Jak dopadne obchodní boj „hegemonů“ Trendyol a Temu?
6. 8. 2024 09:00Obchodní a marketingové strategie aktuálně dvou zřejmě největších e-commerce platforem Temu a Trendyol, které dobývají Evropu nabízí velmi zajímavý pohled,...
Roboti, landscaping, EPC projekty. Kdo by si pomyslel, že tohle všechno bude jednou nedílnou součástí integrovaného facility managementu? A přitom to není hypotetická budoucnost, ale samozřejmá realita. O tom, jak se mění role facility managementu, v rozhovoru s Jaroslavem Hrábkem, obchodním a marketingovým ředitelem Atalian pro Českou republiku.
T o jste nastupoval do hezké doby, když tehdy covid změnil během několika dní vše, co se léta zdálo takřka neměnné. Jak to prožíval facility management?
Sotva jsem se rozkoukal, poslali nás na home office. Pro obchod smrtící období, protože jak prodávat, když se nemůžete potkávat s klienty. Museli jsme se to velmi rychle naučit. A tehdy se poměrně výrazně změnila struktura obcho‑ dování. Nikdo nevěděl, co bude za měsíc, za dva, co se bude prodávat. Na jedné straně byly prázdné budovy, na druhé pak ohromná poptávka po dezinfekcích. Hodně turbulentní doba. Ale vykrystalizovalo, kdo umí obchodovat, kdo je schopen se zorientovat a přizpůsobit a kdo se jen veze na vlně.
Jedna věc je umět obchodovat, druhá ale připravit služby, které odpovídají zájmu trhu.
To Atalian jako lídr trhu naštěstí se svou globální zkušeností uměl, v tom problém nebyl.
Co z covidových novinek přetrvalo dodneška? Jestli něco vůbec. Před rokem dvěma se zdálo, že zdraví akcentujeme, dnes možná jako by nám už zase otrnulo… Obrovský boom, kdy se denně dezinfikovalo, ten je samozřejmě pryč. Ale nastavili jsme nový, řekněme přiměřený standard. Tedy standard 2020 nerovná se standard 2023? Určitě ne, ty standardy jsou velice rozdílné. Co jsme si odnesli my uvnitř, to je optimalizace veškerých služeb. Když se rozjela vlna home office, byly tu názory, že už se to nikdy nevrátí zpátky, že si lidé zvykli a budou pracovat z domova, že kancelářské budovy se budou předělávat na byty. Dnes vidíme nejen na velkých korporacích, že to tak úplně není, že z mnoha důvodů se lidé pracovně setkávat potřebují i chtějí, takže se to ustálilo na modelu tři dny kancelář, dva dny home office. Případně naopak. A to přineslo chytré úklidové služby.
Současná metodika smart cleaning se zrodila z covidu?
Ano, protože tehdy byla alfou i omegou pružnost. A to je podstata smart cleaningu, nabídnout takový model, který naplní zákazníkovy představy. Není potřeba každý centimetr uklízet denně, je potřeba vyrovnat se s tím, že kanceláře jsou zaplněné možná méně, ale určitě dynamičtěji. Takže se v krátkých intervalech uklízí to, co je viditelně znečištěno, to ostatní v delších intervalech nebo podle potřeby.
Mně to přijde jako logické a normální…
Ale není, musí na to být metodika, logistika, vytrénovaný tým. Protože před pandemií takový model byl málokde, většinou se uklízelo s nějakou stálou frekvencí a až na výjimky všechno.
Jedna věc je kvalita nabízených produktů a nějaké trendy, druhá schopnost a ochota klienta zaplatit. Není tajemstvím, že úklidové služby jsou vnímány jako lowcostová služba, paní s hadrem a kbelíkem přece nemůže být drahá. Mění se tato optika?
Trh si zvyká. Ale samozřejmě pomaleji, než jsme si mysleli, takže je na nás, abychom mu dokázali jít naproti. Problém je v tom, že situace u klientů se vyvíjí tak rychle, že není snadné na to reagovat, do hry vstupuje celá řada vnějších faktorů, které se odrážejí na pracovním trhu. Ale my musíme být připraveni a schopni reagovat pružně. To znamená dnes předvídat situaci na rok dopředu. Do úklidu se lidé neshánějí snadno. Lokální lidé tu práci nechtějí, ani když je dobře zaplacená. A bude to horší, protože konflikt na Ukrajině jistě jednou skončí.
Společnost patří do globální francouzské skupiny Atalian, která byla – ještě pod názvem TFN -GROUPE – založena ve Francii roku 1944. Dnes zaměstnává více než 125 000 lidí po celém světě a působí v 32 zemích napříč 4 kontinenty. Poskytuje široké odvětví služeb:
■ správa budov
■ úklidové služby
■ technická údržba
■ zabezpečení objektu
■ energetický management
■ údržba zeleně
■ dokončovací práce
■ čištění technologií
■ odlakovací centrum
Takže vy dnes v úklidu plánujete rok 2024?
Už nějaký čas. Protože nevidíme jinou cestu než postupnou náhradu lidského faktoru. Respektive náhradu a proměnu. Do tradičního pojetí úklidu už se dnes s nároky klientů a potenciálem pracovního trhu vlastně nevejdeme. My zítra nebudeme potřebovat člověka s mopem, ale operátora úklidu, schopného postarat se o roboty a vést robotické týmy. Nevyhne se tomu nikdo, my jen chceme být připraveni a stát o krok napřed.
Není to ale z pohledu praxe pořád poměrně abstraktní téma?
U nás naprosto konkrétní. Víte, když se dnes bavíme o robotizaci v úklidových službách, je to něco dramaticky jiného než před dvaceti měsíci. Vývoj jde tak rychle kupředu, že už si nekoupíte telefon vyrobený před dvěma lety. To platí i pro roboty. Před dvěma lety jsme s nimi začínali, měli jsme krásného robota na letišti. Bylo to takové nice to have, hezké na pohled, lidem se to líbilo, mělo to publicitu, ale dnešním pohledem vzato, výkony z toho nepadaly. Dneska je to úplně jinde.
Vezmu vás za slovo – tyhle vaše členité kanceláře zvládne robot?
Bez problémů. Máme generaci nových robotů, jsou menší, velikostně se vejdou pod stůl, umí vytírat podlahu i vysávat. Takže úklid dnes může vypadat tak, že do objektu přijde náš pracovník, z aplikace spustí roboty a věnuje se tomu, co roboti nedělají, typicky úklidu stolů, kuchyňce, košům. Přitom má přehled o statusech robotů, ví, kde jsou, co už udělaly, co ještě zbývá…
To jsou plány, nebo realita?
Realita. Roboty máme nasazeny v průmyslových objektech, halách, skladech, kde jsou velké plochy a je to jednodušší, a tam už se bavíme o takřka dokonale autonomním provozu, protože takový robot potřebuje člověka možná jednou za směnu. Ale máme už funkční robotické týmy v office centrech, kde je interakce podobná tomu, co jsem popsal. Umí už dnešní robot přejezdy z patra do patra, nebo je to co patro, to robot?
Umí, ale je to dražší technologie a nedává zatím moc smysl tam, kde se náklady dělí mezi více subjektů.
Když díky robotům výrazně eliminujete lidskou sílu, čekal bych vyšší produktivitu i kvalitu a nižší cenu. Ale to je asi utopie…
A víte, že není? Robotizace v úklidových službách je win‑win, snižujeme náklady klientovi i sobě. A skutečně takový systém může být levnější. Robotické řešení je v běžných podmínkách investičně asi o polovinu dražší než to klasické. Ale… Člověk neuklízí sto procent času, za který ho platíte, robot ano. Člověk potřebuje k úklidu ještě nějaké vybavení, robot ne. Člověk má tendenci někdy ubrat na kvalitě, robot ne. Člověk potřebuje neustále vedení, robota to naučíte jen jednou. Nehledě na to, že s robotem neřešíte, jestli je potřeba uklízet ve tři ráno nebo v deset večer. A nezanedbatelné není ani to, že robot snižuje bezpečnostní riziko. V součtu umí výsledek velmi překvapit.
Takže samé výhody…
A bude jich víc. Už dnes je v našich řešeních zapojena umělá inteligence, ale pořád jsme teprve na začátku. Robot si při oživování v konkrétních podmínkách při první jízdě s operátorem namapuje prostor, operátor mu podle klientova zadání určí parametry, a to je vlastně vše. On už si naplánuje právě díky umělé inteligenci optimální trasy a od té chvíle je schopen efektivně pracovat. A vyrovná se i s tím, když se v prostoru vyskytne nečekaná překážka.
Židli od stolu si ale neodsune…
A to je právě smart cleaning. Skutečně potřebujete pod stolem vytírat nebo luxovat každý den? Pak mu musí pomoci obsluha. Ale to jsou přesně mantinely, které si musí určit zákazník. A také to jsou parametry, které pak určují cenu. Něco se uklízí průběžně, něco denně, něco v různě dlouhých intervalech.
Dokáže umělá inteligence přizpůsobit úklid třeba klimatickým podmínkám?
To se většinou řeší metodicky – když vím, že částí prostoru je třeba vstup do obchodního centra, už při mapování to definujeme jako exponované místo a robot ho pak projíždí častěji a v kratších intervalech. Nicméně robota můžete vyslat i na určené místo v případě neočekávané události – typicky něco se rozsype nebo vylije. Vyšlete robota přibližně na místo takové události a on už si sám senzory navnímá, o co se jedná, a uklidí podle potřeby, vytře nebo vysaje. A pak se i vrátí k přerušené práci jinde.
Zvyká si trh na roboty?
My se dlouhodobě snažíme klienty učit, že v případě úklidu si kupují službu. A klient zpravidla chce službu na míru. Je už naše know‑how, jaké řešení využijeme, ale obecně mohu říct, že kdo se seznámil s výhodami robotických řešení, zůstává u nich. Z našeho pohledu je to současnost, trend, který ale nastupuje velmi rychle, a musím přiznat, že dnes jsme vlastně na hraně schopností uspokojit poptávku. Ne, že bychom nechtěli nebo nezvládali, ale už se i stává, že čekáme na výrobu.
Není ale robot paradoxně soumrakem úklidových služeb? Přece si ho může koupit každý…
Může, ale ten většinou brzy pozná, že to není řeše‑ ní. Alespoň ne pro většinu klientů. Je to investice. Ale hlavně, i o robota musí pečovat člověk, musí mu připravit metodiku, musí ho oživit, kontrolovat, servisovat… A to je určitá expertiza. V malém se zpravidla nevyplatí. Vezměte jen, že všechny naše roboty jsou online pod dohledem servisního centra, kde je v každém okamžiku vidět na jejich stav. Když je potřeba cokoliv vyměnit, umíme to v řádu hodin. Což zpravidla neumí ten, kdo má jednoho robota ve svém podniku. Tady se znovu vracím k tomu, co je asi nejdůležitější – úklid je pro naše zákazníky servisní služba, kterou si zaplatí a o nic se nestarají a mají čas na svůj core byznys. Samozřejmě to lze dělat i jinak, nicméně to si musí každý zhodnotit sám.
Od září 2022 je obchodním a marketingovým ředitelem společnosti Atalian. Od roku 2004 se věnuje segmentu facility management, ve výkonných, manažerských i ředitelských pozicích prošel několika nadnárodními korporacemi. Ve společnosti Atalian působí tři roky.
Facility management je ovšem víc než úklid. Dnes je bezesporu velké téma energetické hospodářství…
To je asi druhá turbulence trhu. V centru dění je optimalizace energetických nákladů, což v praxi znamená jak efektivní provoz a optimalizaci procesů, tak diverzifikaci zdrojů. Od analýzy přes návrh řešení až po jeho realizaci, třeba i formou EPC projektu, kdy garantujeme určitou úsporu v daném čase. Pokud splníme víc, jde to do našeho zisku, pokud nesplníme, dorovnáme klientovi rozdíl.
Energetická bezpečnost je a se současnou zkušeností nejspíš už navždy bude požadavkem doby. Jaké nástroje jsou efektivní?
Všechny, ale každý po svém. Jednotky, maximálně nízké desítky procent dokážete ušetřit optimalizací procesů. Většinou to bývá první krok, často to jsou opatření, která lze udělat velmi rychle a v konečném efektu mohou přinést zajímavý finanční efekt. Větší úspory ale vždy znamenají investici – výměna technologií topení a chlazení, zateplení, alternativní zdroje. Takovou hodně viditelnou realizací byl karlovarský hotel Thermal, kde to bylo ještě specifické tím, že jsme museli respektovat podmínky památkářů. Ale byla to velmi zajímavá realizace, která vlastně využila všech možností včetně využití odpadního tepla z gastro provozu pro wellness provoz. Dnes platí, že každý kilojoul musíte zužitkovat. Máme na to technologie i zkušenosti.
Využijí se i tady chytré technologie, čidla, senzory, IoT?
Bezpochyby. Řešení jsou vždy součtem toho, kolik chcete a můžete investovat a nakolik chcete změnit i své zvyky, chování a přístup. Dost opomíjené jsou třeba psychologické efekty…
Jak to myslíte?
V zájmu šetření začnete topit v kancelářích až s nástupem směny. Dámy přijdou do kanceláře a zebou je prsty. Než se kancelář vytopí, nějakou chvíli to trvá, ale ten nepříjemný pocit z chladu někomu může vydržet až do oběda. A obvykle topíte celý den. Zatímco když s tím chcete pracovat, zatopíte dřív, kanceláře předehřejete a lidé z mrazu přijdou do krásně vytopené kanceláře, prsty je nezebou, mají dobrý pocit a vy už skoro nemusíte topit, protože oni si ji vyhřejí sami, těly a počítači.
Je něco trendem?
Ještě před půl rokem se dost masivně řešily backupy za plyn, dnes už ne.
Strach z nedostatku plynu zmizel?
On by z dlouhodobého hlediska nebyl racionální. Plynu je dostatek a jsem přesvědčen, že ho dostatek i bude.
Je věk sdílení. Máte na starosti v budovách, o které pečujete, i sdílené zdroje?
Myslíte využití vozového parku, zasedaček a podobně? Naším úkolem je, aby budova byla optimálně připravená na provoz, aby všechno fungovalo, jak má. Jsme integrátor, work‑place management obvykle neděláme. Můžeme to dodat, ale není to náš hlavní byznys.
Přináší doba i nové služby?
Landscaping, údržba venkovní zeleně. Před pár lety hezký nastupující trend, dnes v mnoha případech už naprostá samozřejmost. Cílem je lidem pobyt v práci zpříjemnit, pomáhat udržet psychickou pohodu, která se pak odráží na výkonnosti. Pozorujeme, že u nových kancelářských projektů zeleň hraje skutečně významnou roli. Nedílnou součástí takových projektů jsou venkovní fun a relax zóny, a to už není jen o údržbě, čtyřikrát za rok posekat trávník. To už se bavíme o komplexních řešeních. A jako vždy, klient chce maximum za minimální cenu.
Jinými slovy, dokážete to obstarat na klíč od návrhu po údržbu?
Ano, začínáme na úrovni návrhu, kde má hlavní slovo krajinotvorba a zahradní architektura, pokračujeme realizací a končíme samozřejmě komplexní péčí o venkovní plochy. Trh si tyhle služby žádá, a ne každý je umí nabídnout.
Jak vás tak poslouchám, přes řadu disruptivních změn jedete na vlně boomu…
Na vlně příjemného vzestupu. A když se bavíme o změnách, tak ta největší se patrně odehrála v nás samých, v hlavách majitelů, kam a jak Atalian nasměrovali. Vnímám, že se teď mnohem více chováme jako lídr, který ukazuje směr a určuje trendy.