7. 10. 2026
11:10
Oddělovací vzdušná stěna A měla na heřmanické haldě zabránit tomu, aby se termická aktivita přiblížila ke skládce chemických odpadů. Původní projekt počítal s otevřenou vzdušnou prolukou, později však vznikla mohutná zaplněná bariéra. Kontroly následně odhalily nedostatky v evidenci i samotném materiálu. Přestože trestný čin ani správní delikt dodavatele nebyly pravomocně prokázány, stát dodnes nemá definitivní potvrzení, že stěna svou ochrannou funkci spolehlivě plní.
Oddělovací vzdušná stěna A, zkráceně OVS A, patří k nejdiskutovanějším částem sanace Heřmanické haldy. Jejím úkolem bylo vytvořit bezpečnostní předěl mezi termicky aktivní částí odvalu a skládkou chemických odpadů (SCHO). Původní dokumentace z let 2011 a 2012 vycházela z poměrně jednoduchého principu: mezi oběma částmi území měl vzniknout odtěžený pás bez uhelné hlušiny. Skutečná vzdušná proluka, která by omezila možnost dalšího šíření tepla. Vzduch přece nehoří. Realizace se však vydala jinou cestou.
V lednu 2014 uzavřelo DIAMO se společností Ridera Bohemia dohodu o zaplnění prostoru materiálem deklarovaným jako nehořlavý stavební výrobek. Původně otevřená proluka se tak začala měnit v zaplněnou konstrukci. Důležitá je časová posloupnost. Dohoda DIAMO s Riderou vznikla v lednu 2014, zatímco stanovisko Obvodního báňského úřadu, které obecně připouštělo použití certifikovaných sanačních materiálů, pochází až z července téhož roku. Samotný OBÚ navíc v roce 2023 uvedl, že konkrétní podobu OVS A s výplní nepovolil. Jeho vyjádření z roku 2014 podle tohoto výkladu představovalo pouze obecné stanovisko k možnosti používání certifikovaných materiálů, nikoli schválení změněného technického řešení. V letech 2017 až 2020 pak probíhalo rozsáhlé ukládání materiálu. Celkový objem je uváděn přibližně na 568 tisíc tun.
Jedním z hlavních problémů OVS je způsob, jakým byla stavba kontrolována. DIAMO jako provozovatel odvalu a objednatel prací mělo ověřovat vlastnosti používaných materiálů, jejich množství i návaznost na příslušné certifikáty. Pozdější kontroly však ukázaly, že evidence nebyla úplná. Přitom ještě v roce 2020 uzavřel Obvodní báňský úřad kontrolu bez zjištěných závad.
Zlom přišel v roce 2022. Kontroly MPO, OBÚ a České inspekce životního prostředí tehdy otevřely OVS A pomocí sond. V některých místech narazily na heterogenní stavební a demoliční materiál, nadrozměrné kusy a také příměsi dřeva, plastů, kabelů nebo pěn. Další ukládání bylo zastaveno.
Nálezy zároveň neznamenají, že celý objem stěny tvoří nevyhovující materiál. Sondy zachytily pouze omezené části rozsáhlé konstrukce a není prokázáno, že všechny zjištěné materiály pocházely právě z dodávek společnosti Ridera.
Další zásadní moment přišel v dubnu 2024. VŠB–Technická univerzita Ostrava zpracovala pro DIAMO odborný posudek, podle něhož zkoumaná výplň nemusí odolat účinkům endogenního hoření. Z pohledu technického hodnocení šlo o významné zpochybnění schopnosti stěny plnit základní úkol: zabránit přenosu tepla směrem ke skládce chemických odpadů. Ve stejné době však policie odložila šetření zahájené na základě trestního oznámení DIAMO. Nebylo tedy prokázáno spáchání trestného činu.
V roce 2026 zastavilo Ministerstvo životního prostředí správní řízení vedené proti společnosti Ridera. Důvodem byly především nedostatky v dokazování a procesním postupu České inspekce životního prostředí. Ani tento výsledek ale nepředstavuje potvrzení, že OVS A byla provedena správně nebo že bezpečně plní svou funkci.
Správní řízení řešilo právní odpovědnost za nakládání s materiálem. Technická otázka, zda konstrukce dokáže dlouhodobě chránit prostor skládky SCHO před účinky termické aktivity haldy, je samostatným problémem. Proto bylo zadáno další odborné posouzení, do něhož se mají zapojit mimo jiné ČIŽP a Technický ústav požární ochrany.
DIAMO bylo provozovatelem odvalu, objednatelem zásypu a subjektem odpovědným za kontrolu provádění prací. Právě v oblasti evidence dodávek a jejich průkazné kontroly jsou doloženy významné nedostatky.
Ridera Bohemia byla dodavatelem materiálu a smluvně garantovala jeho požadované vlastnosti i správnost dokumentace. Zda a v jakém rozsahu své povinnosti porušila, však nebylo pravomocně rozhodnuto.
Otázky zůstávají také nad postupem státního dozoru. OBÚ v roce 2020 kontrolu uzavřel bez závad, o tři roky později však výslovně uvedl, že zaplněnou podobu OVS A nepovolil. V září 2026 však v odpovědích na otázky naší redakce potvrdil, že OVS A není stavbou a stavební povolení nepotřebuje. Což je výklad, který se shoduje s dlouhodobým stanoviskem státního podniku Diamo.
MPO jako zakladatel DIAMO a orgán vlastnického dohledu začalo problém intenzivněji řešit po kontrolách v roce 2022. ČIŽP následně otevřela otázku možné právní kvalifikace uložených materiálů, její správní řízení však podle MŽP trpělo důkazními a procesními nedostatky.
Vedle toho se do vývoje sanace promítají i majetkové vztahy v území. Dotčené či sousední pozemky patřily nebo patří také soukromým vlastníkům, mimo jiné OKK Koksovny a dříve společnosti Cresco, a spory o přístup či další postup práce na OVS komplikovaly.
Prokázáno je:
Prokázáno není:
Z dosavadního vývoje lze poměrně přesně určit, kde je problém OVS A dnes. Není prokázáno, že by všech přibližně 568 tisíc tun materiálu představovalo nelegálně uložený odpad. Nebylo prokázáno ani úmyslné protiprávní jednání společnosti Ridera. Současně ale existují doložené nedostatky v evidenci a kontrole materiálu, konkrétní nevyhovující nálezy ze sond a odborný posudek zpochybňující ochrannou funkci zkoumané výplně.
Právě proto zůstává nejdůležitější otázka stále otevřená: dokáže OVS A spolehlivě oddělit termicky aktivní část haldy od skládky chemických odpadů? Dokud na ni nové odborné posouzení nedá jednoznačnou odpověď, nelze považovat technický problém za uzavřený. Tuto odpověď bychom mohli znát na začátku roku 2027.
Podívejte se na čtvrtý díl sedmidílné série reportáží a rozhovorů o heřmanické haldě – tentokrát o problému jménem oddělovací vzdušná stěna A.
