Rozpočet drží kurz, problémem bude rok 2027

Na příjmové straně je povzbudivou zprávou pokračující růst pojistného (+6,3 %), které odráží dobrou kondici pracovního trhu a svižný růst mezd. Příjmy z EU vzrostly meziročně o více než 41 %, zejména díky prostředkům z Národního plánu obnovy. Inkaso daně z příjmu právnických osob tradičně podpořila úhrada vyrovnání daně za rok 2025 – i tak ale procentní plnění zatím spíše zaostává (53,2 % vs 56,6 % loni). Oproti loňsku brzdí příjmovou stranu absence daně z mimořádných zisků (meziročně -17,5 mld. Kč).

Rostoucí výdaje státního rozpočtu jsou taženy běžnými výdaji (+4,2 %). Jde o kombinaci vyššího financování sociálních věcí, politiky zaměstnanosti, dočasného navýšení platby za státní pojištěnce a také vyšších odvodů do rozpočtu EU a neinvestiční části obranných výdajů. V červenci byly meziročně o 9,2 % vyšší výdaje na platy, což odráží změny v odměňování státních zaměstnanců, vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů. Kapitálové výdaje dosáhly zhruba 126 mld. Kč – jejich plnění na úrovni zhruba 48 % odpovídá typicky pomalejší realizaci investičních záměrů v první polovině roku.

Celkově se letos rozpočet zatím vyvíjí zhruba v souladu s plánovaným schodkem 310 mld. Kč. V přepočtu vůči hrubému domácímu produktu by se měl deficit zvýšit z 2,1 % na 2,7 %.

V roce 2027 bude tlak na veřejné finance dále narůstat. Hrubým odhadem může schodek státního rozpočtu dosáhnout 360 mld. Kč, tedy překročit maastrichtská 3 % HDP. Změkčením rozpočtových pravidel si vláda otevírá prostor k teoreticky i vyššímu růstu zadlužení – a to až do volebního roku 2029.

Máme zároveň pochybnosti, nakolik bude vyšší dluh sloužit k financování investic. Úniková doložka totiž umožňuje vládě dodatečné zdroje využít fakticky na jakýkoli výdaj. Mimochodem, už v letošním roce nekryje rozpočtový schodek pouze investice, ale i zhruba 50 mld. Kč běžných výdajů – tedy důchody, platy státních zaměstnanců nebo obsluhu dluhu.

Navíc sama vláda ve svém Fiskálně-strukturálním plánu neukazuje, že by investice měly vysoké multiplikační dopady, ani že by měly přinést dlouhodobě rychlejší růst HDP. Jinak řečeno, bez zvyšování daní a/nebo snižování výdajů se české veřejné finance dostávají na šikmou plochu, jejímž průvodním jevem budou dále rostoucí náklady na financování dluhu.