Sick days jako benefit může využívat 30 % českých zaměstnanců
6. 1. 2025 14:57Situace na trhu práce si žádá zavádění nejrůznějších nadstandardních benefitů, kterými se zaměstnavatelé snaží získat a také udržet své zaměstnance....
Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak se z kusu horniny postupně stane plotový dílec, nerezová komínová roura nebo různé ozdobné ocelové prvky? Složitou cestu vám teď představíme.
Všechny operace spadají do těžkého průmyslu s vysokou přidanou hodnotou a vyžadují skutečnou odbornost. Zároveň jde o energeticky i technologicky náročný proces. Zatímco zpracováním železných a především ocelových výrobků se zabývá mnoho firem, včetně těch malých, samotnou produkci kovů lze vzhledem k nutnému vybavení najít jen u několika málo subjektů.
Železná ruda je vstupní surovinou pro výrobu všech železných kovů obecně. Jde o horninu s podílem mnoha dalších prvků a zdaleka ne každá železná ruda je tak vhodná pro následné zpracování v hutích. „Samotný obsah železa nad hranicí 22 % je jen jednou z nutných, nikoli však jediných, podmínek – minimálně stejně důležitý je i obsah oxidu křemičitého, který určuje výslednou zásaditost rudy,“ vysvětluje Patrik Duda, CEO společnosti Atreon.
Těžba probíhá častěji v povrchových než v hlubinných dolech a první operací je vždy zbavování hlušiny – pro výrobu železa neproduktivních přísad rudy. Až pak má vzniklá surovina dostatečně zvýšený podíl železa a je možné ji v procesu výroby využít dál.
Ruda se nejprve pomocí drcení, třídění a propírání zbavuje maxima nežádoucích složek, které by bránily tavení a měnily požadované vlastnosti výsledného kovu. Pak už může být dopravena do vysoké pece – desítky metrů vysoké šachty z žáruvzdorných materiálů. Z vnějšího pohledu má pec tvar kužele s širokou základnou, uvnitř se ale přibližně od své jedné třetiny výšky směrem dolů zužuje také. To proto, aby byla schopna konstrukčně ustát extrémní zatížení nejen teplem, ale i tlakem tekutého kovu. Horní vyústění pece tvoří sazebna, kudy se do jejích útrob vsypává vsázka rudy, koksu, tavidla v podobě vápence a případně potřebných přísad.
Procesy v jednotlivých částech pece se dají rozdělit do 4 fází:
V praxi se ve skutečnosti jen těžko můžete setkat s čistým železem. Ve skutečnosti je svět kolem nás plný oceli – slitiny sice stále s vysokým obsahem železa, ale také podílem uhlíku a dalších prvků.
Určující pro rozlišení, zda jde o železo nebo ocel, je právě obsah uhlíku.
„Výroba oceli ze surového železa probíhá v ocelárnách procesem zvaným zkujňování. Jeho účelem je snížení obsahu uhlíku pod zmíněnou hranici, zbavení kovu nežádoucích prvků a naopak obohacení – legování – jinými prvky, které dodají požadované vlastnosti. Nejčastěji se pro výrobu oceli využívá zařízení zvané kyslíkový konvertor. Do lázně uvnitř jeho masivního těla je vháněn čistý kyslík, jehož reakcí s uhlíkem obsaženým v železe vzniká teplo nutné pro tavení,“ objasňuje Duda.
Protože ocel ve své základní podobě nemusí vyhovovat všem účelům použití, naučilo se lidstvo efektivně manipulovat s jejími vlastnostmi. Metalurgie jako obor práce se složením a charakterem výsledného kovu je schopna poměrně přesně předem definovat výslednou pevnost, tvrdost i třeba odolnost vůči korozi.
K takovým změnám ve složení a charakteristice oceli slouží elektrické obloukové pece:
Tuzemská stopa ve výrobě oceli je soustředěna především v oblasti severní Moravy, tradičními sídly oceláren jsou Ostrava a Třinec. Roční produkce českých výrobců se pohybuje kolem 4,7 milionů tun surové oceli, přičemž dovoz ocelových výrobků představuje přibližně 8 milionů tun. Nejčastějšími adresáty české oceli jsou naši sousedé, tedy Německo, Rakousko a Polsko. Po kritickém omezení poptávky a zároveň růstu cen vstupů v covidových letech poptávka zásadně zesílila a ocelářství tak v České republice opět patří k perspektivním oborům tvořícím podstatnou část HDP.