Hrozí Česku prázdné regály?

To, že se další návrh dostává do sněmovny v době krize spojené s pandemií Covid-19, považuje SOCR za hrubé zneužití politické moci a snahu vyhnout se veřejné kontrole těchto nebezpečných návrhů. Je zapotřebí si uvědomit, že spousta potravin se v České republice vůbec nevyrábí a v naprosté většině ostatních potravin nedokážeme být soběstační. Omezení nabídky a konkurence by sice navýšilo zisky velkých zemědělských a potravinářských koncernů, ale výrazně by poškodilo české spotřebitele.

Fakta jsou jednoznačná: Česká republika není schopna vyprodukovat dostatečné množství potravin pro své občany, naše soběstačnost klesá. Povinný podíl českých potravin výrazně sníží rozsah sortimentu a způsobí nezanedbatelné zdražení a pokles kvality. Pokud chce parlament podpořit české zemědělce, cestou nejsou kvóty, ale reforma dotačního systému a snížení byrokracie pro malé zemědělce.

Proti kvótám v Česku se ozvala i Evropa – osm zemí Evropské unie prostřednictvím dopisu předsedovi sněmovního zemědělského výboru Jaroslavu Faltýnkovi vyjádřilo výhrady vůči zvažovaným kvótám na vybrané české základní potraviny, o kterých by mohla dnes rozhodovat Sněmovna. V případě schválení zákona by podle velvyslanců Německa, Francie, Itálie, Nizozemska, Rakouska a Belgie a zástupců velvyslanců Polska a Španělska, kteří dopis podepsali, mohlo jít o jasnou diskriminaci zahraničních výrobků, která je na jednotném trhu v unii nepřípustná.

„Návrh týkající se jakéhokoli povinného zavedení českých potravin na pultech obchodů považuji za naprosto absurdní a zcestný. V situaci, kdy je Česka republika v řadě klíčových potravin soběstačná jen na 30 až 40 %, je navíc velmi nebezpečný. Povede k tomu, že spoustu produktů na pultech českých obchodů spotřebitel už nenalezne, a za ty, co zůstanou, zaplatí výrazně víc. Shánění ovoce a zeleniny se stane novým druhem sportu. Místo jednoho květáku si člověk koupí rovnou tři a dva vymění se sousedem za salátové okurky. Jsem zvědavý, jak se předkladatelé vypořádají třeba s faktem, že více než 90 % uzenin vyráběných u nás nesplňuje parametry označení ,česká potravina‘, takže budou muset zmizet z trhu. Podobně novou dikcí zákona nebude možno za české považovat třeba znojemské okurky nebo olomoucké tvarůžky,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, a dodal: „Premiér Babiš se na jaře dušoval, že je proti zavedení povinných kvót na české potraviny. Přesto je to právě hnutí ANO za pomoci SPD, kdo se snaží kvóty znovu zavést, a spoléhají se na to, že je pozornost veřejnosti zaměřena na koronavirovou krizi.“

Jak Tomáš Prouza zdůraznil, tuzemští pěstitelé jsou schopni dodávat ovoce a zeleninu na trh pouze několik měsíců v roce. Namátkou u květáku a rajčat to jsou necelé čtyři měsíce, u salátových okurek dokonce ani ne dva měsíce. Pokud po zbytek roku bude zakázáno dovážet ovoce a zeleninu ze zahraničí, zůstanou na základě návrhu hnutí ANO a SPD v obchodech prázdné regály.

Veškeré plodiny (namátkou rýže, mnohé luštěniny, káva, kakao, čokoláda či koření), které u nás principiálně nelze pěstovat a které jsou nedílnou součástí finálních produktů, budou mít vliv na požadované procento. Výrobci v současnosti nejsou schopni garantovat po celý rok potřebné procento surovin z domácí produkce, takže třeba naprostá většina uzenin tuzemských výrobců nebude splňovat požadavky na českou potravinu. V portfoliu mnoha domácích velkých potravinářských firem není aktuálně ani jeden produkt, který odpovídá definici české potraviny podle zákona. A to má jejich zastoupení stoupat z  55 % v roce 2022 na 73 % v roce 2028 a následujících letech.

„Je naprosto zřejmé, že postiženým bude jen a jen zákazník. Dojde k dramatickému snížení výběru. Tam, kde mají zákazníci možnost výběru z třeba deseti druhů, budou mít najednou jen dva nebo tři. Je skutečně naivní se domnívat, že stanovení povinného podílu českých potravin povede k něčemu jinému než ke zhoršení pozice zákazníků a tím i kvality, protože čeští zemědělci přestanou být tlačeni zahraniční konkurencí,“ zdůraznil T. Prouza a doplnil: „Zvednou se ceny potravin se všemi důsledky pro nakupující, přičemž půjde pouze o zbytečné nalití jejich peněz do kapes vlastníků velkých českých zemědělských koncernů. Právě těch, které dnes nejsou schopné konkurence a jedou jen ze setrvačnosti.“

Co největší pestrost nabízeného zboží předpokládá nutnost mít k němu přístup z maximálního počtu zdrojů. Dostupnost českých potravin je proto nutné řešit systémově, žádný zákon totiž občany nasytit nedokáže. To může pouze efektivně fungující zemědělství, potravinářství a obchod.

Ve svém dopise poslancům a poslankyním také Tomáš Prouza reagoval na dopis prezidenta Agrární komory ze dne 5. ledna tohoto roku. „…ten obsahuje některá natolik absurdní, skutečnost zkreslující tvrzení, že jsme nuceni na ně reagovat. Jsme plně pro podporu malých českých zemědělcům a zvyšování dostupnosti kvalitních českých potravin, to je ale potřeba řešit pomocí navyšování nabídky, nikoli aktuálně navrhovanou cestou, která je zcela odtržená od reality a povede pouze k poškození českých zákazníků a ohrožení přístupu českých exportérů na jiné trhy.“

Zásadní problém je v definici české potraviny, respektive potraviny z krátkého dodavatelského řetězce. AK ČR v dopisu uvádí mimořádně zavádějící tvrzení, že se totiž nejedná o explicitně české potraviny. Současná definice ale říká, že potravinou z krátkého dodavatelského řetězce potravin se rozumí potravina vyrobená ze surovin, které pocházejí z území České republiky, u surovin rostlinného původu se tím rozumí vypěstování, zpracování a zabalení, u surovin živočišného původu se jedná o narození zvířat, odchov, chov, výkrm, poražení a zpracování na území České republiky. Vážnější je ale fakt, že označení potravina z krátkého dodavatelského řetězce bude možné uvádět pouze na těch potravinách, které splňují definici české potraviny dle Pravidel pro dobrovolné označování Česká potravina a použití loga, jež vydalo MZe v březnu 2016. Dobrovolné se tedy nyní má stát zákonem. Tuto definici ovšem nesplňuje například 90 % všech uzenin, ale ani takové produkty jako například olomoucké tvarůžky.

„Prezident AK ČR tvrdí, že zaznamenává navýšený zájem zákazníků o tuzemské potraviny, které však vzhledem k obchodní a cenové politice obchodních řetězců, preferujících nákup nekvalitních dovozových potravin tak, aby je prodávaly s co největší obchodní přirážkou, nejsou v nabídce,“ píše Prouza. Skutečnost je však taková, že například čeští chovatelé drůbeže nejsou schopni uspokojit poptávku řetězců a nezbývá jim než ji krátit. A takových příkladů je celá řada.

„Skutečně málokterý legislativní návrh, bude-li přijat, prospěje jenom tak úzké skupině několika málo agrokoncernů a zároveň poškodí tak široké spektrum všech ostatních podniků a především všechny naše občany. Přitom na téma podpory české produkce či zvýšení takzvané potravinové soběstačnosti lze vést podnětnou debatu a náměty existují, počínaje podporou produkce žádoucích, ekologicky co nejméně zatěžujících potravin a zodpovědného využívání zemědělské půdy a využitím regionální produkce ve veřejných zařízeních konče. To by ovšem musel být zájem agrobaronů z AK ČR zaměřen skutečně ve prospěch České republiky,“ uzavírá svůj apel na poslance prezident SOCR.