Má stát rozhodovat, kolik úspěchu je příliš?!
Válka je tragédie. Pro některé firmy také mimořádná obchodní příležitost. Zbrojařský či rafinérský průmysl dnes vydělává na poptávce, kterou nevyvolal,...
Jak situace na Ukrajině, tak evropská energetická bezpečnost i slabší pozice německého kancléře ukazují na to, že Evropa není zdaleka tak silná, jak to aktuálně z některých mediálních výstupů vypadá. A že rizik spojených s investováním v Evropě je i nadále dost. To je evidentní i z vyjádření majitele společnosti Koh-i-noor Vlastislava Břízy staršího, který vážně uvažuje o přesunu firmy do Ameriky, zatímco závod v Rusku rovnou odepsal.
Co se týká Ameriky, pro mě osobně dlouho očekávanou zprávou je oznámený odchod Warrena Buffetta z řízení společnosti Berkshire Hathaway. Buffettovi je 94 let, tak není úplně divu. Na valné hromadě společnosti, kde se de facto loučil, se vyjádřil i k tarifům Donalda Trumpa. Zjednodušeně řečeno, nepovažuje je za dobré. Nevím, jestli to zaslechl i Donald Trump, ale minimálně jsem neviděl žádnou jeho protireakci. Že by náznak něčeho pozitivního? Uvidíme.
Pozitivní zprávou je určitě oznámená obchodní dohoda USA – Velká Británie. Zatím o ní víme jen relativně málo, ale zdá se mi, že se moc neliší od původní úrovně 10% cla na zboží z Velké Británie putujícího do USA. Pokud by tomu tak bylo, je otázka, zda k takovému řešení nemohlo dojít trochu klidnější cestou. Ale to by potom prezident Trump neviděl své jméno každý den v médiích. Z reakce akciových trhů v posledních dvou týdnech je evidentní, že trhy si myslí, že tarify nakonec nebudou tak výrazné, jak to vypadalo cca před měsícem. I proto se ceny akcií (v USD) vrátily už skoro na úroveň, kde byly na začátku roku 2025.
V Číně se s tím mezitím příliš nezdržují, místo toho raději snížili úroky, aby uklidnili domácí trh a ukázali, že lze bojovat i jinak než puškami a kanóny – třeba levnými úroky a půjčkami. Pořád mám pocit, že Čína je na možnou obchodní válku krátkodobě připravena lépe než Amerika. Dlouhodobě ale věřím tomu, že síla amerického spotřebitele je to, co americkou ekonomiku nejvíce podpoří v porovnání s ekonomikami jinými.
ČNB také snížila sazby z 3,75 % na 3,50 %, což je příjemná zpráva, ale s dalším snižováním to nebude tak rychlé. Guvernér Michl mimo jiné upozornil na rostoucí bariéry v mezinárodním obchodě a na to, že „jejich vliv na hospodářský růst a cenový vývoj ve střednědobém a dlouhodobém horizontu zůstává nejistý.“
Americký FED zatím sazby nesnižuje, protože má z nejistého vývoje ekonomického prostředí větší respekt než ČNB. V tuto chvíli považuji za dobré připomenout, že tehdy ještě Rusnokova ČNB začala se zvyšováním sazeb v době rostoucí inflace jako jedna z prvních na světě. Takže je přirozené, že nynější guvernér Michl může s větším klidem sazby snižovat dříve než FED.
Jeden z nejzajímavějších článků, které jsme si tento týden s kolegy přečetli, byl poměrně rozsáhlý článek Give Now, No Later (v překladu Dávejte nyní, ne později) z webu ofdollarsanddata.com. Článek hezky shrnuje něco, co je mi blízké a co děláme v naší rodině – dávat dětem zodpovědnost za majetek spíše dříve než později. Často totiž majetek dostávají až ve věku 50 až 60 let, namísto toho, aby se učily, jak se o něj starat a pracovat s ním už výrazně dříve. A to znamená, že se tolik nenaučí. Možná zkuste sami popřemýšlet, co bude ve vaší rodině spouštěčem toho, kdy se o majetku a starání o něj začnete s dětmi bavit vy, a kdy u nich začnete budovat zodpovědnost za jeho správu. Bude to v jejich 50 letech nebo dříve?