Česká vláda opakuje stejnou chybu

Evropskou peněženku digitální identity (EUDIW) by členské státy měly zavést do konce roku 2026. Lidé si ji budou moci stáhnout do telefonu. Získají digitální identitu, která bude uznatelná ve všech unijních zemích. Do aplikace si budou moci nahrát i další doklady jako třeba řidičský průkaz, cestovní pas, potvrzení o zkouškách a dosaženém vzdělání či zdravotní dokumentaci. U nás se jako mezikrok využívají eDoklady. Podle první verze by službu mohlo nabízet bez veřejných peněz víc poskytovatelů nezávisle na státu, podle druhé by jednoho poskytovatele pověřil stát. Vyplývá to ze zadávací dokumentace na webu Digitální informační agentury (DIA).

Rád bych se mýlil, ale obávám se, že česká vláda opakuje stejný omyl jako ty předešlé. Namísto zaměření na samotnou službu se chystá (byť prostřednictvím Digitální informační agentury) řešit primárně výběr dodavatele technologie. Opět se tak vydává cestou „my vám to jako vrchnost připravíme, složitě vysvětlíme, utratíme stamiliony za technologii a následnou osvětu – a vy pak novinku s nadšením přijmete“. Jenže takhle to bohužel nefunguje.

Podobně to dopadá s eDoklady a eObčankou. Pokud někdo tvrdí, že počet jejich uživatelů je úspěch, pak zřejmě žijeme na jiných planetách. Tento mesiášský přístup, který si osvojila nejen naše vláda, ale i Evropská unie, je cestou do slepé uličky. Přestože jinak digitalizaci veřejné správy spíše chválím, neschopnost „prodat“ užitečné nástroje veřejnosti mě irituje. Občan/klient/uživatel totiž nepotřebuje být poučován a zavalován novými termíny.

Zda bude vybrán jeden dodavatel (což mi na základě letité zkušenosti v této branži dává smysl) nebo jich bude více (což by zase potěšilo mé srdce ekonoma), je ve výsledku méně podstatné. Klíčové je, aby byl v centru všeho občan. Pokud má být projekt úspěšný, musí se potřeby uživatelů reflektovat už od prvního kroku, ne až v rámci následného školení.

Vybraný subjekt by měl být schopen zapracovat hned do architektury řešení uživatelské potřeby a očekávání. Měl by překonat lákavou představu o tom, že všechno ví nejlépe, všemu rozumí a všem následně vysvětlí, jak je co myšleno. Už v přípravné fázi by měl reflektovat uživatelský pohled a nikoliv jen technologické řešení.

Bohužel jsem skeptický, že se to tentokrát podaří. Přesto projektu přeji úspěch, potenciál na velký posun tu rozhodně je. Zatím mi však plánované kroky spíš naznačují, že se schyluje ke komplikovanému a pro občany těžko uchopitelnému řešení. Pokud se podívám jen na samotný název projektu vytvářející nesrozumitelné sdělení, o co se vlastně jedná, tak mě to přílišným optimismem nenaplňuje.