Pondělí 4. března 2024
ikona hodiny30. 5. 2021 16:08

Život je extrémní sport

Podniká jedenáct let a jak sám říká, je to pro něj droga, v hlavě má čísla všech aktuálních projektů. Jeho srdeční záležitostí jsou hangáry pro letadla, protože jsou to mimořádné stavby, u nichž je třeba zohlednit řadu specifických nároků. Ostatně, na pražském letišti ho dobře znají. První zkušenosti sbíral před lety v Holandsku a dnes ho tam exportní ambice znovu vracejí. S Janem Juríkem, majitelem královéhradecké společnosti Steel & Hall, jsme si povídali hodinu před půlnocí, dva dny předtím, než odlrtěl na zahraniční cestu do Kataru.

Petr Karban Petr Karban autor

šéfredaktor portálu KomoraPlus, měsíčníku Komora a magazínu Be the Best
Dlouhodobě se orientuje na ekonomická a společenská témata, podnikání, personalistiku, komunikaci, reklamu a marketing. V komunikační agentuře COT group působí také jako marketingový stratég a kreativní ředitel.

Foto: Jakub Hněvkovský Jan Jurík, Steel&Hall Foto: Jakub Hněvkovský

Pořád žijete extrém?

Pořád, před půlhodinou jsem se vrátil z Prahy, dopoledne jsem měl jednání v Plzni, zítra odlétám do Kataru… Já opravdu neumím jet jen na půl plynu, mě to takhle baví.

Prodělal jste před dvěma týdny covid, s průběhem ne zrovna příjemným. Není to také svým způsobem daň?

Já nevím, spíš myslím, že jsem si trochu naběhl, protože jsem se krátce předtím byl projet na horách na sněžném skútru a nebyl jsem zrovna ideálně oblečený. Takže to bylo spíš nachlazení nebo chřipka a k tomu covid. A jestli to tak bylo, tak opravdu nic příjemného, přes dva týdny mi bylo fakt hodně zle.

A teď už jedete nanovo…

Za ty dva týdny práce stála a teď to musím dohnat.

Plánujeme totální modernizaci výrobního areálu, teď probíhá studie proveditelnosti, chceme postavit i zbrusu novou lakovnu. Cílem je mít co nejméně kooperací, zvýšit soběstačnost a mít absolutní kontrolu nad kvalitou produktů i zákaznických služeb. Až to bude tam, kde to chci mít, pak to bude okamžik pro zahraniční aktivity. Naplánováno to mám v průběhu několik let, to chci začít ocelové konstrukce exportovat do Holandska a Německa. Pro začátek…

Další hangár?

Nebude to tentokrát hangár, na pozemcích kolem letiště máme v plánu realizovat objekt pro unikátní mezinárodní projekt, který bude mít celospolečenský význam. Podobná stavba v Evropě není, na světě jsou, tuším, pouze tři, jedna je v USA, jedna v Kanadě a poslední v Asii. Nemůžu být zatím úplně konkrétní, ale brzo budete o tomto projektu slyšet a Stell & Hall bude generálním dodavatelem.

Unikátní bude vaší technologií?

Tak daleko ještě nejsme. Ta unikátnost spočívá v tom, že celý záměr je postaven na technologii, kterou zatím opravdu nemůžu odtajnit, můžu jen naznačit, že byla vyvinuta americkou armádou.

Mluvíte o nových projektech a rekordních zakázkách, přitom všude se mluví o zpomalení investic…

S tím bych asi nesouhlasil, protože spíše vnímám, že lidé i firmy, bez ohledu na velikost, se obávají inflace. To není obava česká, to je obava globální. Neberu konspirační teorie, které tvrdí, že k moci se dostává nová elita a blíží se konec světa. Ale nikdy v historii nebylo tolik předlužených států, jako je i vinou pandemie nyní. Globální dluh je zcela astronomický a hodnota peněz se snižuje, tisknou se stále nové. To je jeden aspekt, obava. Druhý aspekt je, že klesla spotřeba. Zamrzl turistický ruch, nefungují restaurace, sportoviště, divadla, nejsou koncerty… Lidé nemají za co utrácet. Když to sečtu, vychází mi to, co vidím v byznysu, v posledním půlroce masivně rostou investice do nemovitostí, dluhopisů, různých finančních fondů a podobných nástrojů. Za celou dobu, co podnikám, jsem nic takového nezažil. Nestíháme ani zpracovávat cenové nabídky, všichni chtějí stavět co nejdříve.

Steel & Hall

 

Mladá královéhradecká firma vznikla oficiálně v říjnu roku 2015, nicméně základy společnosti byly položeny o více než desetiletí dříve a zhodnocují jak zahraniční praxi majitele Jana Juríka, tak kredit nadnárodní holandské společnosti. I díky nim se společnost za krátkou dobu své existence může pochlubit takovými realizacemi, jako je Showroom pro americká auta Auto Outlet či hangáry na ruzyňském letišti nebo škola na pražském Chodově, kterou firma překračuje své původní zaměření na ocelové haly.

Podnikatelské aktivity Jana Juríka jsou však mnohem širší, zahrnují mezi jiným i developerskou činnost či technologickou společnost.

Jde to napříč ekonomikou, nebo se různé segmenty chovají různě?

Žádné dramatické rozdíly mezi segmenty nevidím. Možná jeden, ačkoliv vy jste tu otázku myslel jinak. Vedle nemovitostí se velmi dobře prodávají auta. Stavěli jsme showroom pro amerického distributora a majitel té společnosti, nedávno jsme spolu mluvili, říkal, že vůbec nechápe, ale třeba za den prodá i padesát aut. Možnosti utrácet jsou omezené. Možná je důsledkem té současné situace i stoupající obliba investičních fondů, napříč společenskými vrstvami. Objevují se dokonce studie, které tvrdí, že lidé dnes důvěřují investičním fondům více než bankám. A já se tomu ani nijak nedivím, všechny banky hlásí výrazný pokles zisků a nemyslím, že by to nechaly jen tak, budou to muset někde dohnat. Nebo taky ne a potom nemají vůbec jistou budoucnost. Jenže vklady jsou kryté pojištěním jen do výše sto tisíc eur, což zase vede k tomu, že kdo může, nechává v bance jen prostředky na krytí běžných výdajů a zbývající prostředky přesunuje jinam. Pokud by to bylo v masivnější podobě, ztráta bank se tím ještě prohloubí. Už dnes jdou z některých bank, i u nás, zprávy o zeštíhlení pobočkové sítě. A nebylo by tedy zase až tak velkým překvapením, při záporné ceně peněz, že budeme nakonec bankám muset platit za to, že u nich smíme mít své peníze vůbec uložené. Investiční fondy změnu nálady také cítí a zvyšují svou aktivitu, i mně jich za poslední měsíc oslovilo asi pět.

Tak pokud by lidé své peníze investovali, místo aby je nechávali ležet na účtech, bylo by to pro ekonomiku jedině dobře. Míra úspor je podle bankovních statistik rekordní…

To určitě ano.

Do čeho jste investoval?

Do podnikání. Budu investovat do výstavby řadových domků, koupil jsem výrobní firmu a chystám rozvoj v našem základním byznysu, tedy v konstrukčních ocelových systémech a ocelových halách. Plánujeme totální modernizaci výrobního areálu, teď probíhá studie proveditelnosti, chceme postavit i zbrusu novou lakovnu. Cílem je mít co nejméně kooperací, zvýšit soběstačnost a mít absolutní kontrolu nad kvalitou produktů i zákaznických služeb. Až to bude tam, kde to chci mít, pak to bude okamžik pro zahraniční aktivity. Naplánováno to mám v nebližších letech, to chci začít ocelové konstrukce exportovat do Holandska a Německa. Pro začátek… A když to půjde, tak každý rok přidávat další destinace. A protože vnímám dobře odvedený byznys jako příležitost pro další zakázku, věřím, že tak se můžeme dostat i k mnohem zajímavějším projektům, k vývozu celých řešení.

 

V Evropě, v Americe i v Asii se utlumila výroba, docházejí materiály, vyprodávají se sklady, stoupají ceny. Ocel šla nahoru o dvě až čtyři koruny na kile, to nepamatuju za celou svou kariéru, cena polystyrenu stoupla o třicet procent a ještě dalších minimálně deset se čeká, řeší se globální problém s vyčerpatelností nerostných surovin, dochází kámen… Jakmile ekonomika ožije, bude boom. Kdo bude první schopen uspokojit poptávku, ten vydělá. A ta poptávka bude obrovská.

Cestování je už skoro rok ztížené i pro byznys, vy v té době rozjíždíte export?

Já se toho nebojím, ta situace musí jednou skončit a vyhrají ti připravení. Čekám, že už v příštím roce to bude výrazně lepší, proto taky to plánuju v nejbližších letech, protože jinak bych se do toho pustil hned. Ale ono to není tak jednoduché. V Evropě, v Americe i v Asii se utlumila výroba, docházejí materiály. Vyprodávají se sklady, stoupají ceny. Investoři i stavební firmy jsou dnes tak trochu rukojmími dodavatelů. Ocel šla nahoru o čtyři koruny na kile, to nepamatuju za celou svou kariéru, cena polystyrenu stoupla o třicet procent a ještě dalších minimálně deset se čeká, řeší se globální problém s vyčerpatelností nerostných surovin, dochází kámen, písek… Jakmile ekonomika ožije, bude boom. Teď je všechno v útlumu a příprava je pro mě jednodušší. Kdo bude první schopen uspokojit poptávku, ten vydělá. A ta poptávka bude obrovská.

Když nebude materiál, stejně nevyrobíte…

Musím mít materiál. Což znamená investovat nemalé prostředky do materiálu na skladě.

Není to vražda pro cash flow?

Není to ideální. Ale věřím tomu, že je to investice, která se vrátí.

Končí éra just-in-time?

I to je možné, protože covid odhalil slabinu toho systému. Když máte na skladě nebo máte krátký a spolehlivý řetězec, jedete. Když jste odkázání s každým výrobkem na dodávky, jejichž spolehlivost není stoprocentní, může být poptávka agresivní jak chcete, když dodávky nedorazí, nevyrábíte.

Máte z Hradce Králové přehled o tom, jak vypadá byznys venku? Jak vypadá srovnání jiných zemí s Českem? Máte blízko do Holandska…

V posledních dvou letech mám nejblíž ke Kataru. A ať už je to Katar nebo ostatní země Zálivu, srovnání s nimi, pokud jde o pandemii, není pro Česko ani pro Evropu lichotivé. Respektive, ono se to srovnat nedá, protože oni fungují normálně. Mají podobná opatření, ale fungují kina, restaurace. Z Prahy jste se v prosinci do USA nebo na Nový Zéland nedostal, z Kataru ano. Tam nebylo žádné omezení. Byl jsem tam v posledních letech několikrát a necítím žádná omezení. Ano, to kdysi přeplněné letiště je dnes terminálem duchů, takže je vidět, že turistický ruch výrazně poklesl. Ale tamní život se nezměnil.

Když už jste ten Katar zmínil, co vás tam přivedlo?

Jeden můj kolega mne seznámil s Katarčanem, jehož otec měl rád Česko, protože sem létal do Teplic do lázní. A shodou okolností dělal poradce šejkovi z královské rodiny, který vlastní v zemi všechny betonárky a měl v úmyslu najít partnera pro výstavbu paláců. Tedy, oni říkají paláce, v našem prostředí bychom řekli luxusní vily. Jestli znáte dubajskou miliardářskou čtvrť Palma, tak v Kataru mělo vyrůst něco podobného. Viděl jsem vizualizaci rozvoje Kataru do roku 2030 a bylo to něco úžasného. Dostal jsem nabídku založit a řídit stavební firmu, která tu čtvrť bude stavět.

Takže budete stavět v Kataru?

Nebudu. To byla záležitost před dvěma lety. Když jsem tu nabídku dostal, dlouze jsem ji zvažoval a ještě cestou do Prahy v letadle jsem byl připraven na ni kývnout. Ale nevzal jsem to, protože je tam nesnesitelné horko. Ne, vážně, horko tam je, ale hlavní důvod byl ten, že tým kolem mne řekl tehdy rezolutní ne. Bez nich jsem do toho jít nemohl. Jednak bych nepřežil představu, že opustím něco tady, co jsem spolu s nimi budoval. A pak jsem si neuměl ani představit, že bych v Kataru začínal na exkluzivních projektech s týmem tamních inženýrů. Prostě to nešlo.

Odmítl jste člena katarské královské rodiny? To máte do konce světa v Kataru stopku a s vámi všichni Češi…

Nemám. Ale pravda, mnoho českých firem tam, až na výjimky, nefunguje. Tady si dovolím tvrdit, že není úplně dobrá naše diplomacie. Respektive, byznysová diplomacie je výběrová záležitost. Ačkoliv, teď, kdy jedu jednat právě s členem královské rodiny o jednom velmi zajímavém společném projektu, jsem od našeho velvyslance v Kuvajtu, který to má v gesci, povolení k audienci dostal…

To povoluje náš velvyslanec?

K oficiálnímu jednání s královskou rodinou se bez dobrozdání velvyslanectví nedostanete, taková jsou tam zvyková pravidla.

Prozradíte, co je to za projekt?

Neprozradím, je to můj sen a o snech se mluvit nemá. Ale Katar mě uhranul a rozhodně chci podporovat kontakty mezi českým a katarským byznysem. Vždyť v Praze není ani katarská ambasáda.

Čím vás Katar tak zaujal?

Řada lidí odmítá korán, ale většina z nich ho ani nečetla. Katar má zvláštní mentalitu, tamní lidé dělají všechno pro budoucnost svých dětí. Oni se nezajímají o zisk nebo návratnost, respektive ne v krátkém horizontu. Jejich mentalita je mi hodně blízká. A ještě jedna věc je úžasná. Oni mají zakázáno říkat ne. Takže když vás chtějí odmítnout, řeknou: Když Alláh dá…

Jene, když vás tak poslouchám, váš život je fakt extrémní sport…

To je jen byznys. A byznys je jen prostředkem k něčemu, co by mohlo mít smysl. Jsem dost unavený ze současné politiky, vadí mi, co se tu děje, kdo chce kandidovat. A mám sto chutí nechat tu pas a odstěhovat se do toho Kataru, horko nehorko. Ale nemůžu. A nejsem a nechci být politik. Jak ovlivnit dění, když nejste politik? Musíte být ekonomicky silný a mít silné partnery. To je myslím cesta, která by mohla mít smysl. A kterou vidím pro sebe jako reálnou. Vybudovat si určitý vliv a ten použít ke kultivaci zdejšího prostředí. Politického i ekonomického. Není to skromné přání, ale chtěl bych pomoct to tady narovnat, abychom mohli dýchat o něco lépe. Mám určitou vizi a zatím je příliš brzy, abych se jí vzdával. Takže se snažím k ní postupovat.

Články autora Petr Karban

Nejnovější články

Názory
Blíží se znovu do USA nemovitostní krize?

Studie, kterou vydala NBER (National Bureau of Economic...

Začínající krize v sektoru nemovitostí nakonec může americkou...

Analýzy
Startupy zaměstnávají víc Čechů než zemědělství

V praxi to znamená, že nové technologické firmy v předminulém...

V posledních čtyřech letech se počet startupů zvýšil...

Podle nasbíraných dat přitom startupy většinou představují spíše...

Cílem nového reportu je podle Mikschika přinášet veřejnosti...

Expertní pohled
Jak psychologie ovlivňuje reklamu a e-commerce?

Vystoupí na ní psychologové, influencer Kovy i zástupci...

Oči jsou nejdůležitějším smyslovým orgánem, vizuál proto představuje...

V panelové diskusi k tématu psychologie v reklamě...

Nejnovější Nezařazené

Nezařazené
Proč ECB nebude spěchat se sazbami dolů?

Popravdě řečeno, pro trhy nejde o žádné překvapení....

Takto přísná měnová politika ale není bez rizika....

Nezařazené
Komora oceňuje digitalizaci obchodování s automobily

„Vláda při svém nástupu slíbila maximální možnou digitalizaci....

Semináře o digitalizaci obchodu s automobily se zúčastnili...

Nezařazené
Členské firmy Jhk zabodovaly v soutěži Spokojený zákazník 2023

Sdružení českých spotřebitelů každoročně od roku 2001 vyhlašuje...

Ocenění Spokojený zákazník také vyjadřuje, že firma, která...

Tyto ocenění jsou také důkazem toho, že firmy...