Česko jako klidný ostrov v neklidné Evropě

Za tímto příznivým obrazem se ale skrývá velmi napjatý trh práce. Česko mělo podle Eurostatu v srpnu sezonně očištěnou nezaměstnanost 3,2 procenta, nejnižší v celé Unii. Unijní průměr činil 6,1 procenta a v eurozóně dosahoval 6,4 procenta. OECD v říjnové aktualizaci uvádí, že míra zaměstnanosti v jejích členských zemích dosáhla ve druhém čtvrtletí rekordních 70,4 procenta. Nedostatek pracovníků tedy není jen českým problémem, u nás je však mimořádně výrazný. Firmy proto musejí na získání a udržení lidí vynakládat stále více peněz. Hodinové náklady práce podle Eurostatu ve druhém čtvrtletí v Česku vzrostly o 5,6 procenta, zatímco v EU o 3,2 procenta. Pro ekonomiku, která stále dohání západní mzdovou úroveň, je takový vývoj přirozený a z pohledu zaměstnanců žádoucí. Rozdíl oproti Německu či Rakousku zůstává značný a část lidí motivuje k práci v zahraničí. Problém nastává ve chvíli, kdy růst nákladů dlouhodobě předbíhá růst výkonu firem.

Právě na tento nesoulad upozorňují čísla ČSÚ. Mzdové náklady nefinančních podniků ve druhém čtvrtletí meziročně stouply o 6,7 procenta, jejich přidaná hodnota v běžných cenách však vzrostla jen o 2,8 procenta. Míra zisku klesla na 42,4 procenta, tedy o 1,9 procentního bodu proti loňsku. Česká ekonomika jako celek přitom rostla meziročně o 1,8 procenta a mezičtvrtletně o 0,3 procenta. Pro konkurenceschopnost je to varovný signál.

Významná část českého průmyslu dodává do Německa a dalších zemí eurozóny, kde zrychluje inflace a průmyslová výroba podle Eurostatu v srpnu meziměsíčně klesla o 0,5 procenta. Pokud poptávka našich hlavních odběratelů oslabí a domácí náklady práce dál porostou rychleji než v zahraničí, dostanou se české podniky pod dvojí tlak. Ten se může promítnout do opatrnějšího náboru, pomalejšího zvyšování mezd nebo omezování pracovních míst.

Dalším rizikem jsou ceny energií, které nyní výrazně přispívají k evropské inflaci. Česká ekonomika je kvůli silnému zastoupení energeticky náročného průmyslu na jejich vývoj citlivá. Domácí zářijová čísla zatím ukazují mírnější cenový růst: podle národního indexu ČSÚ ceny meziměsíčně stagnovaly a meziroční inflace se zvýšila na 2,5 procenta. Tento údaj vychází z jiné metodiky než zmíněný harmonizovaný index Eurostatu.

Případné zdražení energií se navíc může do cen dalšího zboží a služeb promítat postupně. Česká národní banka v září ponechala dvoutýdenní repo sazbu na 3,75 procenta a při dalším rozhodování bude sledovat také zahraniční cenové tlaky. Pro zaměstnance to znamená, že se v roce 2027 může růst reálných mezd zpomalit, i když nominální mzdy dál porostou. K jejich růstu přispěje také zvýšení minimální mzdy o 11,2 procenta na 24 900 korun.

Firmy by proto měly pečlivěji plánovat rozpočty a mzdový vývoj a nábor opírat o reálný výhled zakázek. Současně by byla chyba využít dnešní relativně příznivou situaci pouze k překlenutí nejbližších měsíců. Nižší inflace a vysoká zaměstnanost dávají Česku prostor investovat do změn, které podpoří dlouhodobý růst. Jde především o automatizaci a digitalizaci, díky nimž mohou podniky zvýšit produktivitu a vytvářet prostor pro další růst mezd.

Stejně důležité je lepší propojení vzdělávání a rekvalifikací s potřebami zaměstnavatelů, aby lidé v evidenci úřadů práce získávali dovednosti, které firmy skutečně hledají. Stát by k tomu měl přispět předvídatelnými pravidly a změny na trhu práce opírat o důkladné analýzy. Nízká inflace nám nyní pomáhá. O tom, jak dlouho tato výhoda vydrží, ale rozhodne především schopnost české ekonomiky zvyšovat produktivitu.