Chápe vláda, že v krizi potřebujeme informace, ne data?

Více než tři měsíce vášně neplanou. To jen podnikatelé – a někteří další nespokojenci – chtějí vědět, jaký plán má vláda pro případ přetrvávající a znovusílící pandemie. Osobně jsem stejnou otázku položil již někdy v polovině června ministryni financí, ministru zdravotnictví, ministryni práce a sociálních věcí, ministru vnitra a tehdy předsedovi krizového štábu, ministru průmyslu a obchodu i dopravy… Odpověď se nesla v tónu, který vláda drží bez nádechu neuvěřitelně dlouho: Nemáme co říci, nikdo neví, co bude zítra. Navíc vše je pod kontrolou, až bude problém na světě, budeme jej řešit, není třeba panikařit, ekonomika se zvedá, podzim bude už v normálu.

Oba případy ukazují zásadní nepochopení situace a těžko říci takhle z hlavy, který případ je horší.

V prvém případě nechápou občané – údaj o volných kapacitách ve zdravotnických zařízeních je určitě potřebný pro polici, záchranku, hasiče… Široké veřejnosti k ničemu. Není to informace, jsou to jen data. Spíš hlušina dat, kterou nás už dlouhé měsíce krmí všechna dostupná média. Statisíce lidí denně sledují přírůstek nových případů v celém světě a z jednoho absolutního a velmi nepřesného čísla činí ještě nepřesnější závěry. Někdo jim měl už v březnu vysvětlit, že jde o přírůstek pouze hypotetický, protože logicky postihuje pouze část skutečně nových případů. Stejně tak jim někdo měl vysvětlit, že to číslo samo o sobě mnoho neznamená a už vůbec se nehodí k jakémukoliv srovnávání. Pro drtivou většinu veřejnosti má aktuální volná kapacita zdravotnického systému asi stejný význam jako aktuální kurz středoafrického franku.

Ve druhém případě nechápe vláda – nikdo po ní nechce harmonogram v hodinách, kdy přijdou na řadu jaká opatření, nikdo se dokonce ani neptá na odhady, kolik nových přírůstků bude 18. listopadu. Jednak, jak jsme si řekli, to číslo není informace a druhak veškeré modely budoucnosti jsou pouhou projekcí tendencí současnosti, což je metoda krajně nespolehlivá. To vědí nejlépe právě podnikatelé. Ti by jen potřebovali vědět, které z proměnných, co jsou ve hře, jsou z hlediska expertů – a třeba i politiků – zásadní a hlavně jaké hodnoty těchto proměnných jsou hraniční pro určitá rozhodnutí a spouštějí ochranné mechanismy, které mění situaci.

Léta se tu v Česku – v jiných souvislostech – bavíme o tom, že byznysové prostředí potřebuje hlavně jistou stabilitu podmínek a alespoň minimální předvídatelnost. Nemějme koronaviru za zlé, že stabilitu ani předvídatelnost nectí. Ale chtějme po vládě, kterou vede úspěšný podnikatel a krizový manažer, jak sám o sobě říká, to minimum pro podnikatele. Aby jim v době, kdy míra jistoty se limitně blíží nule, dokázala své současné a budoucí kroky popsat alespoň parametricky. Už proto, že každé opatření se ekonomiky a podnikání dotýká. Doslova každé.