Rok 2027 narovná mzdy mezi muži a ženami
Expertní pohled
23. 4. 2024 07:21
Stejná práce, ale jiné platové ohodnocení. Podle dat Statistického úřadu Evropské unie činí rozdíl ve mzdách mezi ženami a muži...
Musím říct, že přestože vás znám déle než dva roky, nikdy jsem nepřemýšlel nad poněkud zvláštním názvem vaší firmy. Co vás k němu přivedlo?
Život se skládá z náhod. Když se v devadesátých letech zakládaly společnosti, byly to tisíce jmen a právnička už z toho měla v hlavě zmatek a vzala si k ruce slovník starověkých míst a bohů a byl tam Abydos. Když jsem po několika letech firmu koupila, neměli jsme moc čas přemýšlet zrovna nad názvem, ale asi po pěti letech takové myšlenky přišly, jestli by to zkrátka nemělo být něco s kovovýrobou. Ale pak jsme si uvědomili, že je to docela dobrý název – je to na začátku abecedy, dobře se to pamatuje a když si nás pletou, tak s Adidasem a to není zas tak špatné. Takže je to vlastně dobré jméno pro společnost. Nehledě na to, že v době starého Egypta se používaly hieroglyfy a my se dnes k různým značkám a smajlíkům také uchylujeme. Je to taková zvláštní stopa historie v současnosti. Jediné, co byl můj vnitřní boj, je význam toho slova. Abydos totiž byla nekropole. Ale také to znamená nesmrtelnost, a tak jsem si z toho významově vzala právě ji.
Není pandemie ohrožením vaší nesmrtelnosti? Jste, myslím, poměrně značně napojeni na automotive…
Naštěstí už tolik ne. A musím říct, že naši zákazníci příliš nepolevili ani v dobách restrikcí. Skoro se to bojím říct nahlas, ale zakázek máme fakt hodně, občas v žertu říkám, ať už zákazníci novými zakázkami nevyhrožují. Ale to se rouhám, vím to…
Tedy krize ve znamení růstu? Čím to je? Segmentem? Nebo jak se vám daří krást zakázky z trhu?
Je pravda, že segment není pod takovým tlakem jako některé jiné, ale ne všechny slévárny jsou na tom tak dobře. Zakázky ale určitě nekrademe. Je to výsledek tvrdé práce a souběh několika okolností – za ta léta už máme dobré jméno, pěstujeme dlouhodobé obchodní vztahy, zakládáme si na spolehlivosti, kvalitě služeb a včasném dodání. A do určité míry je to i o štěstí.
Asi jako na všech úrovních jsou manažeři dobří, průměrní a špatní. I proto se snažíme ve firmě vychovávat manažery z našich zaměstnanců. To má tu výhodu, že znají procesy a vazby mezi nimi. Na druhou stranu, někdy je velmi potřeba, aby přišel někdo zvenčí, nezatížený provozní slepotou, kdo přinese nový pohled a třeba i nové trendy. Pak je důležité nejen takové lidi objevit, ale také je získat do svých řad a pomoci, aby je přijal tým a aby v nich viděl přidanou hodnotu.
Přesto, přinutila vás doba k inovacím? Minule jste mi říkala, že inovace přinášejí hlavně požadavky zákazníků…
To platí pořád. Ideální v tomto smyslu je, když můžeme se zákazníkem spolupracovat už na vývoji odlitků. Dokážeme pak optimalizovat řadu věcí, které následně budeme dělat. Inovace obvykle chodí jiným směrem. To, co děláme my, je tvrdá práce, a stále opakuji, že naši chlapi fakt zaslouží respekt. Možná jste si všiml, že používáme slogan Jsme tvoje příležitost, jestli na to máš! Je to opravdu extrémně fyzicky náročné, proto inovace u nás směřují k ulehčení lidské práce, letos jsme poměrně silně investovali do automatů na broušení. Bohužel v naší branži nejsou technologie tak daleko, že by tu těžkou práci zvládly samy, ale aspoň ji významně ulehčují. A pomáhají zvyšovat efektivitu.
A můžete pracovat na některých inovacích, které by přinesly zcela novou kvalitu, třeba novou, přesnější technologii? Spolupracujete s vysokými školami nebo výzkumnými centry?
To je právě moment, který nám příležitosti nepřináší, protože ve chvíli, kdy se něco dostane k nám, už to má vývojovou fázi za sebou a výrobní technologii vyřešenou. Vše je poměrně přesně dáno a těžko se něco mění. Zajímavou možnost inovací ale máme, protože součástí naší práce jsou skutečně precizní kontroly. V podstatě pracujeme s technologiemi, které znají lidé spíše z operačních sálů, běžně například s endoskopy. A tady určitě vidím prostor do budoucna, jak lépe zpracovávat videoobrazy. Problémem je, že máme ne padesát, ale tisíc odstínů šedi a analýza obrazu je v takovém případě poměrně komplikovaná záležitost.
Abydos
Správněji Abýdos, řecky Αβυδος, egyptsky Abdžu či Abidžu, dříve přepisováno také jako Ebózev, je archeologická lokalita v Egyptě na západním břehu Nilu v dnešní arabské vesnici el-Arába el-Medfúna a jejím okolí. Původně národní hřbitov starých Egypťanů, jedno z nejvýznamnějších náboženských center starověkého Egypta, spojené od doby 12. dynastie s kultem boha Usira. V jeho blízkosti se nacházelo dodnes nelokalizované město Cenej, první hlavní město starověkého Egypta. Lokalita byla osídlena od pravěku, v jeho závěru zde vzniklo město v centru s chrámem boha Chentiimentiua, který byl původním zde uctívaným bohem.
Od roku 1997 také společnost z Hazlova u Chebu, která se zabývá na špičkové úrovni povrchovými úpravami odlitků. S více než 200 zaměstnanci opracuje týdně přes 500 tun odlitků, především pro německé slévárny. Výrobky společnosti najdete ve strojích mezinárodních koncernů John Deere, Caterpillar, Audi, Volvo nebo robotů KUKA. Areál Abydos se rozkládá na ploše 15 000 m², z toho je 6 000 m² zastavěných. Společnost i její majitelka jsou držiteli mnoha ocenění, z posledních to jsou oborové ocenění v kategorii Invence – Nasazení – Export – Zisk v žebříčku Českých 100 Nejlepších 2018 či medaile ministra průmyslu a obchodu v témže roce pro Olgu Kupec.
Co posuzujete?
Chyby, které se na odlitcích mohou vyskytnout. Ale nejen to. Největší přidaná hodnota je v tom, že když je to jen trochu možné, umíme odlitky zachraňovat. Odlitky samotné totiž ještě nejsou strojírenství. My jsme trochu alchymie – písek, do kterého se odlévá, ovlivňuje počasí. Jiné je léto, jiná je zima, nejhorší je přechodné období.
I pro slévárny hraje roli počasí? To jsou na tom stejně jako pekárny…
Proto je velkým problémem přenositelnost výroby. Máme moderní technologie, umíme analyzovat a napodobit skoro všechno, ale vzít slévárenskou výrobu a přenést ji na druhý konec světa do úplně jiných podmínek, je poměrně složitý a komplexní problém s celou řadou proměnných. My jsme tu především proto, abychom uměli vzít produkci kterékoliv slévárny a připravit ji tak, aby s ní mohlo strojírenství pracovat. I když by to mělo zahrnovat nápravu některých nedostatečností. Umět poslat odlitek zpátky do pece dokáže každý, my si zakládáme na tom, že ho dostaneme do takového stavu, aby splnil účel, pro který byl odlit – například k výrobě traktoru.
To je běžná praxe, nebo vaše specifikum?
V tomto máme velkou přidanou hodnotu. Podobné operace se dělají i jinde, nejsme jediní, ale určitě to nedělá každý. Je to náročné jak na technologie, tak na lidskou znalost a zkušenost.
Vzhledem k charakteru práce, jak jste na tom se zaměstnanci? Manuální práce není to, co by český dorost vyhledával…
Je to pořád výzva, dlouhodobě na tom pracujeme. Asi nejsme v době informační společnosti a digitálních technologií profese úplně pro dorost. Nejsložitější v našem případě je to, čemu personalisté říkají onboarding – když už se někdo rozhodne, že do toho jde, tak ho umět podpořit, hlavně i mentálně, aby získal potřebnou výdrž.
Zvládáte to sami, nebo máte externí specialisty?
Tady hodně sázím na zkušenosti a schopnosti těch, kteří u nás jsou už delší dobu, snažíme se zapojovat i z úrovně vedení. A nemůžu zapomenout na Čestmíra Šímu, našeho mistra světa v mrtvém tahu. Je naším patronem a pomáhá nám, protože on má u chlapů samozřejmě respekt. Jemu oni věří, že důležité jsou i strečink a jídelníček.
Čestmír je váš zaměstnanec nebo ambasador?
Firemní partner…
Kde jste k němu přišli, jak vás to napadlo?
Čestmír je z Aše, v Aši sponzorujeme právě soutěž Strong Man, a protože jsme spolupracovali na záležitostech okolo soutěže, přišlo mi fajn spolupráci rozšířit i do Abydosu. A Čestmíra to baví, takže dnes je spolutvůrcem našeho programu Pro zdraví, vede semináře o stravování, zdravém životním stylu nebo přímo u strojů zaměstnancům ukáže, jak správně zvedat těžké odlitky.
Takže máte závodní stravu šitou na míru stokilovým strongmanům?
To je trochu problém pro nás v kancelářích. Ano, jídelníček je uzpůsoben pro chlapy z výroby a ti ostatní se už musí trochu krotit…
-
Foto: Jakub Hněvkovský 
Prohlédnout galerii (8 fotografií)
-
Foto: Abydos
-
Foto: Abydos
-
Foto: Abydos
Neustále diskutovaná je vazba české ekonomiky na Německo. Vaše firma tam má počátek, dnes tam máte řadu zákazníků, vy sama jste v Německu dlouho žila…
Pořád je pro nás Německo zásadním partnerem. Nemyslím pro nás jako pro Abydos, ale pro celou českou ekonomiku. Situace v letošním roce se asi příliš analyzovat nedá, otázkou pro všechny je automotive. Ale pro mne není důležitý tento rok, spíše příští. Doménou Německa jsou velké investice a velké investiční celky, nejen pro německý trh, ale i pro export. Tam míří hodně našich výrobků a zásadní bude, zda Německo své aktivity v tomto smyslu zpomalí či pozastaví. Podzimní vlnu pandemie v průmyslu vnímám lépe než na jaře, protože podniky včetně automobilek jedou. Průmysl, v porovnání s jinými segmenty, je na tom vlastně dobře. Žiji ve Františkových Lázních, vnímám celý český lázeňský trojúhelník a tam je dopad pandemie a propad naprosto zničující.
Jaká vládne nálada? Počítá region s oživením?
Nálada je ponurá a důvod k jásání zatím není na obzoru. Přece jen lázeňství je tady stěžejním zdrojem příjmů. Vrátí se to do starých kolejí? Nevím a ani na to neumím odpovědět. Já osobně si myslím, že se svět na globální úrovni určitě změní. Minimálně v nastavení hodnot a priorit. Žili jsme v pohodlné a prosperující době a v mnoha případech na úkor jiných hodnot, například přírody. Pravděpodobně si uvědomíme, že nemusíme mít všechno a hned, nemusíme všude být. A to je dobře, pro nás, i naši planetu. To, co nastane, není konec, ale bude to jiné. Jsme teprve na začátku cesty do neznáma.
Když už jsme u planety, je tu téma energetické náročnosti, vaše provozy určitě patří k těm nejnáročnějším. Máte možnosti transformovat provoz na nižší náročnost?
Jako celek je to pro nás velké téma. Už několik let tímto směrem investujeme, zateplili jsme haly, investovali jsme do využití odpadního tepla, všechny nové technologie posuzujeme i z hlediska úspory energií. A dnes přemýšlíme intenzivně třeba o dopravě. Což v našem případě znamená, že uvažujeme nad tím, jak udělat na produktu o dva kroky navíc, abychom ušetřili zákazníkům cestu do místa B a C. Protože než se nějaká součástka objeví třeba v buldozeru, je to dlouhý řetězec, nejen výrobní, ale i logistický.
Měla na to vliv i pandemie a její vliv na dodavatelské řetězce?
U nás ty myšlenky existovaly ještě před pandemií…
To jste předběhla dobu…
Hledala jsem vždycky možnosti, co udělat pro to, aby to zákazníky s námi bavilo. Pandemie nás všechny přiměla projektovat do ceny i rizika, s nimiž jsme dříve nepočítali. Dlouhý řetězec znamená zpravidla vyšší riziko. Ale projevuje se tu jeden trend posledních let, a to je specializace. Ten, kdo dříve vyráběl tkalcovské stroje, měl i slévárnu, vyráběl si vše na jednom místě a měl to pod kontrolou. Dnes je to přesně opačně, každý dělá jen jednu úzce specializovanou činnost. To je i náš případ…
Takže rozšiřujete své portfolio?
S rozmyslem. Rozhodně nejdeme do něčeho, co neumíme, rozhodně se nebudeme rozmělňovat. Ale hledat vyšší přidanou hodnotu v tom spektru, které ovládáme nebo které je logickou nadstavbou toho, co děláme dnes, to určitě děláme a dělat budeme.
Soběstačnost ve vašem případě, byť je pro ekonomiku tématem doby, je asi utopie…
Je. Ale jinak velmi souhlasím s myšlenkami pana profesora Zeleného, který hodně propaguje regionální soběstačnost…
Kde jste se vy potkala s panem profesorem?
V České manažerské asociaci, kde jsme oba členy Rady expertů. Jejím cílem je formulovat doporučení směřující k uplatnění moderního managementu a především ke zkvalitnění podmínek pro řízení podnikatelských a dalších subjektů. Členové rady mívají pravidelná setkání, takže jsem měla už vícekrát možnost pana profesora potkat a konfrontovat jeho názory.
Jak hodnotíte kvalitu současných manažerů? Nezřídka se setkávám s názorem, že manažeři prošli leckdy prestižními školami, přesto jsou neupotřebitelní, protože nemají reálnou zkušenost s výrobou…
Asi jako na všech úrovních jsou manažeři dobří, průměrní a špatní. I proto se snažíme ve firmě vychovávat manažery z našich zaměstnanců. To má tu výhodu, že znají procesy a vazby mezi nimi. Na druhou stranu, někdy je velmi potřeba, aby přišel někdo zvenčí, nezatížený provozní slepotou, kdo přinese nový pohled a třeba i nové trendy. Pak je důležité nejen takové lidi objevit, ale také je získat do svých řad a pomoci, aby je přijal tým a aby v nich viděl přidanou hodnotu.
Má manažerská asociace některé nástroje, jimiž může na tomto poli pomoci?
Myslím, že několik. Inspirací může být už sama soutěž Manažer roku, díky níž se setkáváme v průběhu celého roku na půdě mnoha podniků a máme možnost sdílet zkušenosti a dobré příklady. Ale také třeba mluvit o tom, co se nepovedlo, protože i to má svůj smysl. Zaštiťujeme vzdělávání manažerů, především v rámci soft skills, což je program, který je pro členské firmy zdarma a ušitý na míru. Máme možnost jednat i s vládou. Už samo členství v asociaci dává možnost sdílet zkušenosti, nechat se inspirovat, mluvit o zdarech i nezdarech…
Ano, fuck up stories často opomíjíme, ale je v nich skryta velká zkušenost…
Právě. Vychovat manažera chce čas a je to především o zkušenostech. V tomto ohledu máme i program Transfer XY, do kterého jsem zapojila i naše zaměstnance. V jeho rámci jsou manažeři matadoři mentory těm mladším, tráví spolu třeba i půl, tři čtvrtě roku a předávají zkušenosti.
Funguje to ve větší míře? V zahraničí je to celkem běžná cesta…
Má velmi dobrou odezvu. Ale je to stejné jako jinde, nestačí se jen rozhodnout, musíte si to odpracovat. Ještě bych se ale vrátila k pandemii. Paradoxně musím říct, že se dnes v rámci firmy, obchodu a zákazníků mnohem více setkáváme než dříve. Byť třeba distančně. Pro manažery je ovšem zásadně důležité zažít provoz naživo a tady vidím velký handicap dnešní doby.
Vidíte v kvalitě manažerů a v příležitosti pro ně rozdíl mezi Prahou a regionem? Často slýchám nářky, že oni sami upřednostňují Prahu…
Přemýšlím, kolik manažerů roku za poslední léta bylo z Prahy. I v regionech jsou skvělí manažeři, aspoň pokud jde o výrobní segment, kde jsem doma. Možná je to i tím, že v Praze už výroby mnoho není.
A vidí mladí manažeři profesní příležitost v regionu? Zrovna váš kraj ekonomicky příliš přitažlivý není…
To je pravda. Příležitost je o nastavení priorit. Pokud jde o kariéru, je v regionech řada firem, které jsou mezinárodními špičkami a nabízejí bohaté profesní možnosti. Možná je neumějí tak dobře prodat. Praha skýtá, pokud jde o život, určitou hodnotu, region zase jinou. Každému dává smysl něco jiného. Mně osobně nabízí Karlovarský kraj všechno, co potřebuji. A pokud snad chci něco, co zrovna chybí, Praha nebo i německé metropole jako Norimberk, Lipsko nejsou tak daleko.
Když už jsme zmínili neúspěch, pojďme se podívat i na úspěch. V Česku se tyto pojmy moc nenosí, jeden je stigma, druhý…
… se trestá, ano. Souhlasím, že je potřeba mluvit i o tom, co se nepovedlo, ale je to dvojsečné. Někdy to může být velká a demotivující kritika. Musíte vědět, kde se týmy nacházejí a volit správně. Když nechcete mít celé pondělí blbou náladu, doporučuji začínat porady tím, co se povedlo. Protože pak už obvykle jen řešíte to druhé.
Neodpustím si v této chvíli otázku, co vám se v posledním čase nepovedlo…
Mít tolik zaměstnanců, kolik bychom potřebovali, abychom mohli pro zákazníky odpracovat všechno, co oni potřebují a obešli jsme se přitom bez přesčasů.
A teď pozitivně, co se vám v tom roce nejistoty povedlo?
Jednu věc vnímám velice pozitivně a myslím, že stejně to vnímají i kolegové, protože se o tom často bavíme. Pouze v průběhu května a června jsme měli takový menší propad, ale jinak jedeme opravdu na dobré vlně. Naše životy jsou přitom v této době náročnější, nikdo nevíme, co bude fungovat. Ale naši zaměstnanci nemusí řešit, zda budou mít za měsíc či půlrok práci. Mají v tomto ohledu jistotu, kterou jim Abydos poskytuje, a dokonce si mohou vydělat i něco navíc.
Jinými slovy, začali si lidé práce více vážit?
Určitě.
Kdybyste měla možnost vyslovit jedno jediné přání, které by to dnes bylo?
Řeknu zdraví. Protože v dnešní době je snad ještě důležitější, než jsme si možná mnozí mysleli. Aby nás ten virus, s nímž tady musíme a budeme muset žít, omezoval a trápil co nejméně.
