Téměř 90 % domácností ušetří na energiích
Pohled z praxe
24. 4. 2024 14:23
Domácnosti, kteří pořizují fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo, v drtivé většině případů opravdu uspoří a dočkají se výrazného snížení spotřeby. Vyplynulo to...
Z dá se, že podzim bude klidnější než ten loňský…
Data jsou zatím stále velmi pozitivní, v letních měsících se ale každá respirační nákaza tohoto typu chová jinak než v měsících podzimních. Současná situace se dá popsat jako stagnace epidemie, která v týdenním počtu nově zachycených případů osciluje kolem 12 případů na 100 tisíc obyvatel. V žádném z regionů nedochází k prudké eskalaci rizika a k šíření napříč populačními skupinami. Naopak, regiony s vyššími hodnotami stále vykazují šíření zejména mezi neočkovanými mladými lidmi ve věku typicky 16 až 30 let. Stále ale registrujeme přibližně 440 tisíc nenaočkovaných a přirozeně nechráněných seniorů a ani proočkovanost mladé populace není nijak vysoká. To jsou objektivní rizikové faktory, které mohou šíření nákazy po létě značně usnadnit. Relativní pozitivita testů se stále drží v bezpečných intervalech, tedy 4 až 5 procent, v žádném z regionů neroste do rizikových hodnot. A to úplně nejpodstatnější – prevalence nákazy v seniorní populaci je stále velmi nízká, denně jsou nově diagnostikovány jednotky nových nákaz ve věkových kategoriích nad 65 let. Zátěž nemocnic se drží na velmi nízké úrovni, v žádném z krajů kontinuálně neroste. Dá se shrnout, že mutace delta, která má v nebrzděné podobě reprodukční číslo kolem 8, prochází nejvíce naivní neočkovanou částí populace a nenechává za sebou pacienty v nemocnicích.
Vidíte přesto nějaká podzimní rizika?
Všechny dostupné ukazatele potvrzují silný ochranný efekt vakcinace proti těžkému průběhu onemocnění. Zprávy jsou to tedy více než dobré a ukazují, že i když na podzim dojde k nárůstu počtu nemocných, nebude to mít nekontrolovatelný dopad na nemocnice. Naprostá většina nových nákaz totiž probíhá mírně. Rizikem může být, že si nová varianta viru vytvoří určitou populační nálož během léta a ta potom na podzim bude eskalovat i mezi zranitelnými skupinami obyvatel. Teoretickým rizikem, které nemůžete nikdy vyloučit, je samozřejmě výskyt nové mutace, vůči které budou mít stávající vakcíny sníženou účinnost. Existuje několik scénářů dalšího vývoje epidemie koronaviru, od příznivých až po krizové. Varianta, že by došlo k úplnému útlumu epidemie, je jen málo pravděpodobná. Na podzim nastane zhoršení situace a poroste reprodukční číslo R, ale přílišné zatížení nemocnic už znovu nečekám. V takovém případě bude možné vývoj udržet mírnějšími opatřeními, jako jsou roušky či rozestupy.
Všechny dostupné ukazatele potvrzují silný ochranný efekt vakcinace proti těžkému průběhu onemocnění. Zprávy jsou to tedy více než dobré a ukazují, že i když na podzim dojde k nárůstu počtu nemocných, nebude to mít nekontrolovatelný dopad na nemocnice.
Co bylo v pandemii dobře a co špatně? Co příště mezi podnikateli a vládou udělat lépe?
Už samotný začátek pandemie zásadně poznamenal komunikaci mezi vládou (reprezentovanou různými institucemi, včetně orgánů ochrany veřejného zdraví) a nevládními aktéry. Za celou dobu průběhu pandemie se nepodařilo spojit síly privátní, akademické a státní sféry, nebo vždy jen po přechodnou dobu. Ať už se jednalo o projekty Chytré karantény, o analytické aktivity BISOP, HK ČR či MeSES, byly ze strany státu a Ministerstva zdravotnictví spíše trpěny, než aby byla hledána dlouhodobější synergie a využito nesporné know-how, které tito aktéři v různých podobách přinášeli. Nízká míra ochoty orgánů ochrany veřejného zdraví otevřeně a dlouhodobě spolupracovat s nestátními aktéry je tak jedním z největších hendikepů současného systému. Kooperace s privátním či nevládním sektorem je dnes založena pouze na ad hoc bázi a velice často opřena o konkrétní osobní vazby. Zcela absentuje platforma, na které by různí aktéři mohli například s hygienickou službou spolupracovat a která by spolupráci institucionalizovala.
Nefungovala ani komunikace…
Komunikace vlády v době pandemie je bezesporu z kategorie komunikace krizové. Bohužel stejně jako kvalita krizového řízení i kvalita komunikace vykazovala zásadní mezery. Krizová komunikace má být rychlá, jednoduchá, pravdivá a vždy s výhledem do budoucna. Největší problém komunikace vlády byl v bodu jednoduchost a pravdivost. Vláda kontinuálně měnila stanoviska, navíc velice dlouho nezveřejňovala data, podle kterých se rozhodovala. Obrovským hendikepem komunikace vlády byla skutečnost, že výkon rozhodnutí na straně státní správy velice často váznul, nebo v horším případě vláda podstatně měnila podobu schválených opatření. Bylo by samozřejmě nerealisticky ambiciózní očekávat britský standard komunikace, kdy vláda premiéra Johnsona ve chvíli, kdy schválila opatření, rozeslala už během tiskové konference podnikatelům e-mail s informacemi o tom, s jakou pomocí od vlády a úřadů můžou podnikatelé počítat, včetně aktivních prolinků na příslušné formuláře. Rychlé, jednoduché, přehledné… Česká realita komunikace především v prvních týdnech pandemie byla naproti tomu svým způsobem extrémní.
Komunikace vlády v době pandemie je bezesporu z kategorie komunikace krizové. Bohužel stejně jako kvalita krizového řízení i kvalita komunikace vykazovala zásadní mezery.
Co vadilo podnikatelům?
Z pohledu zaměstnavatelů přineslo období pandemie značnou právní nestabilitu. Krizové zákony vázané na ústavu byly využity pouze částečně, nebyla řádně aktivována a využita architektura koordinačních a odborných těles, jež krizová legislativa předpokládá. Naopak vznikla řada poradních orgánů na Úřadu vlády ČR i Ministerstvu zdravotnictví, u nichž není jasné, jak se vážou na logiku krizových orgánů ani zdali přežijí období pandemie a budou využívány pro případná budoucí zdravotní rizika. Nejasný právní rámec vedl i k četným pokusům prosoudit se cestou Nejvyššího správního soudu k jasnějšímu výkladu konkrétní situace a definovat tak právní rámec a konkrétní opatření podle judikatury soudu. Bohužel i v množství právních útoků na pandemické regulace patří ČR jedno z prvních míst v Evropě. V dalším období bude proto zapotřebí se zaměřit na to, jak vrátit těžiště řešení každé další pandemie na ústavní půdorys krizové legislativy. Je jistě otázkou pro právní experty, zdali ústavní zákon o bezpečnosti a navazující krizový zákon nevyžadují definici nového krizového stavu – stavu pandemie –, v němž musejí být nově definovány odpovědnosti jednotlivých rezortů. I architektura navazujících odborných platforem musí projít kritickou diskuzí. Ať to bude nějaká Ústřední epidemiologická komise 2.0, nebo upravená Rada vlády pro zdravotní rizika, musí být zřejmá jasná politická odpovědnost vázaná na ústavní zákon o bezpečnosti, ale také, a možná především, jasná odpovědnost i pravomoc jednotlivých orgánů ochrany veřejného zdraví. Revize krizové legislativy je v dalším volebním období zcela nezbytná a fakticky neodvratitelná. Jedním z důvodů je skutečnost, že pandemický zákon je zákonem o jednom konkrétním viru a bude platit pouze do 28. února 2022.
Jedna věc je legislativa, druhá pak opatření a náhrady…
Zcela speciální kapitolou jsou kompenzace pro sektory dotčené mimořádnými opatřeními. V prvé řadě jde opět o diskurz legislativní, neboť po expiraci pandemického zákona zmizí jakýkoli předvídatelný rámec pro hospodářské subjekty. Ten stávající je navíc zcela nedostatečný. Druhým třecím polem je pokud možná rychlá časová návaznost kompenzací na vyhlášené mimořádné opatření. Na straně státu i zástupců ekonomické sféry musí jít o jasně stanovenou odpovědnost jednotlivých subjektů a transparentně definovanou proceduru. Do třetice by pak měl být explicitně upravený rámec soudního přezkumu mimořádného opatření a výše i podoby kompenzace vyplácené dotčeným sektorům. Pozitivní zprávou může být fakt, že potřebu změny fungování orgánů ochrany veřejného zdraví a související legislativy deklarují aktuálně všechny klíčové demokratické strany ve svých programech před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.
Systém ochrany veřejného zdraví prochází reformou, ostatně i vy jste členem komise, která to má jako cíl…
I bez pandemie by platilo tvrzení, že systém ochrany veřejného zdraví v ČR je generačně zastaralý a vyžaduje reformu. Mnohé národní ústavy veřejného zdraví v EU byly založeny v druhé polovině 20. století, český Státní zdravotní ústav dokonce už v roce 1925. Od doby jejich založení se problematika ochrany veřejného zdraví podstatně proměnila, objevily se nové výzvy, priority, struktury, technologie, dovednosti, celostní přístup i způsoby financování a rozpočtové tlaky. Pandemie poměrně plasticky ukázala, že nám chybí český Robert Koch Institut či americké Centres for Disease Control and Prevention. Zkrátka moderní, odborná, nezávislá a vysoce kompetentní instituce, schopná navigovat vládu nástrahami pandemie, zároveň otevřená k využití nových přístupů a ke komunikaci s nevládními aktéry. V současné době se nabízí využít příležitost a v souvislosti s hrozbami pro veřejné zdraví zřídit nový moderní institut veřejného zdraví, respektive transformovat do něj SZÚ a některé další instituce. Cílem a jedinou ambicí naší skupiny je férově sepsat lessons learnt z aktuální pandemie a na základě nejlepších příkladů z jiných zemí navrhnout novou strukturu a kompetence orgánů public health. Struktura klíčových orgánů musí být explicitně definována zákonem, včetně informační povinnosti. Mnohokrát zmiňovaná změna fungování krajských hygienických stanic a nová, centralizovaná a plně digitalizovaná struktura Národní hygienické služby je jistě jedna z velkých výzev, není však zdaleka jediná. Výstupy skupiny by měly být předloženy příští vládě a veřejně diskutovány. Je na příští vládě, zdali se rozhodne doporučení využít a žádoucí změny provést.
A co považujete za největší výzvy v rámci vaší sekce v Hospodářské komoře?
Mým největším přáním je, abychom se mohli vrátit k práci nad dlouhodobým financováním zdravotní péče. Zde si HK ČR vydobyla silné postaveni a modely, které jsme připravili, jsou dnes nejen akceptované klíčovými subjekty v sektoru, ale slouží jako relevantní odborná reference. Podařilo se mezi zástupci politických stran vytvořit konsenzuální porozumění situaci, která nám hrozí na konci dekády, kdy rozdíl v příjmech a výdajích systému může v krajní variantě představovat až 150 miliard korun. Samozřejmě je ještě dlouhá cesta ke konsenzu ohledně dílčích řešení. Jedno z nich je jistě připojištění dlouhodobé péče, které se zástupci pojišťoven intenzivně od roku 2019 řešíme. Volby přinesou novou vládu a nová koalice pak nové programové prohlášení. Budeme usilovat o to, aby v oblasti zdravotnictví neobsahovalo nic, co by naše členy poškozovalo. Naopak se budeme snažit na přípravě legislativy spolupracovat a nabídnout know-how našich členských firem. A pak samozřejmě – české předsednictví! V rámci zdravotnictví se právě diskutuje generační změna legislativy, je pravděpodobné, že Česká republika bude v době svého předsednictví v trialogu usilovat o konsenzus klíčových pasáží průmyslové strategie či farmaceutického balíčku. Členské asociace i Komora samotná jsou a budou velice aktivní a na definici české pozice budeme intenzivně spolupracovat.
