Laboratoř propojení různých světů
Jak má vypadat ambiciózní česká univerzita? Jaké má mít cíle a co jsou její stěžejní úkoly? To jsou otázky pro profesora...
Jednou z hlavních priorit nové vlády Andreje Babiše, o jejíž důvěře bude v úterý hlasovat Poslanecká sněmovna, by mělo být snížení cen potravin. Nezajistí je však úpravou marží nebo omezením dovozu ze zahraničí ani bezvýhradnou ochranou domácích výrobců, jak se píše v programovém prohlášení. Cestou k nižším cenám potravin je posílení konkurence mezi výrobci, snížení cen energií, škrtání nadbytečných regulací
a byrokracie, tvrdý boj proti teritoriálnímu omezování dodávek a podpora investic do modernizaci zemědělství a potravinářství.
V programovém prohlášení si nový kabinet stanovil cíl zajistit občanům kvalitní, cenově dostupné a bezpečné potraviny. “Přestože toto vše již máme, existují cesty, jak cenovou dostupnost potravin ještě zvýšit. Rozhodně k nim ale nepovedou násilné zásahy státu ani navyšování byrokracie. Ty by naopak směřovaly ke snížení konkurence, omezení nabídky a ve výsledku ke zdražování, což by dopadlo především na domácnosti s nejnižšími příjmy, pro které jsou ceny potravin dvojnásobně citlivé téma,” upozorňuje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza.
Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že cenové regulace nikdy nevyřeší příčinu problému, ale pouze deformují trh a poškozují spotřebitele. Například v Maďarsku rostly ceny potravin po podobném zásahu vlády v posledních čtyřech letech dvakrát rychleji než v Česku.
Pokud to myslí nová vláda s nižšími cenami potravin opravdu vážně, musí se zaměřit na následujících pět kroků:
Posílit konkurenci mezi výrobci
Konkurence je nejúčinnějším nástrojem pro snižování cen a zvyšování kvality. Český trh výroby potravin je však dlouhodobě koncentrovaný do několika málo významných skupin, což omezuje tlak na efektivitu, kvalitu i cenovou dostupnost. Stát by proto měl cíleně odstraňovat umělé bariéry vstupu na trh, podporovat vznik nových výrobců i posilovat růst těch menších a přestat vytvářet překážky pro dovoz potravin z jiných zemí EU. Otevřený a konkurenční trh není hrozbou pro české spotřebitele. Naopak je jejich nejlepší ochranou proti drahotě.
Snížit ceny energií a energetickou náročnost
Energie představují zásadní nákladovou položku v celém potravinovém řetězci. Vysoké ceny energií, a především elektřiny se promítají do každého výrobku na regále: od zemědělské výroby přes zpracování až po skladování, dopravu a prodej. Bez stabilních a dlouhodobě konkurenceschopných cen energií nelze očekávat trvalé zlevnění potravin. Nad rámec snížení regulované ceny elektřiny by se proto nová vláda měla soustředit také na systémová řešení v oblasti energetiky, která sníží náklady podnikům a umožní jim promítnout úspory do konečných cen. Výrazně by také pomohla podpora investic do snižování energetické náročnosti.
Snížit nadměrnou administrativní zátěž pro celý sektor
Zemědělci, potravináři i obchodníci čelí rozsáhlé a často zbytečné administrativní zátěži, která zvyšuje náklady a spotřebitelům nic nepřináší. Přemíra regulací, časté změny pravidel, nekonečné reportování, a také duplicitní a formalistické kontroly nebo složité povolovací procesy prodražují výrobu i prodej potravin. Každá zbytečná povinnost se nakonec projeví v ceně, kterou zákazník zaplatí. Skutečná pomoc lidem znamená výrazné zjednodušení a sjednocení pravidel a důslednou profesionalizaci a digitalizaci státní správy.
Zakázat teritoriální omezování dodávek na úrovni EU
Český trh je dlouhodobě poškozován praktikami velkých nadnárodních výrobců, kteří uměle rozdělují jednotný evropský trh. Teritoriální omezování dodávek brání obchodníkům nakupovat zboží tam, kde je levnější, a zejména v menších zemích uměle zvyšuje ceny. Rakouská vláda odhaduje, že jsou kvůli těmto nekalým praktikám velkých potravinářů ceny v Rakousku zbytečně vyšší o 10 až 15 procent než v sousedním Německu. V ČR zřejmě ještě více.
Důsledné prosazení zákazu těchto nekalých praktik by znamenalo okamžité zvýšení konkurence, širší nabídku a nižší ceny pro české spotřebitele. Je sice dobře, že je česká vláda na evropské úrovni v boji proti této nekalé praktice aktivní, je ale potřeba, aby mnohem důrazněji situaci řešil
i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Inspirovat se může třeba ve Švýcarsku, které velmi tvrdě stíhá zneužívání relativní tržní síly velkými producenty potravin a drogerie.
Podporovat investice do modernizace zemědělství a potravinářství
Bez moderní a efektivní domácí výroby nelze mít na pultech dostatek kvalitních a cenově dostupných českých potravin. Investice do automatizace, inovací, nových technologií, a především do chybějících výrobních kapacit jsou klíčem ke snižování ceny a zlepšování kvality českých potravin. Česko musí přestat být potravinovou montovnou, tedy vývozcem levných z našich daní dotovaných komodit a dovozcem potravin s vysokou přidanou hodnotou. Právě vyšší produktivita a efektivita rozhodují o tom, zda budou kvalitní české potraviny dostupné i v dlouhodobém horizontu.
„Jde o velmi složité úkoly, a ne všechny jdou stihnout za jedno volební období. Je ale potřeba začít. Stát by měl vyvinout co největší tlak na zvýšení zpracovatelských kapacit, posilovat konkurenci a podporovat svobodné podnikání bez byrokracie. Měl by také zajistit, aby český trh s potravinami byl odolný proti různým šokům, které vedou ke zbytečnému růstu cen,“ uzavírá Tomáš Prouza.