Trump tlačí Írán k jednání

Optimismus na trzích ale zatím bereme s rezervou. K tanci jsou totiž potřeba dva – Spojené státy a Írán, který však zatím jakákoli jednání oficiálně odmítá. Je ale možné, že jde jen o propagandu, ostatně podobně jako v případě rétoriky Donalda Trumpa, jenž se včera prohlásil za „vítěze války“.

Navíc zatím nejsou známy ani detaily možného příměří a zejména klíčová otázka – bude uvolněn průjezd Hormuzským průlivem i pro ne-íránské lodě a jeho spojence? To je nyní hlavní proměnná, na které záleží nejvíc. Průjezdnost úzkého hrdla globální ekonomiky totiž zůstává nadále výrazně omezená, a to na zhruba 10 % předválečné aktivity.

I v tomto kontextu se nemůžeme ubránit dojmu, že na ropném trhu existuje výrazný nesoulad mezi papírovým a fyzickým trhem. Ropa dnes sice klesá pod sto dolarů za barel, podle Mezinárodní energetické agentury ale trh čelí největšímu nabídkovému šoku – chcete‑li výpadku dodávek – v historii. A i kdyby se Hormuz zcela otevřel ještě dnes, škoda už byla napáchána. Například Kuvajt tvrdí, že obnovení jeho vlastní produkce bude trvat tři až čtyři měsíce, podobné (nebo horší) to bude i u ostatních zemí v Perském zálivu. V případě obnovy katarské produkce LNG se pak hovoří dokonce o horizontu 3-4 let.

První vlnu dopadů blízkovýchodního konfliktu do reálné ekonomiky už vidíme. Včerejší podnikatelské průzkumy PMI v eurozóně potvrdily náš předpoklad o stagflační povaze aktuálního šoku. Ceny vstupů pro firemní sektor vzrostly vlivem drahých energií nejrychlejším tempem za poslední tři roky. Pod tlak se ale dostávají také dodavatelské řetězce – prodlení dodávek je nejvyšší od poloviny roku 2022 kvůli problémům v námořní dopravě. To vše jsou problémy, kterým čelí i tuzemská ekonomika – a bez rychlého obnovení dodávek komodit z Blízkého východu je bude cítit stále intenzivněji.