Byznys ví, co potřebuje

Naprosto klíčová je komunikace, umění naslouchat si navzájem. Pokud chceme měnit podnikatelské prostředí k lepšímu, musí tu být funkční a věcný dialog mezi státem a průmyslem. A nemyslím tím kulaté stoly pro fotografie nebo politické proklamace. Myslím tím pravidelnou, strukturovanou debatu o tom, co firmy skutečně brzdí, co potřebují a kde jsou konkrétní příležitosti pro růst. Průmyslníci vědí nejlépe, co byznys potřebuje. Vědí, kde jim regulace zbytečně svazuje ruce, kde je potřeba urychlit povolovací procesy, kde vázne podpora inovací. Ale stejně tak mají vizi, kde můžeme být silní – v technologiích, energetice, automatizaci. Klíčem je, aby jim stát opravdu naslouchal a následně také realizoval konkrétní opatření, nikoliv jen sliboval změnu

Jen částečně. Dialog existuje, ale často chybí kontinuita, důslednost a dlouhodobý rámec. Věci se často „otevřou“ před volbami a „ztratí dech“ hned po nich. Potřebujeme se dostat za horizont jednoho volebního období. Například v Německu nová vláda kancléře Merze schválila investiční program, který vede k realizaci konkrétních projektů – ať už v oblasti digitalizace, zelených technologií, nebo průmyslové modernizace. Pro Českou republiku je to zároveň výzva a příležitost. Pokud chceme z německé iniciativy těžit, musíme být kompatibilní, připravení, schopní rychle navazovat. Jinak se investice, zakázky i inovace přesunou jinam – třeba do Polska nebo Maďarska, kde často umějí jednat rychleji.

Začít systémově a dlouhodobě naslouchat těm, kdo tvoří hodnotu – firmám, exportérům, inovátorům. To neznamená dělat vše, co byznys žádá. Ale znamená to porozumět, co je skutečný problém a co jen šum. Zároveň je potřeba překonat myšlení typu „regulace jako cíl“. Politická opatření mají nastavovat rámec, ne dusit podnikání. Když chceme od firem investice, inovace a odvahu, musí mít i oni jistotu, že stát nebude měnit pravidla ze dne na den, že najdou podporu tam, kde to dává smysl – a že je někdo opravdu poslouchá.

Ano, Evropa zůstává v tlaku na dekarbonizaci velmi důsledná, zatímco USA nebo Asie se chovají pragmatičtěji. To vytváří pro naše klienty – zejména exportéry – nekomfortní situaci. Náklady na zelenou transformaci rostou, a přitom konkurenti z jiných částí světa tuto zátěž nemají. Část firem to řeší proaktivně, investují do ESG projektů a snaží se být připravené, jiné spíše vyčkávají. My jim pomáháme hledat rovnováhu – kde dává smysl investovat, jak správně reportovat ESG data, nebo jaké možnosti financování jsou výhodné.

Vidíme určitou opatrnost. Z průzkumů i z praxe víme, že klesá počet firem, které chtějí do ESG investovat – letos je to zhruba 44 %, což je pokles oproti 58 % v roce 2023. Důvodem není nezájem, ale kombinace nákladů, nejistoty a často i nepřipravenosti na regulatorní požadavky. Pro investiční rozhodnutí se dnes musí brát v úvahu mnohem víc proměnných než dřív.

Určitě je vidět posun. Po dvou letech vysokých sazeb, které firmy spíše brzdily, se začíná investiční chuť probouzet. ECB už začala sazby snižovat, ČNB je zatím opatrnější. Ale firmy jsou velmi selektivní. Investují tam, kde mají návratnost podloženou daty a kde je riziko relativně řízené. Přibývá zájem o strukturované financování nebo o využití banky jako poradce při plánování investičních celků.

Největší obavou firem, které obchodují globálně, je dnes nestabilita. Cla, jako ta americká na elektromobily z Číny, chystaná obchodní cla vůči EU, nebo debaty o uhlíkovém clu v EU, přinášejí obrovskou nejistotu. Dodavatelské řetězce jsou stále zranitelné. Firmy se proto víc zabývají scénářovým plánováním – co když bude určitý díl dražší o 20 %, nebo když bude muset projít emisním clem? My jim pomáháme tato rizika mapovat, zajišťovat měnové expozice a přemýšlet nad flexibilnějšími modely financování.

Ano, ale jinak, než jsme byli zvyklí. Především je třeba si přiznat, že tohle je nový normál. Nejistota už není výjimečný, ale trvalý stav, ve kterém firmy musí fungovat. Efektivní plánování už dnes neznamená, že si jednou ročně nastavíte cíle a držíte se jich za každou cenu. Jedná se spíš o více připravených variant, musíte průběžně aktualizovat data a být schopní rychle reagovat. V dynamickém plánování vidíme u úspěšných firem rozdíl. Nelze všechno vědět dopředu. Je potřeba mít systém, který vás nenechá zaskočit, když se podmínky během čtvrtletí dramaticky změní. A samozřejmě, kdo má data, má výhodu. Firmy, které investovaly do prediktivní analytiky, cash flow forecastingu nebo scénářového plánování, dnes zvládají volatilitu výrazně lépe.

To je velmi trefná metafora. Myslím, že reálně jedeme někde uprostřed skupiny, ale díváme se víc dozadu než dopředu. Máme špičkové firmy, vynikající inženýry, technické know‑how, ale celkový strategický směr chybí. Chybí dlouhodobá ekonomická vize státu, která by říkala: „Tady chceme být v roce 2035.“ Místo toho často řešíme, jestli máme dost pracovníků, levnou energii a dotace. To jsou důležité věci, ale to není strategie. Potřebujeme sebevědomější ambici, například stát se centrem pro středoevropské technologické firmy, nebo lídrem v průmyslové automatizaci. A s tím by měl stát i bankovní sektor aktivně pomáhat.

Naše hlavní poselství je jednoduché: Český průmysl má obrovský potenciál, ale musíme mu pomoci ho naplno využít. A to znamená vytvářet prostředí, ve kterém se neřeční, ale koná. MSV v Brně vnímáme jako ideální místo, kde se může potkat průmysl, státní správa, investoři i technologičtí lídři. Jejich vzájemný dialog ale nesmí končit jen u slov, nýbrž vést k akčním krokům. Zároveň se nabízí otázka, jestli samotný název strojírenský dnes vystihuje skutečný obsah veletrhu. Ve skutečnosti nejde jen o stroje, ale hlavně o automatizaci, digitalizaci, integraci dat, řízení energetiky, robotizaci. A právě tady má Česká republika mimořádnou výhodu – díky diverzifikované průmyslové bázi a silné tradici výroby i vývoje. Máme šanci stát se chytrou výrobní ekonomikou evropského formátu. Ale bez koordinace a odvahy to nepůjde. Proto za důležitý výstup MSV nepovažujeme jen vystavené technologie, ale především vytvoření funkční platformy pro dlouhodobý dialog mezi průmyslníky a státní správou. Ne jednorázový happening, ale proces. Diskuze, ze kterých vzejdou konkrétní opatření – a kde bude i pravidelně vyhodnocováno, co se skutečně plní a co ne. A v tom chceme jako Česká spořitelna hrát aktivní roli – jako partner pro investice, transformaci, a hlavně pro udržitelný průmyslový rozvoj Česka.