Dražší plyn příští rok zvedne inflaci

Skokový nárůst cen promítá zvýšenou rizikovou přirážkou v souvislosti s nejistou blízkovýchodní situací, resp. hrozbou pomalejšího obnovení katarských exportů zkapalněného zemního plynu. Ty představují zhruba pětinu globálních dodávek LNG, na který Evropa vsadila jako náhradu ruského plynu. Fundamentální napětí na trhu navíc zesiluje silná asijská poptávka, která je hlavním soupeřem Evropy v boji o tankery se zkapalněným plynem.

Situaci ještě zhoršuje neobvykle pomalé plnění evropských zásobníků. Ke konci července jsou zásobníky v EU naplněny nejméně za posledních minimálně patnáct let: pouze z 56 %, tedy přibližně o 17 procentních bodů pod běžnou úrovní. V Česku je situace obdobná. Tuzemské zásobníky jsou podle aktuálních dat naplněny jen necelými 59 % – podobně jako v kritickém roce 2021 a výrazně pod dlouhodobým průměrem 74 %.

Cesta k 90% naplněnosti před zimou je tak stále dlouhá, a hlavně se v čase začíná prodražovat. Obchodníci totiž kvůli volatilnímu vývoji cen odkládali nákupy plynu s vidinou jeho možného zlevnění. Stal se však opak. Plyn na letošní zimu se nyní obchoduje nad 50 EUR/MWh, což znamená jediné: dodávky plynu pro nadcházející topnou sezónu se pravděpodobně výrazně prodraží. Vyšší ceny plynu se zároveň promítají i do vyšší ceny elektřiny, která i kvůli emisním povolenkám vystoupala nad hranici 100 EUR/MWh.

V této situaci je nutné zdůraznit jednu věc. Evropě nehrozí nedostatek plynu jako v průběhu plynové krize v letech 2021 až 2022. To ale neznamená, že je riziko zanedbatelné. Zůstane-li velkoobchodní cena plynu zvýšená, postupně se propíše do ceníků tuzemských dodavatelů, a tím se stává důležitým proinflačním rizikem.

Na rozdíl od ropy ale nepůjde vidět dopad do inflace (téměř) okamžitě. Průsak je pomalejší, protože většina domácností má ceny energií fixované dopředu. Proto je dražší plyn především inflačním příběhem roku 2027. A z našeho pohledu zároveň jeden z důležitých argumentů, proč v příštím roce hrozí nárůst průměrné inflace nad 3 %.