Německo jako vlak na slepé koleji

Německá ekonomiku se nachází v útlumu hned z několika důvodů. Za prvé jde o zabržděnou spotřebitelskou poptávku, jež stále nedosáhla ani předpandemické úrovně. Druhým důvodem je nízká investiční aktivita, která jde ruku v ruce s vysoce podprůměrným využitím průmyslových kapacit. A třetím stěžejním faktorem je mizerný výkon německého průmyslu. Ten postupně ztrácí konkurenceschopnost na zahraničních trzích, ať již z důvodu drahých energií, měnící se role Číny z hlavního odbytiště do pozice konkurenta nebo zaostávání v technologicky náročných odvětvích.

A do toho se v Německu budou za méně než šest týdnů konat předčasné parlamentní volby. Hlavním tématem je logicky stav ekonomiky – současné problémy jsou totiž dlouhodobého strukturálního charakteru, spíše než cyklického, které by s nástupem konjunktury měly rychle odeznít. Proto postupně jednotlivé politické partaje přicházejí s vizí, jak resuscitovat německou ekonomiku a zajistit úspěšný comeback po vzoru hospodářských reforem z přelomu milénia.

Politické momentum se ani v rámci horké fáze kampaně příliš nemění – favoritem je opoziční CDU/CSU, která si zřejmě bude moci vybírat juniorního koaličního partner z dvojice sociální demokraté a zelení. Druhá nejpopulárnější strana AFD skončí s vysokou pravděpodobností v opozici.

Na novou německou vládu každopádně čeká nelehký úkol. Rozpočtová politika neumí zázraky, a i pokud se podaří navýšit veřejné investice, digitalizovat nebo snížit byrokratickou zátěž, o čemž mluví ve své volební strategie Vize 2030 křesťanští demokraté, změny se v ekonomice projeví nejdříve v roce 2026.

Shrnuto, podtrženo, vyhlídky německá ekonomiky nejsou pro tento rok extra růžové, zvláště ve světle negativních rizik – tím hlavním je celní politika Trumpovy administrativy. I proto odhadujeme třetí rok v řadě hospodářskou stagnaci s růstem HDP na úrovni černé nuly.