Pokrok a Čína

Hannah Ritchie to popsala excelentně. Za prvé pokrok vytváří impuls pro další pozitivní změny. Vidět výsledky své práce, nebo pokroky v tréninku jsou motivující. Podobné je to s pokrokem.

Za druhé, pokrok nám umožňuje uvědomit si, že už v minulosti jsme dokázali zdánlivě nedosažitelné věci. Dramatický pokles dětské úmrtnosti, navzdory tomu, že po celá staletí umírala čtvrtina dětí. Báli jsme se, jak dokážeme uživit jednu, dvě miliardy lidí. Vymysleli jsme zelenou revoluci a zvládáme uživit osm miliard. Umíme vyrábět levnou energii a tím řešit problémy. V kapse nosíme super výkonný počítač s přístupem ke znalostem celého světa. Během roku jsme dokázali objevit ne jednu, ale několik vakcín proti covidu. Žádná Španělská chřipka 2.0. Pro minulé generace je naše realita utopie. Dokázali jsme zdánlivě nemožné věci. A i díky tomu je dokážeme znovu.

Dále, minulý pokrok přináší poučení, že věci/naši realitu lze změnit. A především, poukazování na úspěchy vytváří tlak na politiky, podniky, jednotlivce, aby dosáhli stejných nebo lepších výsledků. Tohle je důležité. Často můžeme slyšet, že něco nejde. Ale přitom vidíme, že to někde jinde jde. Politici (a nejen oni) pak nemůžou jednoduše říct, že to nejde. Nejsnazší pozice lídra je, když se problém zdá neřešitelný. Když se zdá neřešitelný, tak nikdo od něj řešení neočekává. Ale my dokážeme najít příklady, že to jde. Dokážeme ukázat, že trh práce, kapitálový trh, energetický trh, sociální systém, zdravotní systém…. může fungovat lépe, protože už někde jinde funguje lépe. Často lidé chápou toto poukazování jako zradu (“komu tím prospějete!”) nebo jako důvod, proč se shazovat (“tady to nikdy nepůjde, protože jsme neschopní, jsme Češi, jsme EU, jsme…”). Ne, nic takového. Jde o odstraňování výmluv. Výmluv, že něco nejde. Jde!

Za páté, abychom mohli řešit problémy, musíme postupovat vpřed, nikoliv vzad. Lidi někdy říkají, že se chtějí vrátit do minulosti, kdy byl svět podle nich lepší. To je dvojnásobný nesmysl. Svět nebyl lepší. Proto je potřeba si připomínat, jak minulost byla spojena s utrpením, hladem, těžkou práci, nedostupnou péčí, nejistotou… Dále, minulý svět neuměl uživit 8 miliard lidí. Paradoxně snaha je uživit minulými způsoby by vedla k dramaticky horším dopadům na životní prostředí. George Monbiot to popsal velmi dobře v eseji Kruté fantazie dobře živených lidí.

Nostalgie patří mezi nejmocnější a nejnebezpečnější společenské síly. Běda tomu, kdo se snaží druhého zbavit jeho fantazií o minulosti! Chceme-li však vybudovat udržitelnou budoucnost pro miliardy lidí, potřebujeme řešení zaměřená na budoucnost.

Není bez zajímavosti podívat se na to, jak to dělají jinde. Ještě pořád můžeme slyšet, že Čína nám konkuruje především levnou pracovní silou. Ano, hodinová mzda v průmyslu byla v Číně pětinová ve srovnání se mzdou v českém průmyslu. Ale před 15 lety.

Od té doby se situace prudce změnila. Mzdy čínských zaměstnanců prudce vzrostly a jsou cca na 70 % těch českých. Tam, kde byla Čína před těmi 15 lety, tak tam je Indie. Právě ta je dnes zdrojem obrovského množství levné pracovní síly.

Pokud Čína něco je, tak je robotizovanou ekonomikou. Počet robotů (v přepočtu na zaměstnance v průmyslu) byl v Číně v roce 2017 o cca 20 % nižší než v ČR. O pět let později už byl na dvojnásobku úrovně ČR.