Transformace energetiky nesmí znevýhodnit podnikatele
Expertní pohled
1. 6. 2023 07:10
Transformace české energetiky zahrnující postupný útlum těžby i využívání uhlí je stejně jako transformace uhelných regionů obrovskou výzvou, kterou je...
Je strojírenství stále českou chloubou?
Určitě je tu řada firem, které mají své finální výrobky, které dokáže dostat na globální trh. A také je tu velká řada firem, které jsou v subdodavatelském vztahu s nějakým globálním řetězcem. To samo o sobě není nic špatného, i tyto firmy musejí být špičkové, musejí nabídnout v mezinárodní konkurenci co nejlepší nabídku. Na druhou stranu v těchto firmách často chybějí sofistikované procesy, vývoj, konstrukce, marketing. A to se odráží v profilaci pracovního trhu. Nemáme tu zkrátka zástupy kvalifikovaných konstruktérů, vývojářů a business developerů, kteří dokážou na mezinárodním trhu dělat byznys s finálním produktem.
Před třiceti lety byla česká ekonomika dobrou volbou pro zahraniční firmy – relativně vysoká technická zdatnost, nízká cena práce. To se ovšem mění…
Když se srovnáme s Německem, stále máme obrovskou výhodu. V Německu totiž i přes vysokou automatizaci už v některých oborech nejsou schopni nabídnout konkurenční cenu.
Odběratelé přicházejí za svými subdodavateli s požadavkem, aby příští generace výrobku měla lepší užitné vlastnosti a vykázala přitom třeba i materiálové, a tedy finanční úspory. A tady budou vítězit firmy, které mají technické know-how a mohou spolupracovat na vývoji. Problém ale vidím v tom, že technicky zdatných lidí není rozhodně dostatek. A jsou potřeba, pokud chceme v tomto prostředí uspět.
Čím to je? Když automatizace zlevňuje výrobu…
To platí, ale obslužný aparát vysoce kvalifikovaných odborníků je nákladově hodně vysoko. Určitě ve srovnání s Českou republikou, kde jsme schopni také vybudovat automatické provozy, ale jejich obslužný aparát nestojí tolik. Dalším klíčem k úspěchu některých výrobních firem je, že dokážou do automatizačního projektu vložit vlastní know-how a vytvořit řešení výroby, které je efektivnější než to katalogové. Je pravda, že situace po covidu se mění. I velké německé firmy, které si mohou dovolit postavit za stovky milionů eur fabriku v Číně na zelené louce, chtějí mít své dodavatele v Evropě. Význam dostává stabilita, spolehlivost a bezpečnost. Klíčové komponenty tyto firmy začínají nakupovat v rámci Evropy.
Co to znamená pro české firmy? V rámci ekonomické transformace se skloňují pojmy jako automatizace, robotizace, tedy investičně náročné kroky. Ale subdodavatelské firmy obvykle nevykazují nijak vysokou přidanou hodnotu. Zvládají investovat? Jak si stojíme ve srovnání s Evropou?
Jsme v konkurenčním boji s Polskem, Slovenskem, ale také Bulharskem, Rumunskem a jinými státy střední a východní Evropy. Obchod se začíná více odehrávat v širším evropském regionu. A tady platí, že jsme nákladově de facto nejvýše. Schopnost kreativně automatizovat může být naší velkou výhodou. Protože investovat a instalovat hotové technologie, to umějí všude v Evropě, potřebné kvalifikace mají i v okolních státech. Ale některé naše firmy dokážou skutečně víc než jen přebrat katalogové technologie, umějí vymyslet a nastavit všechny procesy, optimalizovat. A důkazem je, že některé tyto firmy dosahují EBITDA podobně jako firmy s vlastním finálním produktem.
Mění se význam a role subdodavatele? Přidaná hodnota nemusí být v samotném produktu, ale v organizaci výroby?
Přesně tak. Velmi dobře je to vidět v oblasti automotive, kde mateřská firma často přijde za svým subdodavatelem s požadavkem, aby příští generace výrobku měla lepší užitné vlastnosti a vykázala přitom třeba i materiálové, a tedy finanční úspory. A tady vítězí firmy, které mají technické know-how a spolupracují na vývoji. Problém ale vidím v tom, že technicky zdatných lidí není rozhodně dostatek. A budeme je potřebovat, pokud chceme v tomto prostředí uspět.
Zmínil jste zvyšující se tlak na vazby v rámci širší Evropy, to se dá asi chápat jako projev deglobalizace. Je to velká příležitost?
V současné době čelí průmysl extrémnímu nárůstu cen energií a dalších vstupů i nedostatku některých segmentů nebo jejich dlouhým dodacím lhůtám. Požadavky na navýšení cen dodavatelů vyústí ve významné změny v rámci subdodavatelských řetězců. Odběratelé budou nuceni změnit své subdodavatele. Paralelně v závislosti na sektoru dojde k ochlazení poptávky, což ještě zvýší cenový tlak na konečné výrobce i další články v rámci subdodavatelského řetězce. Jedna z příležitostí je spojena s inovacemi produktů tak, aby skrze změny na produktech byla ochráněna profitabilita firmy a užitná hodnota produktu pro zákazníka. Identifikace a realizace takovýchto inovací jsou silnou stránkou mezinárodních lídrů trhu. Příležitost je také pro firmy s nízkou energetickou náročností vyvíjející produkty v tomto směru nebo firmy, které se systematicky věnují snižování dopadů na životní prostředí. Mezinárodní odběratelské řetězce i toto nyní standardně hodnotí jako kritérium pro zahájení spolupráce. Tento trend nepokládám za dočasný, ale dlouhodobý, nyní umocněný energetickou krizí.
