Bloomberg mírní optimismus Schillerové

Vyjádření Aleny Schillerové pro portál KomoraPlus rozvedl a doplnil Tomáš Weiss z odboru Vnější vztahy a komunikace Ministerstva financí: „Ve třetím a čtvrtém čtvrtletí očekáváme mezikvartální růst ekonomické aktivity. V meziročním vyjádření však odhadujeme, že procentní změna HDP bude stále záporná. K závěrům nás vede předpoklad, že ve třetím a čtvrtém čtvrtletí již nebudou v ekonomice žádné překážky či omezení na celorepublikové úrovni, stejně jako v ekonomikách zahraničních obchodních partnerů, které by opětovně zastavily či výrazně redukovaly hospodářskou činnost v zemi. Profily očekávaného oživení tak korespondují s názory Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.“

Mezikvartální růst, pokud se koronavirus neobjeví ve více krajích způsobem podobným současnému moravskoslezskému, by měl být přirozeným trendem. Velký otazník však zatím představují dva faktory, mezi nimiž navíc existuje poměrně silná vazba. Je to stav pracovního trhu, respektive nezaměstnanost a míra poptávky.

Podle expertních prognóz agentury Bloomberg bude Evropa ještě v tomto roce čelit devastujícímu nárůstu nezaměstnanosti až k 10 % a ani v příštím roce nemusí klesnou pod 8 %. Pouhých osm silných nadnárodních společností už ohlásilo propuštění celkem více než 50 000 zaměstnanců.

Tuzemská debata o délce trvání programu Antivirus a podobě a nastartování modelu řádného kurzarbeitu tak rozhodně není akademická. Otázkou je, nakolik má smysl investovat do krátkodobého udržení několika desítek tisíc pracovních míst a nakolik by bylo efektivnější řešit namísto včerejších problémů spíše zítřejší potřebu. Je totiž zřejmé, že mnohá z oněch dnes chráněných pracovních pozic dříve či později zaniknou, ať již důvodem bude krize poptávky a její dopad na produkci nebo organická digitalizace a transformace stávajícího průmyslu.

Expertní pohled Bloombergu podporuje i červencová studie Světového ekonomického fóra, která konstatuje, že pouze 9 % výkonných ředitelů se domnívá, že jejich klíčoví zaměstnanci mají ty správné a potřebné digitální dovednosti, zatímco plných 87 % jich přiznává nedostatky v digitálních kompetencích již nyní, případně je očekává v horizontu několika  málo let. V ohrožení jsou přitom především malé a střední podniky, u nichž je schopnost efektivně digitalizovat výrazně nižší – zatímco z velkých podniků je podle studie v Evropě digitalizováno již 58 %, v segmentu středních a malých podniků je to pouhých 20 %. Prognózy přitom odhadují, že jen do roku 2025 digitální ekosystémy představují obchodní objem zhruba 60 bilionů dolarů, což má být zhruba třetina celosvětových podnikových tržeb.

Pandemie nepřinesla ekonomice nové impulsy, ale zvýrazňuje ty minulé. Šanci pro budoucnost představují především digitalizace, udržitelnost ekonomiky a změna obchodních modelů. Digitalizace musí být strukturální a směřovat k transformaci stávajících provozních i obchodních modelů. Pandemie ukázala, jak křehké jsou globální řetězce. Technologie jako blockchain, umělá inteligence a robotika je mohou pomoci posílit, respektive mohou nastolit novou, flexibilnější a odolnější podobu tradičních partnerství.

Požadavek udržitelnosti ekonomiky ve skutečnosti vytváří novou ekonomiku, jejímž cílem je nejen přímý finanční profit, ale sladění ekonomických potřeb a výsledků s obecnými potřebami člověka. Potenciál cirkulární ekonomiky jen do roku 2030 odhadují experti Světového ekonomického fóra na 4,5 bilionu dolarů. Což je odrazem trendu posledních let, který zaznamenal, že důvěra ve značku je u více než 80 % spotřebitelů rozhodujícím faktorem při nákupu, přičemž míra této důvěry je dnes stále více vázána na společensky odpovědné, takzvaně správné chování firem. Tomu odpovídá i jeden zdánlivý detail – plné tři čtvrtiny zaměstnanců dnes od svých šéfů očekávají a vítají informace o tom, jak jejich firma prospívá společnosti.

Klíčovým faktorem pro budoucnost Evropy i Česka bude postavení malých podniků. Jakkoliv produkují až 60 % HDP, mnoho z nich na potřebu digitalizace, udržitelnosti ekonomiky a změn provozních i obchodních modelů nedokáže samo včas reagovat. Právě tady se vytváří prostor pro efektivní pomoc státu. Na otázku, zda zaplnit jej není cíl významnější než udržet nezaměstnanost na uzdě, by měli rychle odpovědět politici nejen vládní koalice.