Budoucnost organizací – budování vlastního kmene

Zaměřme se na některé prvky a jejich využití ve všech typech týmů, které tu chtějí být i za dvacet let.

Již před pandemií odborníci očekávali, že dojde k pozvolným změnám. Důvodem je čtvrtá průmyslová revoluce. Chápejme to tak, že se lidská práce a společnost prováže s roboty. Proto se i její fungování, komunikace a rozhodování bude měnit. Očekává se, že organizace se pravděpodobně v příštích 15 letech změní více než za posledních 300 let. Přežijí pouze ti, kteří dokážou změnit myšlení. Trendem je vybudovat takové prostředí v organizacích, které se zaměřuje na člověka a jeho potenciál. Klíčovou otázkou je, jak přizpůsobit nové sociální prostředí, aby lidé mohli pracovat, naplno využít svůj potenciál a chodit do práce s chutí.

Miliony let jsme žili v tlupách, nic na tom nezmění to, že máme iPhone. Nastavené programy v našich hlavách nás nutí k tomu, abychom opakovali vzorce, které existovaly po miliony let. A k nim patří i to, že člověk je součástí takové skupiny, firmy nebo organizace, kde se cítí dobře a bezpečně. Takové organizaci bude následně pomáhat uskutečňovat její cíle. Pokud je v organizaci alfa samec, manažer nebo lídr, tak by se měl zajímat hlavně o to, co lidé potřebují a co chtějí. Pokud to zjistí, tak ví, jakou mají motivaci a chuť fungovat a pracovat. A na co se tedy zaměřit? Klíčové jsou vztahy a jejich budování. Od nich se odvíjí způsob komunikace a spolupráce mezi členy týmů i mezi týmy navzájem. Dalším prvkem je projevovaný respekt k mojí osobě, určitá autonomie v rozhodování. Pokud dáme lidem větší volnost v tom, jak některé situace řešit, bude práce pro ně zajímavější, a navíc mohou přinést nové efektivní řešení. Také férovost, jak v jednání, tak v odměňování. A nakonec pocit bezpečí – cítím se lépe v tlupě, která má okolo své vesnice plot před divokými šelmami než otevřenou planinu. Funguje to například takto: Firma zaměstnancům řekne, že když budou nemocní, postará se o ně. To je ten ochranný plot.

Pokud vezmeme hraniční extrémy fungování, tak na jedné straně stojí hierarchické systémy s vysokou mírou kontroly a na druhé straně jednotlivci, které nikdo neřídí. Samoorganizace mezi lidmi zjednodušeně znamená, že pokud se lidé ocitnou bez vedení, nemusí to vést k rozpadu skupiny, ale nějak si poradí sami – rozdělí si práci a postupují společně, aby dosáhli cíle. Takové fungování známe z přírody. Samoorganizace stojí na pozitivní zpětné vazbě, která ukazuje úspěchy přístupu a motivuje k další činnosti. Drtivá většina firem dnes funguje na základě managementu. To znamená, že manažeři řídí, kontrolují a vyhodnocují, a to se rozpadá v hierarchii odshora dolů. Ale problém je v tom, že lidé pak v takovém systému samostatně nemyslí. Udělají jen to, co se jim řekne, a sami nepřemýšlí o tom, co dělají a jak by se to mohlo zlepšit. Zodpovědnost za to má totiž stejně někdo jiný – jak za úspěchy, tak za neúspěchy. Lidská společnost je obrovsky složitá, proto není možné, aby jeden člověk, nejvyšší manažer, viděl všechny souvislosti, které se týkají komplexnosti toho systému. A právě proto je důležité rozprostřít zodpovědnost mezi lidi ve firmě, aby viděli, co je kde potřeba udělat. Díky tomu organizace může najít nový směr, být velmi inovativní a v době krize stabilnější. Není však samozřejmostí, že samoorganizující se tým je automaticky efektivní. Nutné je stanovit jednotný cíl, který zkoordinuje snažení společným směrem. Ideálně skrze společně s lidmi nastavené vize a mise společnosti, které vznikají v diskuzi. Díky tomu se s nimi všichni ztotožní a jdou stejným směrem. S tím se pojí i jasné zadání práce, aby mu každý rozuměl a věděl, proč a co má dělat. Dále se ukazuje, že není tak důležité, jaká je hierarchie nebo propojení, ale jak na sebe navazuje práce jednotlivých členů. Pokud se činnosti navzájem doplňují, umožňují tak zvládnout větší úkol, než kterého by byl jednotlivec schopen. Významnou roli má leadership. Ideální je, pokud se nám vyprofilují přirození lídři v týmech, ne dosazení manažeři, kteří mají nárok na řídící pozici, protože jsou ve firmě dlouho.

Úspěšná cesta je začít pomalu. Je potřeba osvícený lídr. Někdo, kdo pochopí, že zvolená cesta z dlouhodobého hlediska vede ke stabilitě. Takhle funguje příroda. Která buňka v ořešáku je důležitější než jiná? Potřebují se všechny navzájem. Ani jedna by bez té druhé nepřežila. Pokud to má člověk v hlavě srovnané, je prosociální, zajímá ho udržitelnost a chce společnost někam posunout, tak tahle cesta je pro něj.