EET 2.0: Dnešní realita je od doby první EET odlišná
28. 9. 2026
05:46
Novou právní úpravu EET 2.0 schválil Parlament a v září 2026 ji podepsal prezident. Její účinnost je plánována od 1....
Snaha zdanit globální internetové firmy není českým výmyslem, několik zemí ji již v řádu nízkých procent zavedlo, diskutuje se o ní v OECD, diskutuje se o ní v Evropské unii. Impulzem je primárně fakt, že nadnárodní korporace, které zisk realizují z větší části či zcela na platformě digitálních služeb, v podstatě obcházejí běžnou daňovou legislativu.
Má to háček. Nelíbí se to Americe, neb jde zpravidla o americké giganty. Nelíbí se to proto ani exportérům v jednotlivých zemích, tuzemské nevyjímaje, neb Trumpova administrativa hrozí odvetnými cly.
A má to ještě hák. V praxi digitální daň neznamená nic jiného, než že Google, Facebook, Amazon, Apple, Airbnb nebo Uber budou muset danit výnosy tam, kde inkasují peníze za své služby. Na tom není nic špatného ani divného. Špatné a divné je definovat plátce těmi parametry, které byly zmíněny. Má-li daň narovnat deformované prostředí, jak tvrdí politici, musí platit pro všechny bez výjimky. V prostředí volného trhu je prostě normální podnikat, mít zisky a ty danit. Ale neměl by hrát roli segment ani výše zisku. Obojí povede jen k nejrůznějším kličkám.
Digitální daň není ve své podstatě ničím jiným než skrytou formou progresivní sektorové daně. Obě jsou snem především levicově orientovaných politiků, obě jsou trnem v oku ekonomům. Vládě určitě nelze zazlívat, že hledá zdroje. Hledá je ale špatně.
