Transformace energetiky nesmí znevýhodnit podnikatele
Expertní pohled
1. 6. 2023 07:10
Transformace české energetiky zahrnující postupný útlum těžby i využívání uhlí je stejně jako transformace uhelných regionů obrovskou výzvou, kterou je...
Inflace je vaše celoživotní a velké téma, dnes je to i velké téma Česka, zdá se…
Inflace je složitý fenomén, jednoduchý není její vznik a není jednoduché se jí zbavit. V každém případě nepadá v úvahu, že bychom ji mohli nějak potlačit. To chtěli za komunismu. Inflací si musíme projít a jde jen o to, abychom ubrzdili následné řetězové reakce. Nakolik jsme si ji způsobili sami a nakolik je importovaná, to je věc druhá. Ale už od velké krize 2008–2009 se do ekonomiky valí obrovské množství peněz, v Americe, v Evropě i u nás. Nerovnováha tohoto typu vzniknout musela a také vznikla, nikdo nám ji neodpáře, nikdo nás jí nezbaví. Zmínil jste brzdy.
Co tedy může pomoci?
Musíme zastavit rozhazování, to je prvotní věc. Stát musí začít dávat do pořádku veřejné finance a přestat maláčovat. Bohužel, Maláčové se objevily i v řadě dalších zemí, nejen u nás. Takže se navzájem posilují a propagují jedna druhou. To je jedna rovina věci. Nevím ovšem, jestli této nápravy budou vlády schopny. Deficity na úrovni tří, čtyř set miliard v našich podmínkách, to je něco naprosto nepředstavitelného. Když my jsme začínali, považovali jsme za prohřešek miliardu. Teď jsme v jiném světě.
Překvapily vás kroky centrální banky, jejich razance?
Centrální banka, a naše zvlášť, je nešťastnou institucí. Je neurotická, protože nemá, co by dělala. Chce být velmi aktivní, vedle vlády, která vyhlašuje padesát opatření týdně, ale nemá žádné nástroje k tomu, aby něco udělala a vlastně ani nemá co. Tím je neurotizovaná. Ostatně, to byl důvod, proč přišla na konci roku 2013 s měnovou intervencí a znehodnotila kurz koruny. Od té doby nic velkého neudělala. Byla natěšená, že něco bude moci udělat. To je věc jedna. Že to byl zásah ve správném směru, o tom není sporu. O rozsahu ovšem můžeme mít tisíc a jednu pochybnost.
Na druhou stranu, nulové nebo dokonce záporné úrokové sazby asi nejsou normální…
Nejsou, ale také myslím, že nehrozily. Nevadí mi, že centrální banka sazby zvýšila, vadí mi, že vítězi jsou komerční banky, které mají spoustu peněz u státu a na zvýšených úrocích vydělají. Nicméně pro makroekonoma je to jev o úroveň níž, než která mě zajímá. K čemu vedlo obří vylekání se krizí 2008–2009? Banky začaly tisknout peníze, říká se tomu kvantitativní uvolňování. Údajně tím bojovaly s deflací, která ovšem nehrozila a nebyla. Tím právě rozpoutaly dnešní inflaci, to je pravá a prvotní příčina. Druhá věc jsou pak konkrétní subpříčiny, to je ale něco úplně jiného. Když se někde utáhnou kohoutky s plynem a vzroste jeho cena, jistě, ale rámcem toho všeho je laxní měnová politika.
Můžeme si, jako malá středoevropská země, s tou situací poradit sami?
V něčem ano, v něčem ne. Jaký si navrhneme deficit státního rozpočtu, to je v naší moci. Kolikrát Maláčová mohla zvednout ruku, než byla definitivně odstavena od vlády, to jde skutečně na náš vrub.
Nechci se primárně věnovat politice, ale jste duchovní otec ODS… Jak vnímáte hlavní body koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády?
Vy se nechcete věnovat politice, mně se nechce číst koaliční smlouvu. Ty body, které se dostaly do headlinů, mne ale fascinují. Mají být jedním z hlavních témat dva další národní parky? Jedna dáma mi psala, že je šokovaná z toho, že se hledá národní pták. A já jsem fascinován z toho, že konečně bude zavedena havlistická zahraniční politika. To všechno mi připadá poměrně legrační…
Mířil jsem třeba k důchodové reformě…
Nevidím žádné zásadní změny. Komerční připojištění existuje. Že penzijní systém musí mít základní nepodkročitelnou složku, to je zřejmé a jde jen o to, jakou její hladinu se podaří odhlasovat. To skutečně zajímavé, o čem je důchodová reforma, je uprostřed mezi tím. A tam nic, co by připomínalo reformu, nevidím. Dílčí parametrické změny snad.
Institut Václava Klause
Liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou studijní činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi a programy pro odbornou i širokou veřejnost. Založen byl v roce 2012 za účelem rozvíjení politického a ideového odkazu Václava Klause, financován je výhradně ze soukromých zdrojů, tedy z darů firem a fyzických osob. „Se jménem Václava Klause je spojeno celé téměř čtvrtstoletí naší obnovené demokracie a všechny klíčové události této doby. Jeho jméno nás proto současně zakotvuje ve vývoji naší země, Evropy a světa po pádu komunismu. Což je důležité především dnes, kdy běh času a generační obměna přinášejí stále více zkreslených, zkarikovaných, nepřesných či zcela falešných interpretací naší nedávné minulosti a aktuální současnosti. Naše ambice je v kontextu toho poměrně široká, zkoumáme a zpracováváme nejen soudobé české dějiny, které právě prezident Václav Klaus silně ovlivnil, ale zabýváme se také aktuálními politickými, ekonomickými a společenskými problémy u nás i ve světě. Cílem je šířit myšlenky svobody, volného trhu, bránit tradiční hodnoty a politickou demokracii,“ říká bývalý prezidentský kancléř a dnes výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl.
Zkusíte se vrátit do doby, kdy jste působil v Prognostickém ústavu a formulovat prognózu pro Českou republiku?
Ne. V Prognostickém ústavu o prognózování nešlo, žádné zkušenosti tohoto typu nemohu využít. To bylo jen vzletné jméno, ale ve skutečnosti to s prognózováním nemělo nic společného, připravovali jsme pouze analýzy naší ekonomické a politické situace a doporučovali bývalému komunistickému vedení, co by se v mezích perestrojky mohlo udělat. Prognózovat české ekonomice nemám co. Jde pouze o to, abychom se vyhnuli krátkodobému chaosu. A ten je daný inflací a šílenstvím zvaným Green Deal. Bez silných hypotéz, jak se tyto dva fenomény budou vyvíjet, není žádná prognóza možná.
Vidíte cestu, jak se tomu chaosu vyhnout?
Nevím. To se mě ptáte, co bych dělal, kdybych byl předseda vlády, a to nejsem.
Na nedávné panelové diskuzi jsme se nepotkali v názorech na vizi… Já se pídil po vizi státu a vy jste prosazoval názor, že stát žádnou vizi mít nemá, že ji mají mít politici a ve volbách s ní soutěžit.
Já doufám, že jste si to od té doby promyslel a otázku na vizi mi už nikdy nepoložíte.
Tu minulou ne, zeptám se jinak – není soupeření vizí v tom krátkém horizontu volebního období příčinou toho, že naše cesta vpřed je poměrně klikatá, často dokonce krok vpřed, dva kroky vzad? Jedna vize střídá druhou…
Ale vždyť jsme na jakékoliv vize politických stran rezignovali. Politické strany ustoupily do pozadí a jsou tu koalice bez jakékoliv vůně, zápachu i myšlenky. Neumím si představit, jaké vize bychom mohli dnes diskutovat. To, že se vymazaly politické strany, k čemuž notně přispěla ODS, má za následek, že tu není žádný konflikt vizí. Jen hádky o maličkosti. Měsíc před volbami jsme v Institutu vydali knížku, kde jsme se pokoušeli říkat, o čem si myslíme, že by volby měly být a varovat, že o tom nebudou, že zásadní témata půjdou stranou, bude se hrát falešná karta antibabiš a k podstatě problémů se vůbec nedostaneme. Realitu znáte. Žádná ze stran nešla do voleb s debatou o covidu, žádná do nich nešla s debatou o Green Dealu, žádná se nevymezila vůči potichu tikající bombě masové migrace, žádnou nenapadlo se ani dotknout tématu, kterým jsme začínali, totiž inflace. Klíčová témata pro budoucnost nebyla a nejsou předmětem debat.
I kdybychom takové debaty začali, byla by naše země na evropské scéně vůbec slyšet?
Mohla by být. Ale musela by mít určitou jednotu a její politická reprezentace by musela mít určitou sílu, což český duch a česká politická scéna vylučuje.
