Po pandemii rodiče méně věří investicím do vzdělání

Během pandemie covid-19 v letech 2020 a 2021 byly české školy téměř půl roku zavřené a probíhala pouze distanční nebo kombinovaná výuka. Tyto okolnosti postavily rodiče mnoha dětí do situace, kdy se museli více angažovat v učení dětí. Na základě těchto zkušeností pak mohli rodiče změnit svůj názor na to, jakou roli hraje jejich zapojení, ať už finanční nebo časové, ve vzdělávání a rozvoji dítěte.

Změny v očekávání rodičů ohledně návratnosti investic do vzdělávání byly měřeny na základě opakovaných dotazníkových šetření realizovaných od dubna 2020 do dubna 2021 se stejnou skupinou 500–800 rodičů, kteří měli alespoň jedno dítě na základní škole. Rodiče měli v šetření odpovídat na hypotetické scénáře, ve kterých rodiny investují různé množství času a peněz do vzdělávání. Na základě těchto scénářů pak rodiče odhadovali, kolik bude dítě s danou úrovní investic vydělávat ve 30 letech.

„Očekávání rodičů ohledně finančních, ale i časových investic do vzdělávání dětí se v průběhu pandemie propadaly. Jednoduše řečeno, rodiče začali méně věřit tomu, že mohou dítěti ve vzdělávání pomoci svým časem nebo penězi,“ shrnuje výsledky studie její autor Václav Korbel.

Podle výzkumu v dubnu 2020 rodiče očekávali, že 5 hodin věnovaných týdně vzdělávání s dítětem nebo 500 Kč týdně povede v průměru k vyššímu příjmu dítěte v jeho 30 letech o 12–14 % oproti nulovému časovému a finančnímu zapojení. V dubnu 2021 se očekávaná návratnost časových a finančních investic ze strany rodičů snížila zhruba o třetinu na 8–10% nárůstu příjmů.

Zajímavé je zjištění, že během pandemie vzrostlo přesvědčení rodičů, že vzdělávání u slabších žáků vede k vyšším příjmům. Rodiči očekávaný průměrný budoucí příjem u žáků s podprůměrnými schopnostmi vzrostl mezi dubnem 2020 a 2021 o 5 %. U nadprůměrných žáků se očekávání rodičů ohledně budoucích příjmů dětí nezměnila.

Ze studie vyplývá, že si rodiče více uvědomují důležitost vzdělávání u slabších žáků a zároveň jsou si vědomi vlastních limitů. To může mít pozitivní dopad, pokud se rodiče budou nadále dětem věnovat a zároveň se budou více zajímat o kvalitní fungování škol. Pokud by ale změna očekáváné návratnosti investic do vzdělávání vedla ke snížení reálně věnovaného času a peněz, mělo by to dopady negativní. Navíc by to prohloubilo vzdělávací nerovnosti. Na základě našich zjištění je totiž výskyt těchto negativních efektů větší v rodinách, kde je méně kvalitní distanční a pravděpodobně také prezenční výuka.