Proč kryptoměny v Česku nabízí jen jedna banka?

V České republice aktuálně přímý nákup a prodej kryptoměny prostřednictvím bankovní aplikace nabízí pouze jedna banka, zatímco další teprve zvažují, jakou roli by pro ně digitální aktiva měla hrát a jakým způsobem by případně jejich služby nabídly. Vstup do tohoto segmentu přitom pro banku znamená více než pouze přidání nového investičního produktu. Musí si nastavit, jak bude celý nový segment provozovat a které schopnosti potřebuje mít pod vlastní kontrolou. Vedle technologické infrastruktury jde o lidské zdroje, provozní procesy, compliance a procesy v oblasti AML/KYC.

„Pokud chce banka vše vybudovat vlastními silami, bude muset investovat nejen do technologií, ale i do lidí a provozu. Zároveň nemusí mít na začátku dostatek informací, aby dokázala přesně vyhodnotit, jak velký bude zájem klientů a jak rychle se nová služba rozvine,“ říká Mike Schwitalla, chief commercial officer společnosti Crypto Finance, součásti skupiny Deutsche Börse.

Alternativou je modulární model, kdy banka některé části zajistí prostřednictvím specializovaného poskytovatele. Výhodou tohoto přístupu je možnost začít s konkrétně vymezeným rozsahem a vlastní infrastrukturu postupně rozšiřovat podle toho, jak se vyvíjí obchodní model. Pokud se později ukáže, že některé části dává smysl převzít interně, může banka svůj model změnit.

Pro finanční instituci je zásadní i regulatorní rámec. Banky ve svých zemích řeší různá oprávnění a to, jak nové služby zapadají do pravidel, která už jako finanční instituce dodržují. V evropském prostředí se poskytování služeb spojených s kryptoaktivy řídí mimo jiné nařízením MiCA, které se obecně používá od prosince 2024. V Česku přechodné období skončilo 1. července 2026, stejně jako v zemích, které využily maximální délku přechodného režimu.

Crypto Finance (Deutschland) GmbH je evropskou entitou skupiny pro poskytování služeb spojených s digitálními aktivy a držitelem licence podle MiCA. „Poskytovatel nemá nahrazovat právní či regulatorní práci banky. Jeho úlohou je nastavit nabízený provozní model a smluvní uspořádání tak, aby odpovídaly požadavkům konkrétního trhu,“ uvádí Mike Schwitalla.

Specifickou pozornost vyžadují také AML a KYC. KYC slouží k identifikaci a ověření klienta, zatímco AML opatření pomáhají identifikovat a vyhodnocovat rizika spojená s praním peněz a dalšími podezřelými transakcemi. Základní principy používané v tradičním bankovnictví se uplatňují i v oblasti kryptoaktiv, byť se pracuje s odlišnou technologickou infrastrukturou. Součástí regulatorního prostředí je například také pravidlo Travel Rule, která stanovuje požadavky na předávání informací doprovázejících převody kryptoaktiv mezi poskytovateli těchto služeb.

Další oblastí je úschova digitálních aktiv. Bezpečnost přitom není pouze otázkou toho, jak a kde jsou uloženy kryptografické klíče. Banka musí posuzovat celý technologický a dodavatelský řetězec, použité technologie, certifikace, testování i nastavení odpovědností a governance. Důležitou roli proto hraje také due diligence technologických partnerů.

„Není to jen o tom, jak uložíte klíč, kdo ho zná nebo kdo k němu má přístup. Je potřeba prověřit celou infrastrukturu,“ říká Mike Schwitalla. Podle jeho zkušenosti navíc bezpečnostní incidenty nemusí souviset přímo se selháním technologie nebo kryptografie, ale také s nedodržením nastavených procesů.

Pro banku tak při výběru řešení není rozhodující pouze technologická specifikace. Musí zároveň posoudit, zda má potřebné procesy, kontrolní mechanismy, odpovědnosti a odborné kapacity pro dlouhodobý provoz.

„Je to strategické rozhodnutí. Banka si musí říct, jakou míru kontroly nad jednotlivými částmi řešení chce mít a do kterých oblastí se jí vyplatí investovat vlastní kapacity, nebo využít specializovaného partnera. Pokud později získá větší jistotu o obchodním modelu, může některé části znovu převzít interně,“ vysvětluje Mike Schwitalla.

Jak může banka rozdělit jednotlivé části infrastruktury pro digitální aktiva

Poznámka: Konkrétní rozdělení jednotlivých funkcí závisí na strategii, kapacitách a regulatorním modelu banky.

Pro finanční instituci tak nemusí být vstup do digitálních aktiv volbou mezi dvěma extrémy – kompletním outsourcingem a vybudováním celé infrastruktury vlastními silami. Modulární přístup umožňuje jednotlivé části řešení rozdělit podle toho, kde má banka vlastní kapacity a know-how a kde je pro ni efektivnější využít zkušenosti specializovaného poskytovatele.