Rozpočtový chaos v Německu aneb Další riziko na obzoru

Převod 60 mld. euro do KTF zablokoval ústavní soud z důvodu neúčelnosti – tyto prostředky byly původně určeny na zmírnění dopadů pandemie, nikoli na zvýšené (zelené) investiční výdaje se záměrem posílit konkurenceschopnost ekonomiky. Ústavní soud navíc kritizoval obecnou tendenci německé vlády využívat mimorozpočtové fondy, které zvyšují netransparentnost fiskální politiky a obcházejí ústavně zakotvenou dluhovou brzdu (strukturální deficit max 0,35 % HDP). Z tohoto důvodu je velmi nejisté také čerpání prostředků (dodatečné desítky miliard) z ostatních fondů.

Na rozhodnutí ústavního soudu německá vláda zareaguje dodatkem k letošnímu rozpočtu. Zároveň premiér Scholz oznámil předčasné ukončení regulace cen energií pro domácnosti, které měla vláda původně dotovat do března 2024. Rozpočet na příští rok je pak v tuto chvíli největším otazníkem a je dost dobře možné, že se jej nepodaří do konce prosince schválit. Olaf Scholz již oznámil, že v připravovaném rozpočtu budou škrty. Jak značné, však bude záležet na fiskální kreativitě vlády. Alternativou pro čerpání prostředků je totiž „odblokování“ dluhové brzdy vyhlášením mimořádné situace – nejvíce se hovoří o klimatické krizi –, což by vládě umožnilo nakopnout investiční aktivitu.

Alternativa v podobě změny ústavního zákona o dluhové brzdě je v tuto chvíli politicky neprůchodná. A to nehledě na fakt, že díky tomu nyní diktuje fiskální politiku de facto ústavní soud. Samotný cíl zajistit udržitelnost veřejných financí je chvályhodný, nastavení velmi konkrétních limitů a jejich následné vynucování ze strany právníků a nikoli ekonomů je však eufemisticky řečeno problematické. K celé plejádě negativních rizik, kterým svírají německou ekonomiku, je tak potřeba přidat riziko v podobě příliš utažené fiskální politiky, jež by dále utlumila již tak bídný výkon největší evropské ekonomiky.