Přichází další dluhová krize v eurozóně?

Výnos francouzského desetiletého dluhopisu se na začátku října pohyboval kolem 4,9 %, přibližně 140 bazických bodů nad německým Bundem. Riziková přirážka se tak dostala na úrovně z evropské dluhové krize. Část růstu výnosů souvisí s dražšími energiemi, inflací a vyššími sazbami. Francie si však přidává vlastní problém v podobě vysokých schodků a omezené politické ochoty je řešit. Veřejný dluh se letos pohybuje kolem 119 % HDP a rozpočtový deficit má dosáhnout 5,4 % HDP.

Závažnost situace ukazuje připravovaný rozpočet na příští rok. Vláda navrhuje fiskální úsilí za 54 miliard eur, přibližně 1,7 % HDP, schodek však plánuje snížit pouze na 5 % HDP. Velkou část opatření totiž pohltí automatický růst výdajů a náklady obsluhy dluhu. Politické vyjednávání navíc může úspory výrazně oslabit. Francie tak může projít bolestivou konsolidací, aniž by se její výsledné hospodaření výrazně zlepšilo.

Právě zde začínají vyšší výnosy představovat stále větší problém. Starší dluh se sice nepřecení přes noc, při jeho refinancování se však dražší peníze postupně propisují do rozpočtu. Podle analytických odhadů mohou francouzské úrokové výdaje vzrůst z přibližně 2 % HDP v roce 2025 na 4 % HDP v polovině třicátých let. O tyto prostředky bude méně na důchody, infrastrukturu či obranu, případně je stát bude muset vybrat na daních.

Před prezidentskými volbami v roce 2027 se přitom prostor pro nepopulární opatření dále zužuje. Politici slibují rozpočtovou odpovědnost, současně však předkládají nákladné sociální a důchodové závazky. Ani změna prezidenta nemusí zajistit parlamentní většinu potřebnou k reformám. Spoléhat automaticky na pomoc Evropské centrální banky by navíc bylo předčasné. Rostoucí přirážka odrážející skutečné rozpočtové problémy sama o sobě zásah nezaručuje.

Francie zatím neprochází plnohodnotnou dluhovou krizí, její vývoj je ale varováním i pro Českou republiku. Dlouhodobé schodky vytvářejí závazky, jejichž skutečná cena se často ukáže až při zhoršení podmínek financování. Žádná magická pětiprocentní hranice výnosu neexistuje. Rozhodující je, zda stát dokáže udržet důvěru investorů a nabídnout věrohodnou cestu ke stabilizaci dluhu. Čím déle bude Francie nápravu odkládat, tím více budou podobu jejích rozpočtů určovat věřitelé.