Život na dluh se ve vyspělých zemích začíná prodražovat

Výnosy vládních dluhopisů vyspělých zemí G7 totiž atakují maxima dosažená před globální finanční krizí v roce 2008, což v praxi znamená, že ceny těchto „bezpečných“ aktiv jdou do kytek. A nejde o malé ztráty. Pro zajímavost třeba takový dluhopis rakouské vlády se splatností v roce 2071 ztratil na ceně za posledních pět let zhruba 68 %. Jak se vyspělý svět v této prekérní situaci ocitl?

Z pohledu cen vládních dluhopisů jde v podstatě o dokonalou bouři zahrnující dlouhotrvající fiskální nezodpovědnost, sérii proinflačních nabídkových šoků a investiční boom spojený s AI. Epicentra bouře jsou v podstatě dvě, USA a Japonsko, přičemž nákaza se slušně šíří i do Evropy, kde je na tapetě také zranitelný francouzský a italský dluh.

Jestliže například vysoké ceny ropy (zvyšující krátkodobě inflaci) a AI boom (zvyšující rovnovážnou reálnou úrokovou sazbu) mohou časem odeznít a tlak na růst výnosů z těchto důvodů povolí, zdá se, že otázka udržitelnosti financování vládního dluhu v případě výše uvedených zemí jen tak nezmizí. Asi nejsvízelnější je přitom situace v USA, kde v tuto chvíli neexistuje žádná politická vůle k fiskální restrikci a její jediný pokus v podobě zavedení cel byl z velké části rozmetán soudy.

To pak vede k paradoxu, kdy americká vláda musí vracet firmám vybrané clo, takže v USA aktuálně fakticky dochází k fiskální expanzi. Vše navíc komplikuje nutnost financovat vojenské operace v Perském zálivu a z tržního pohledu i relativně nízká průměrná splatnost vládního dluhu, jež činí méně než šest let. Výsledkem je, že vyšší výnosy se v případě amerického vládního dluhu daleko rychleji promítají do vyšších úrokových nákladů. V současnosti totiž samotné úrokové výdaje dosahují 3,8 % HDP, což je mimochodem více než federální výdaje na obranu.

Z výše uvedeného pohledu jsou na tom Japonsko, Francie či Spojené království daleko lépe, neboť průměrná splatnost jejich vládního dluhu je výrazně delší a průměrná úroková sazba, kterou tyto vlády platí, je daleko nižší. Pro srovnání, Japonsko má sice zdaleka nejvyšší vládní dluh v poměru k HDP, ale průměrná splatnost dluhu činí 14 let a implicitní průměrná úroková sazba z dluhu dosahuje pouze 0,6 %. Přitom výnos patnáctiletého japonského vládního dluhopisu již dnes činí 4,27 %.

Co nás tedy na trhu dluhopisů v následujících dnech a týdnech ještě potká? Problém s Hormuzským průlivem zřejmě rychle nezmizí, stejně tak nelze počítat s tím, že by AI boom rychle skončil. Majitelé vládních dluhopisů tak mohou v zoufalé naději vyhlížet volby, v tomto případě ty listopadové do amerického Kongresu a případně i francouzské volby do Senátu. Těžko ale říci, zda by výrazná změna v zastoupení politických stran ve výše uvedených komorách mohla přinést žádoucí fiskální sebereflexi.