Jak investují opravdu bohatí: family offices mění portfolia

„Rozdíl je méně v tom, do čeho investují, a mnohem víc v tom, jak se rozhodují a na jak dlouho dopředu počítají,“ říká Jan Vašík, spoluzakladatel fondu Quartum Capital SICAV. Výchozí pozice je přitom specifická. 77 % family offices stále vlastní rodinnou firmu, takže velká část jejich bohatství je už soustředěná v jednom podniku. Portfolio pak neslouží jen k výnosu, ale také k tomu, aby osud celé rodiny nestál pouze na jednom aktivu. Druhým rozdílem je časový horizont. Zatímco běžný investor často počítá s několika lety, family offices mohou uvažovat v generacích a dovolit si držet i méně likvidní investice.

Důležitý je také samotný proces rozhodování. Šest z deseti family offices má investiční výbor a zhruba dvě třetiny pravidelně a formálně vyhodnocují výkonnost. Rozhodnutí tak nestojí pouze na náladě jednoho člověka, ale na pravidlech dohodnutých předem. „Jejich hlavní výhodou tedy není přístup k lepším informacím, ale to, že si mohou dovolit čekat, a tahle trpělivost bývá napříč cykly cennější než jakýkoli jednotlivý dobrý nápad,“ vysvětluje Jan Vašík.

Podle UBS plánuje změnu strategického rozložení majetku na příštích dvanáct měsíců 60 % family offices. Tak vysoký podíl zpráva zaznamenala poprvé. Důvodů je několik – geopolitická rizika, nejistota kolem dolaru i vysoká koncentrace majetku v některých regionech.

65 % family offices očekává oslabení důvěry v dolar jako světovou rezervní měnu a téměř polovina už dnes vnímá svou dolarovou expozici jako příliš vysokou. Jako alternativu preferují především švýcarský frank a euro. Zároveň chtějí jen mírně upravovat jednotlivé části portfolia, například snížit podíl nemovitostí a naopak lehce navýšit zlato, infrastrukturu nebo akcie rozvíjejících se trhů.

Nejde tedy o dramatický útěk z jedné třídy aktiv do druhé, ale spíš o postupné přeskupování. „Velký majetek se nepřestavuje podle titulků, ale postupně a po malých krocích, které se v součtu projeví až za několik let,“ upozorňuje Jan Vašík.

Významnou roli hraje také likvidita. Family offices si mohou dovolit nelikvidní investice více než běžní investoři a alternativní investice, jako jsou soukromé firmy, soukromé úvěry, nemovitosti nebo infrastruktura, tvoří podle UBS 42 % majetku. To ale neznamená, že nelikvidní investice jsou automaticky méně rizikové.

Investice, která se neobchoduje na burze, se totiž přeceňuje jen jednou za čas. V portfoliu proto může působit stabilněji, než ve skutečnosti je. Skutečná cena se může ukázat až ve chvíli, kdy ji investor potřebuje prodat.

Podobně je to s diverzifikací. Dvacet různých investic totiž nemusí znamenat dvacet různých rizik. „Sám za skutečnou diverzifikaci považuji jen takovou, kde jednotlivé části portfolia pohánějí odlišné vlivy, protože dvacet investic, které reagují na stejnou zprávu, je pořád jedna sázka,“ říká Jan Vašík.

Family offices proto dnes sledují nejen počet investic, ale také jejich rozložení mezi regiony, měny a jurisdikce. Téměř devět z deseti z nich má bankovní aktiva ve dvou a více zemích.

Technologie přitom zůstávají pro velký kapitál důležitým tématem. Do umělé inteligence podle UBS investuje 65 % family offices. U digitálních aktiv je ale situace výrazně opatrnější. Drží je přibližně čtvrtina z nich a typicky jim věnují kolem jednoho procenta portfolia.

Právě jedno procento je zajímavé číslo. Je dost malé na to, aby ani úplný propad pozice zásadně neohrozil celé portfolio, zároveň ale tak malé, že ani výrazný růst s celkovým majetkem příliš nepohne.

„V tomhle bodě s family offices nesouhlasím. Jejich opatrnost chápu, ale podle mě tu přerůstá v přílišnou defenzivu. Dobrovolně se tak vzdávají výnosového potenciálu, o který se dá usilovat i při udržitelné míře rizika, pokud má portfolio předem daná pravidla pro to, jak hluboký propad je ještě přijatelný,“ vysvětluje Jan Vašík.

Zároveň ale připomíná, že digitální aktiva obecně patří mezi investice s vysokou mírou rizika a žádná předem daná pravidla nezaručí, že propad zůstane v mezích, se kterými investor počítá.

U alternativních investic se pak ukazuje, že ani velký majetek nemusí znamenat odbornost ve všech oblastech. Family offices proto do specializovaných segmentů, jako je rizikový kapitál nebo private debt, často vstupují prostřednictvím fondů a specializovaných správců. Podle průzkumu BlackRocku z roku 2025 přiznávají tři čtvrtiny family offices mezery ve vlastních znalostech při analýze soukromých trhů.

Přímé podíly v soukromých firmách, vlastní investiční tým nebo majetek rozložený mezi několik zemí nejsou pro většinu investorů realistické. Způsob uvažování family offices ale přenést lze.

„Sám si z něj beru tři věci. První je oddělit peníze, které budu v dohledné době potřebovat, od peněz, které mohou čekat, protože řada nejhorších prodejů nevzniká ze špatného názoru na trh, ale z toho, že někdo potřeboval hotovost ve chvíli, kdy byly ceny nejníž,“ sděluje Jan Vašík.

Druhou věcí jsou předem nastavená pravidla. Family offices mají investiční výbor, jednotlivec ho mít nemusí. Podobnou roli ale může sehrát i jednoduchý plán, který určí, za jakých okolností investici přidat, zmenšit nebo prodat, a vznikne ještě předtím, než přijde pokles.

A třetí je právě diverzifikace podle skutečných vlivů, nikoli podle počtu položek v portfoliu. S tím souvisí i měnové riziko. Kdo například drží celosvětový akciový index, má zároveň významnou expozici vůči dolaru a jeho majetek v korunách tak ovlivňuje i kurz měny.

„Trpělivost, předem daná pravidla a diverzifikace podle skutečných vlivů přitom na velikosti majetku nezávisí a napříč cykly mají stejnou cenu u malého portfolia jako u velkého,“ uzavírá Jan Vašík.