Josef Lada ve zlatě

Josef Lada (1887–1957) se ve své tvorbě opakovaně vracel k idylickým motivům prostého života, který znal z rodných Hrusic. Maloval vesnické výjevy, krajinu a lidové zvyky. Jeho charakteristický výtvarný styl stavěl na silných obrysech a plošné barevnosti.

Alena Ladová (1925–1992), první dcera Josefa Lady, se rozhodla kráčet v otcových stopách. Pojil je láskyplný vztah, a tak se ráda inspirovala jeho hravostí, laskavostí a poetickou každodenností. Rozvinula však svůj vlastní rukopis – jemnější, něžnější a lyričtější.

„Tátův optimismus byl nezdolný přes všechno zlé, co ho v životě potkalo. Naučil mne mnoho dobrého a prospěšného pro život, naučil mne znát lidi i věci, rozumět jim a chápat je,“ vzpomínala žena, která se narodila před rovnými 100 lety.

Dílo, které nám Ladova rodina zanechala, je nedílnou součástí české kultury dvacátého století. Radost nepřestává rozdávat ani ve století jedenadvacátém, kdy si díky kouzelným ilustracím můžeme připomenout, jak má vypadat pravá „ladovská zima“.

Když se řekne „ladovská zima“, okamžitě se nám vybaví typická česká zimní krajina – zasněžená vesnička, chaloupky s kouřícími komíny, zamrzlý rybník, sněhuláci, kostelíček na kopci a děti dovádějící na sáňkách. Z nebe se sypou vločky, mráz štípe do tváří, a přece to všechno působí vřele, hřejivě a pohádkově. Zkrátka idyla, kterou si často spojujeme s dětstvím a Vánoci. V současném klimatu se pojem „ladovská zima“ používá i jako výraz touhy po pořádné zimě, kdy skutečně sněží a mrzne, což už bohužel nebývá samozřejmostí. Když prožíváme několikáté blátivé Vánoce, často si říkáme, jestli si Josef Lada všechen ten sníh nevysnil. Vždyť vymyslel mluvícího kocoura či nejrůznější bubáky a hastrmany – tak proč by si nepřikrášlil i vzpomínky na dětství? Historické záznamy však potvrzují, že na sklonku 19. století o sníh nebyla nouze. Osm let v řadě vydržela sněhová pokrývka déle než šedesát dnů…

Na obou stranách dukátu, který podle původních ladovských ilustrací zpracovala medailérka Ludmila Kracíková, DiS., najdete děti při zimních radovánkách – na líci stavějí sněhuláka a na rubu sáňkují. Zlaťák, který je uložen do tematického balení, vznikl v nákladu čítajícím pouhých 300 kusů.

Dukát byl vyražen v České mincovně v Jablonci nad Nisou, kde se vedle pamětních, investičních a dárkových mincí vyrábějí i všechny oběžné mince, které Čechům cinkají v kapsách – od koruny po padesátikorunu.

Díky úsilí společnosti České dukáty, která je partnerem České mincovny, nad vydáním ladovských dukátů převzala záštitu hejtmanka Středočeského kraje Mgr. Petra Pecková.

Není bez zajímavosti, že v roce 2026 se na zlatých dukátech objeví příběhy dobrého vojáka Švejka – opět v nezaměnitelném podání Josefa Lady.