výsledkem je pokles pracovní neschopnosti a prodloužení aktivního života zaměstnanců. Studie Academy of Health Care Management a kateder ekonometrie a demografie VŠE ukazuje, že aplikace jednoduchých programů podpory zdraví by mohla zvýšit HDP až o 2,38 %. Pro průměrný podnik o tisíci zaměstnancích by to znamenalo navýšení hrubého zisku o 11,5 milionu Kč a zvýšení veřejných rozpočtů o 10,5 milionu Kč díky odvodům z mezd zdravých zaměstnanců (viz box Efektivita programu).

Využití ekonomické síly podnikatelské sféry, ale i manažerských zkušeností jejich představitelů je dnes prakticky jedinou možností, jak zachovat kvalitu, dostupnost a postupně i zvyšovat efektivitu celého zdravotnického systému v České republice. Jeho hlavním smyslem totiž není umět léčit nejsložitější onemocnění, ale zlepšovat celkové parametry zdraví populace a těmi jsou nemocnost, průměrná doba aktivního života ve zdraví a nízký podíl preventabilních a léčitelných onemocnění na úmrtí obyvatel.