Česko v pasti NIMBYsmu

Dobrý příkladem je nedávná debata o vysokorychlostní železnici. Starostové dotčených obcí sice chápou potřebu takové výstavby, ale zároveň říkají, že „nechtějí narušit klid a pohodu na vesnici“. Proto musí rychlovlaky prostě zpomalit. A ideálně být skryty v tubusu, což celé investici jen stěží zajistí rozumnou míru návratnosti. Zvýšení meziregionální mobility by přitom skrze rychlou (a ekologickou) dopravu mohlo pozvednout regiony a zároveň snížit tlak na bydlení v největších městech.

Jde o ukázkový příklad fenoménu NIMBY (Not In My BackYard). Jen ať se staví, ale rozhodně ne poblíž mě, nebo dokonce přímo na mém „dvorku“. Tento přístup je ještě silnější na tuzemském nemovitostním trhu. Hlavní problém nabídkové strany jsou zdlouhavá povolovací řízení – čekání na stanoviska dotčených orgánů, řešení odvolání nebo přezkumy stanovisek – která typicky zaberou nejdelší čas v rámci celé výstavby. Společně s tím však nedostupnost vlastnického bydlení zvyšuje právě NIMBYsmus, který vehementně blokuje novou výstavbu a brání dalšímu rozvoji. Příkladem budiž množící se petice mezi obyvateli sídlišť proti často rozumnému rozšiřování o nové panelové domy…

To vše ilustruje současné Česko. Chceme být moderní ekonomikou pro 21. století, ale hlavně nic neměnit. Místo NIMBYsmu potřebujeme YIMBYsmus. Stejně jako zásadní legislativní změny, které umožní aktivní rozvoj a modernizaci tuzemské ekonomiky. V některých oblastech jsme již vykročili správným směrem, pro transformaci ekonomiky a prolomení pasti středního příjmu je však potřeba nebát se razantnějších zásahů. Jen tak totiž budeme schopni znovu nakopnout ekonomiku a zároveň zajistit svižné a udržitelné tempo konvergence k nejvyspělejším ekonomikám.