Lidé míří za gastro zážitky, i když stojí víc
Analýzy
19. 4. 2024 07:35
Oborem gastro služeb se v úvodu roku prohnala vlna skokového zdražování způsobená změnami DPH. Březnové ceny v gastru jsou navzdory klesající inflaci...
Nejprve fakta: Pandemie existuje a česká čísla objektivně nejsou dobrá. Zemi řídí premiér a jeho vláda, jejich úkolem je situaci zvládnout. Vláda je odpovědná parlamentu. Z těchto tří vět je zřejmé, že zvládnutí pandemie vyžaduje součinnost a důvěru, respektive důvěru a součinnost na ose parlament, vláda, občané. A současně je naprosto zřejmé, že zmíněná osa nefunguje. Tedy nikoliv opatření, ale základní osa důvěry a spolupráce. Dovolím si tvrdit, že v této atmosféře nebudou fungovat žádná opatření, s výjimkou totální izolace. My si totiž nerozumíme. A není podstatné, pro tuto chvíli, jestli je to proto, že si rozumět nechceme nebo nemůžeme.
Základ neporozumění je v principiálním přístupu k pandemii, který vláda zvolila. Tváří se, navzdory zkušenosti, kterou s dočasným pobytem má, že vir je něco dočasného, co pomine. Což je pozoruhodný přístup vzhledem ke zmíněné zkušenosti i k tomu, že snad všechny kapacity v oboru už takřka rok tvrdí, že vir tu s námi je a bude, že počítat s jeho vymýcením je bláhové, neb se to povedlo jen jednou v celé historii světa, u pravých neštovic. Právě tento přístup se odráží v donkichotské snaze překonat koronavirus nouzovým stavem, obalit se na čas krunýřem opatření, (po)zastavit život a nějak to přečkat. Což by mohlo mít opodstatnění v případech, kdy dočasnost a věčnost nejsou synonyma.
Od tohoto neporozumění se pak odvíjí řetězec těch dalších, byť v tom základním si, doufám, rozumíme. Podnikatelé totiž chtějí pracovat, třeba za zpřísněných podmínek, ale pracovat. Žáci a studenti chtějí studovat, třeba pod mezujícími pravidly, ale studovat. Sportovci chtějí, samozřejmě bezpečně, sportovat. Asi všem je zřejmé, že existují místa a provozy a činnosti, které se za současné situace bezpečně provozovat nedají. Ti, kdo na to doplatí, mají mít jistě nárok na kompenzace, které jim pomohou žít. Myslím, že takto zhuštěně se na tom shodneme napříč (nejen) politickým spektrem.
Proč si tedy nerozumíme? Protože vláda je přesvědčená, že usilovně pracuje a veřejnost má pocit, že se buďto neděje nic, nebo aspoň nic, co by řešilo situaci. Protože vláda je přesvědčená, že vysvětluje a veřejnost má pocit, že jí nikdo nic nevysvětlí. Protože vláda chce po veřejnosti, aby se řídila pravidly, ale trvale vlastní pravidla porušuje a ohýbá.
Ty rozpory ve vnímání lze pochopit, to již nejsme v rovině faktů, ale interpretace. Je ale úkolem vlády tyto rozpory vyřešit. Jedno z pravidel komunikace říká, že chyba je vždy na straně vysílače.
Vláda pracuje… Předložila sněmovně pandemický zákon a prezentuje to jako výsledek své usilovné práce posledních dní. Vzpomene si někdo na květen loňského roku, kdy takřka totožný návrh zákona stejné vlády skončil tím, že byl rozeslán poslancům, ale už o něm nikdy nikdo nejednal? Nebo ty desítky programů a výzev a pravidel pro kompenzace. Jistě, stálo to všechno mnoho práce a úsilí. Určitě jednodušší bylo připravit v létě – kdy po tom řada expertů volala – funkční a efektivní plán a programy pro podzim a jaro a vůbec. To ovšem vláda nepovažovala za důležité, protože jsme Best in covid. Není jiné optiky, než vidět současnost jako plod letních dluhů.
Vláda vysvětluje… Tady je zásadní problém a selhání vládní komunikace, která se zpravidla omezuje na vyhlašování opatření. A když se veřejnost vysvětlení domáhá, mnoho to nepomůže, což mohu ilustrovat na osobním příkladu – vznesl jsem na ministerstvo zdravotnictví dva konkrétní dotazy: proč nelze provozovat za jasných opatření podnikání takzvaně jeden na jednoho, typicky kadeřnictví či masáže, a v čem je vyšší epidemické riziko, když si boty koupí matka než když je koupí svému patnáctiletému synovi, s nímž do obchodu přišla. Odpověď pro jistotu ocituji doslova: „Rozhodování jsou vždy učiněna na základě aktuální epidemické situace a na základě závěrů expertní epidemiologické skupiny. Finální rozhodnutí následně učiní vláda ČR. Je nezbytné podotknout, že omezení sociálních kontaktů a snížení mobility jsou jedny z významných faktorů, které vedou k omezení šíření epidemie.“ Díky.
Vláda ctí pravidla… Iniciativa Chcípl pes to svým názvem, ne činy, vyjadřuje nejlépe. Vládě trvalo několik měsíců, než přišla s maticí protiepidimických opatření a se vzorcem pro výpočet komplexního čísla, které mělo být indikátorem stavu a vodícím lanem, podle nějž by šlo kráčet tmou. Trvalo jen pár dnů, než se nejprve přestala ctít mechanika změn, poté se upravila metodika výpočtu, posléze přibyly nové parametry a výsledkem je, že dnes už indexu PES nikdo nevěnuje pozornost, protože to je indikátor ničeho.
Vysvětlením, ne omluvou, může být jen to, že vláda je pouze ve vleku principu, který přijala. Nepracuje se strategií, kterou by se snažila situaci účinně zvládat, nejedná proaktivně, ale reaktivně. Vláda prostě v tom fofru opomněla swotku, jiné vysvětlení nemám. Dokud si ji neudělá, jsme odsouzeni k trpělivosti a víře, že až se situace zlepší, vláda zase všechno otevře. Jen si dovolím připomenout, že lidé, kteří z posledních 365 dnů 214 dnů žijí v nouzovém stavu s nevysvětlenými opatřeními a zákazy, mnozí bez kompenzací, bez studia, bez perspektivy, víru ztrácejí a trpěliví být asi nemohou…
